Slzy mi stékali po tvářích. Jeli jsme jen chvíli. Když jsme vystoupili, dveře za námi se zavřeli, sami od sebe, jakoby je zavřela jakási neznámá síla. To co se mi rozkládalo před očima se mi nijak nezamlouvalo. Stály jsme před nějakými starými kasárnami. Podívala jsem se na Charlotu. Ta měla ale jiskřičky v očích. Když si ale všimla mého nechápavého výrazu s naprostým klidem mi naznačila, abych šla s ní. Prošli jsme dveřmi a potom šli chodbou, s odpadlými, nebo blikajícími světly. Prošli jsme snad celou budovu, než jsme zamířili do sklepa. Bylo to spíše podzemní patro, oproti zbytku budovi byl sklep celkem v pořádku. Betonové podlahy na sobě udržovali loužičky vody a betonové zdi tady byli hala bala přetřené světle zelenou barvou. Charlota mě pobídla, abych šla za ní. Došla až k zadní stěně. Podívala se na mě a zeptala se ,, Víš něco o přírodních živlech? Že jo" no já se zamyslela a potom jí odpověděla ,, No asi jo. Jestli se nepletu tak to je voda, vzduch, oheň, země a příroda." Charlota pokývala hlavou a odvětila ,, Ne, nemýlíš se." přistoupila ke mně a postrčila mě dopředu. ,, Udělej teď to samé co já. Jasný?" kývla jsem hlavou na náznak, že ano.
