Moje šipka prořízla hladinu bazénu jako nic. A já si užívala krásný pocit toho, že jsem zase ve vodě. Plavala jsem sem a tam pořád do kola. Měla jsem hodinu čas tak chci uplavjat pokud možno co nejvíc. Lístek mám sice na 2 hodiny, ale to mám proto, abych si stihla umít hlavu. Brouzdala jsem vodu sem a tam a plavčíka na mě jen udiveně čuměl, jako bych byla nějaký vzácný exemplář v muzeu. Řekla jsem si, že toho využiju. Vylezla jsem z vody a šla k němu. On se na mě usmál ,,Dobrý den, potřebujete něco?“ ,,Dobrý den, vlastně ano. Nemáte náhodou plavecké brýle na půjčení. Já si ty svoje zapomněla doma.“ přidala jsem úsměv, který mi opětoval a než jsem se nadála, podával mi modré brýle ,,Mimochodem, máte výborný plavecký styl.“ ,,Děkuju“ odvětila jsem jen, ale to už jsem se škrábala na můstek. Nasadila jsem si brýle a připravila se ke skoku. Moje nohy se odrazily od gumy a já prosvištěla vzduchem. Dopadla jsem do vody a jen tak jsem se nechala nést vodou, díky rychlosti, kterou jsem nabrala ze skoku. Když jsem začala zpomalovat, přidala jsem ruce i nohy a já plavala úžasný kraul.
Než jsem se nadála byla hodina pryč a já lezla po schůdkách ven z bazénu. Vrátila jsem plavčíkovi brýle a šla po schodech dolů do šaten.
Umyla jsem si hlavu a šla se oblíknout. Vyběhla jsem z šatny a teď mířím k okýnku, vrátit klíček od skříňky. Paní v okénku si četla nějaký časopis o módě. Připíjela k tomu kafe a když si mě všimla, usmála se. Já jí vrátila klíček a ona mě zálohou, kterou jsem si uklidila do tašky. Otevřu dveře a mířím ven. Odemknu si koloběžku a tradá domů. Jela jsem rychle, ale opatrně a než jsem se nadála byla jsem před brankou našeho domu. Koloběžku jsem si uklidila do garáže a šla se zout a na nohy jsem natáhla bačkory. Mamka mě pozdravila, ale to jsem už letěla nahoru do svého pokoje.
Po večeři jsem se převlékla do pyžama a připravila si věci do školy. V tom mi zapípal mobil. Přišla mi sms. Odemkla jsem displej. Byla od Emy. Otevřela jsem jí a uviděla jsem jen jedno slovo:Promiň. Nevěděla jsem co to znamená a tak jsem jí zavolala. Bohužel to nezvedala, tak jsem zavolala její mamce a doufala jsem že bude doma. Mobil vyzváněl asi 5 minut, než to Jill (Emina máma zvedla).
Telefonát
Jill: Ahoj Mell.
Byla zkleslá a hlas se jí třásl. Z druhé strany jsem slyšela pláč.
Já:Ahoj, co se stalo?
JL:T-ty t-to ne-nevíš?
J:Ne, co se stalo?
JL: Emička
J: Co je s Emou? Co se stalo? Přišla mi od ní jen sms.
JL:Emičce už nic není a nikdy nic nebude.
J: Cože? Já to nechápu..
JL: Em už není! Obvěsila se.....
Propukla v další vlnu histeryckého pláče. V tu chvíli mi všechno došlo.
J:Panebože...
Upustila jsem mobil na zem a zhroutila jsem se vedle něj v slzách.
Tak je tu další díl. Doufám, že se vám líbil i když je takový, jaký je ;(. A jestliže se ptáte proč? Tak odpověď je tady: Můj né úplně kamarád, ale kluk kterého jsem znala a když jsem chodila na základku tak chodil do vedlejší třídy. Se obvěsil ;( ;(. Nevím proč? PROČ PANEBOŽE PROČ! ;( A tímto mu chci tuto kapitolku věnovat. Tato kapitola je pro tebe Kubo ;(
Jakub † 28.4.2015
Ve 13 letech já.......prostě nemůžu. Vždyť mu bylo teprve 13, celý život před sebou. Sbohem Kubo....
Děkuju, že jste si tuto pro někoho možná zbytečnou část přečetli. DĚKUJU ;( Sisi
