Charlota mě dovedla k zadní zdi a tam mi ukázala nenápadná dvířka. Odemkla je klíčkem, který měla na řetízku, který se jí houpal na krku. Nevěřila jsem, že by od něčeho mohl být, ale asi jsem se mylila. Otevřela dvířka a my vešli do vnitř. Za malými dvířky se skrývala malá místnost béžové barvy. Z ní vedlo mnoho dveří, ale Charlota mě vedla skrz celou místnost až dozadu.,, Počkej tady, hned jsem zpět" Odešla celou místnost a zaklepala na téměř každé dveře, vynechala asi jen 3. Nechápala jsem proč na ty dveře klepe. Jenže v tom z jednich vyšla dívka se zrzavými vlasy vypadala dost drsně a nepřístupně. Měla na sobě maskáčové džíny a zelené triko. No naháněla docela strach Charlota vedle ní vypadala jako malinkaté tintítko. Přišli ke mně a Charlota mi představila tu dívku - údajně Viktorii, ale že jí všichni říkají Vik, nebo Veko. No neumím si představit, že bych téhle holce mohla říkat Veko. Potom ke mi Charlota oznámila, že jich je víc a Viktorie přidala, že jeli na nákupy, či co. Pak na mě Charlota upřela zrak a vypadlo z ní ,,Věříš na kouzla?” byla jsem dost překvapená a tak nevěděla co dělat a jak zareagovat. Viktorie s Charlotou jen na stejno pokročili rameny. A........ od Charlotiných rukou se k zemi snášeli houfy květin. Nejprve jsem si myslela, že je měla v té ruce a jen je dolů pouští, jenže ty kvítky byli čerstvé a voňavé. Než jsem se nadála už jsem kolem sebe měla prstenec z květin, který se kolem mě točil a vznášel asi v úrovni mého pasu. To sem si ještě ale nevšimla co dělá Viktorie. Na vztyčených prstech jí tančili jiskřičky ohně. Tak to jsem se nejspíš definitivně zbláznila. Nevydržela jsem to a omdlela. Když jsem byla v bezvědomí všechno se se mnou točilo. Nějak jsem se vzpamatovala a zvedla se Viktorie si vedle mě stoupla stejně tak i Charlota. Chytli mě za ruce a pak se chytli navzájem. Začali něco mlít a já jim totálně nerozuměla. Pak mě schodili na zem. Cítila jsem chvění po celém těle a jak na mě někdo vylil kbelík ledové vody. Otevřela jsem oči.
