Probudila jsem se asi ve 4 ráno, ale usnout jsem už nemohla. Po dlouhé době jsem se konečně dobře vypsala (teda v rámci mích možností). Zvedla jsem se z polštářů a šla ke skříni, z které jsem vytáhla čisté o oblečení, s kterým jsem napochodovala do koupelny. Vlezla jsem do sprchového kouta a dala si rychlou sprchu. Vylezla jsem ze sprchy a utřela se do ručníku, do kterého jsem se následně zabalila. Vyndala jsem si fén a začala si sušit vlasy. Přemýšlela jsem, co budu dneska dělat. Je sobota a já nemám co dělat. Nakonec jsem si řekla, že se půjdu jen tak někam projít. Vlasy jsem už měla téměř suché a tak jsem fén uklidila a přesunula se k hromádce oblečení. Ručník jsem pověsila tak, aby uschl. Oblékla jsem se a šla zpět do pokoje. Vzala jsem si malý černý šátek a uvázala si ho kolem ruky. Vzala jsem si skicák a začala kreslit. Nevím kdo, nebo co kreslím, ale prostě jsem krslila. Uklidňovalo mě to a celkem dobře to žralo čas. Než jsem se nadála měla jsem obrázek hotový. Podívala jsem se na něj. Byl divný a upřímně ani nevím, co to bylo. Odhodila jsem ho na hromadu dalších obrázků. Opravdu jsem nevěděla co dělat, tak jsem jen tak ležela na podlaze a poslouchala tikání hodin. Koukala jsem do stropu. Byl zajímavý - bílý. Jenže koukat jen tak do stropu vás po chvíli omrzí. Což znamená, že po nějakých 10ti minutách "velice" zajímavého hledění do stropu jsem se zvedla a došla pro mobil. Zvedla jsem ho ze stolu a zapla si písničky. Přešla jsem s ním ke své hromadě polštářů a hodila ho na jeden z polštářů. Sama jsem sebou mrskla do hromady. Nic jsem nechtěla. Nechtěla jsem nic dělat, na nic myslet. Nechtěla jsem myslet ani na Emu. Už zase mi zase z očí tekly slzy. Než jsem se ale stačila vzpamatovat, už mi někdo klepal na dveře. Zvedla jsem se a šla k nim. Nevěděla jsem co tady kdo chce, takhle brzo ráno, ke všemu v sobotu. Nevyřešila jsem to a otevřela dveře. Stála v nich Lena a držela tác se snídani. Tác jsem si od ní vzala a po tichu jsem zašeptala ,,Děkuju“. Lena na mě s úžasem hleděla. Na ní jsem za ty 2 týdny promluvila snad poprvé. Tác jsem donesla ke stolu a zpět jsem Leně přinesla včerejší. Dala jsem jí ho a zavřela dveře, ale nezamykala jsem. Podívala jsem se na tác. Bylo na něm kakao, croisant, jablko a borůvkový jogurt. Šáhla jsem po jogurtu, ačkoli se moc nechodila jeho příchuť ke kakau. Pomalu jsem jedla jogurt a uvažovala jsem, jestli si nedojdu pro mlíko. Po chvilce jsem to ale zavrhl a přemýšlela jsem, co budu dělat. Nakonec mě napadlo, jestli nenavštívím hřbitov, tím pádem Emu. Rychle jsem do sebe naházela zbytky jogurtu a nalila do sebe kakao. Vylítla jsem z pokoje. Seběhla jsem oboje schody. V předsíni jsem si sundala z věšáku mikinu a na nohy jsem si nazula tenisky. Vyběhla jsem a běžela jsem ulicemi.
Tak je tady další kapitolka. Snad jste si jí užili. Omlouvám se, že nebyla dřív, ale v pátek jsem to nestihla a včera jsem po zážitku. Terezína a filmu z 2. světové války jsem na to už fakt neměla. Ale snad mi to promineta.
SisiSiska
