Pátek
,,Mami, Charlota tady pro mě bude za čtvrt hodiny, tak já si už konečně půjdu připravit věci jo?“ zavolala jsem na mamku a ani nečekala na odpověď a vyběhla jsem po schodech na chodbu a pak zamířila do svého pokoje. Vytáhla jsem si modrý batoh, do kterého jsem si hodila nějaké oblečení, kartáček na zuby, nabíječku, mobil sluchátka a další kraviny. Když jsem byla hotová podívala jsem se na hodiny. Charlota tu měla být každou chvíli. Seběhla jsem dolů a šla se rozloučit s mamkou. Šla jsem do předsíňě, kde jsem si obula svou oblíbenou mikinu a na nohy si nazula fialovo-modré Vansky a vyšla jsem z domu. Pomalu jsem mířila po dlážděné cestě k bílému plotu. Otevřela jsem branku a vyšla ven. Zase jsme za sebou zavřela. Sedla jsem si na lavičku kousek od našeho domu a z batohu si vytáhla sluchátka a mobil. Pustila jsem si písničky. Sotva mi ale začali hrát písničky, se z požadavky rohu vynořila velká černá limuzína se začerněnými skly. To musela být Charlota. Sluchátka jsem si zase vyndala z uší a s mobilem je uklidila do batohu. Měla jsem pravdu. Auto zastavilo před naším domem a vystoupila z něj holka v růžovém overálu. Otočila se na mě a já si byla jistá na 250%. Ta holka totiž byla Charlota. Zamával jsem a ona se na mě usmála a taky zamávala. Zvedla jsem se a mířila k ní. ,,Ahoj Charlot, mužem jet?“ usmála jsem se Charlota se usmála a přikývla ,,Jasně“. Přišli jsme k autu, kterému se jako by nic otevřeli dveře. Nastoupily jsme a dveře se za námi zavřeli.Auto se rozjelo a já se posadila pohodlnějc do sedadla. Já i Charlota jsme mlčeli, tak jsem se dívala z okna.
Na místě
Auto zastavilo opět u starých kasáren a dveře se otevřeli. Charlota vystoupila a já taky, ale měla jsem asi 5ti sekundové zpoždění, než mi došlo, že mám vystoupit. Stáli jsem před tím starým polo rozpadlím domem a já si v tu chvíli nebyla jistá, jestli to co hodlám podstoupit chci opravdu podstoupit. Charlota se na mě otočila a když vyděla můj výraz, chytla mě za zápěstí a táhla mě dovnitř. Byla jsem jí za to vděčná, protože já bych tam sama asi v životě nevlezla. Když jsme mířili do podzemí, začínala jsem si být jistější.Charlota to že mě nejspíš vycítiliq tak mi zápěstí pustila, otočila se na me a na její tváři se objevil úsměv. Usmála jsem se taky.
Než jsem se nadála, stáli jsem v kruhové místnosti se spoustou dveří. Nikdo tu nebyl, což bylo zvláštní, ale přece jen, jsem tu teprve po druhé Nedalo mi to a zeptala jsem se Charloty ,,Ty Charlot, kde jsou všichni?“ Charlota se na mě podívala a odpověděla ,,Někdo je ve.svém pokoji, někdo trénuje a někdo tady není.“ usmála se. ,, Nu, vlastně odlož si věci do svého pokoje a pojď se mnou, musím tě odvést za Minou.“ ,,Jo jasně. Počkat za kým, že mě to odvedeš?“ podívala jsem se na ni a mezitím si pokládala batoh těsně za práh dveří svého pokoje. Charlota si batoh taky uklidila a uchechtla se ,,Za Minou, tak pojď cestou tí o ní budu vyprávět, nebo tí o ní spíš něco málo řeknu.“. Šli jsme pryč z té velké místnosti a vydali se jednou chodbou, na jejímž konci byli dveře. ,, No tak Mina je nejvyšší z nás všech. Ovládá čas, sluch, hlas, zrak, chuť, čich, hmat a uměla, možná ještě umí ovládat emoce, ale to přenechala nám. No teda zrovna nám ne, ale třeba Rice.“ usmála se Chalrota. ,,Stačí ti to takhle, já vím, že to není nijak podrobné, ale holt, je to tak.“ usmála jsem se ,,Ne v poho takhle mi to stačí dobrý.“ Chrlota se zase uchechtla a potom se otočila na velké dveře. Zklepala na ně a dveře se sami otevřeli a za nimi......Pokračování příště
(Ne kecám, pokračujeme, tak hnusná bych na vás nebyla :) (^.•)
Zklepala na ně a dveře se sami otevřeli a za nimi byla další chodba. Podívala jsem se na Chalrotu a chystala se něco říct, ale ona zdvihla paži tak, abych pochopila, že mám počkat. Šli jsme dál chodbou a na jejím konci bylo pět dveří. Chrlota se zhluboka nadechla a na dveře, které byli naproti nám zaklepala. Dveře se otevřeli a za nimi byl bronzový hedvábný závěs, který odděloval příchozí od osoby, která byla uvnitř. Charlota se znovu nadechla a vyšla dovnitř ,,Ahoj Mino, vedu ti Mell.“ taky jsem se nadechla a nervózně jsem vkročila dovnitř. ,,Ahoj“ nervózně jsem se usmála a pozdravila. ,,Ahoj“ pozdravila mě dívka, která mohla být tak o 5 až 10 let starší než já. Ukázala mi na jedno kožené tmavo hnědé křeslo a já se do něj posadila. Charlota se na mě usmála a řekla ,,Hodně štěstí“ a odešla.
Tak konec kapitolky, omlouvám se, že je po tak dlouhé době, ale konečně je to tu, snad se líbila a příští kapitolka už bude trénink ;) Sisisiska
