S Minnou jsem si spíš popovídala, než abychom řešili nějaké úřední věci nebo cosi. Před dveřmi na mě čekala Charlotta s nějakou holkou. Charlotta se usmála a odešla. Zůstala jsem tam sama s tou holkou. ,,Ehh.. Ahoj, já jsem Mell, těší mě." nejistě usmála jsem se a natáhla k ní ruku. Ona ji stiskla a taky se usmála a představila se ,,Yuu, pojď se mnou." šla jsem tedy za tou dívkou. Vypadala zvláštně. Byla o něco starší než já, typovala bych jí tak 15. Měla bílé vlasy, které jí klikatila od čela, až po záda, asi tak 10 cm tlustá, černá čára. Byla hubená a docela malá. Na sobě měla uplé mantolově zelené šaty nad kolena a černé legíny na yogu. Na nohách měla dokonalé lodičky na jehlách sladěné naprosto dokonale s jejími vlasy. A že na nich umělá chodit. Vůbec se jí neklepaly nohy, které měla dokonale propnuté. Klidně by mohla dělat modelku. Přestala jsem na ní ohromeně zírat a vešla jsem do místnosti, od které právě otevřela dveře. Uvnitř byly činky, bouřce, rádio, švihadla, karimatky, podložky a nějaké posilovací stroje. Yuu zamířila k hromádce úhledně složených podložek na yogu. Vytáhla z ní jednu bílou a jednu barevnou, laďenou v mentolových barvách, podala mi tu bílou a zamířila k dveřím nakonci místnosti. Už jsem se ve všech těch místnostech a dveří začala ztrácet. Za těmito dveřmi byl ale příjemný fialový hedvábný závěs. Yuu ho odkryla a vešla dovnitř, jáza ní. To co jsem uviděla mě naprosto ohromilo. Nacházely jsme se v obrovské zimní zahradě. Byla rozdělena na mnoha části. Tekl tu rozkošný potůček, který končil jezírjen, do kterého stékal přes rozkošný vodopádem. Na zemi byl dřevěný chodníček, ale byl tu i písek, oblázky, nebo tráva. Šli jsme pomalu pod kroucenými stromy až k pomyslném středu zahrady, kde byl travněný palouček. Yuu tady rozložila svou podložku. Všimla jsem si, že na ní měla spoustu obrázku jing-jangu. Já si taky rozložila podložku a sedla si na ni. Yuu se rozhlédla kolem a usmála se ,,Jak se ti líbí naše zimní zahrada?" optala se mě ,,Moc, je dokonalá. To ne, je něco víc je kouzelná rozkošná, no ani slovy se to vyjádřit nedá." usmála jsem se na Yuu. ,,No to jsem ráda a to ještě nevíš, že tu máme motýly, kolibříky a rybičky." ,,Wow, to jsem netušila, tady to je opravdu dokonalé" byla jsem v šoku. Něco tak užasného snad ani ve vesmíru nemůže existovat, ale očividně ano. ,,No jak se těšíš na trénink?" zeptala se mě najednou Yuu. Tuhle otázku jsem popravdě nečekala a tak mě trochu zaskočila, ale i tak jsem že sebe byla schopná vykoktat ,,No ehh.. Docela jo". Yuu se rozzářila ,,Tak co kdybychom začali?". Vykulila jsem na ni oči ,,C-Co" Yuu se rozchelechtala. ,,Počkej musím ti to asi všechno vysvětlit. Tak teda než zacneš pořádně trénovat, tak musíš dosáhnout duševního klidu, posílit mysl a taky musíš zesílit. No a s něčím tí já pomohu. Jak už víš, jmenuju se Yuu, je mi 16 let a ovládam klid, ano takhle ro zní klidně ale dokážu ovládnout tuto emoci, s čímž se ale spojuje, také ovládnutí podoby a hromada dalších kravin." uchechtla se a podívala se na mě ,,Chápeš?" přikývla jsem a čekala, co bude dál. ,,Doporučila bych ti yogu je dobrá na mysl i na tělo. Teď si spolu budeme chvilku povídat, prostě si pokecáme, nejspíš zavolám Mině, aby řekla El, aby nám donesla něco k jídlu a pití. No taky ti prozradím nějaký typy a rady." celou dobu jsem přikyvovala a než jsem se nadála, už volala Mině a než jsem se stihla pořádně vzpamatovat začala zase povídat. ,,No tak rozhodně bys měla začít využívat posilovnu, co tady máme." ukázala směrem kde byly dveře ,,Pak bys taky mohla začít víc číst a posilovat mysl. Pak teda už mou zmiňovanou yogu a tak." usmála se a nejspíš chtěla pokračovat, ale nejspíš vycítila, že už to takhle stačí. Náhle se otevřeli a pak zase zavřeli dveře. Otočila jsem se tím směrem a uviděla Viktorii, která před sebou tlačila jídelní vozík nechala ho u nás a pak bezeslova odešla. Yuu vyskočila z podpožky a koukla se, co Viktorie přivezla. ,,Mňam, máme tu sešenky, chceš?" zeptala se mě. Já jsem nadšeně přikývla, vyskočila a na talířek si nandala několik sušenek. Yuu mi ještě naplnila dvě sklenice mlékem, vzala si svůj talířek se sušenkami a taky si sedla, začali jsme si povídat. Kecaly jsme spolu jako normální holky. O módě, o škole, o klukách, o rodině, o zvířatech, o věcech co máme rádi a o těch co rády nemáme. Povídali jsme si, jako bychom se znali už roky. Podívala jsem se na hodinky a zdědila se. My tady jsme už dvě a půl hodiny. Zděšeně jsem koukala na displej mobilu. Yuu se začala smát ,,To to utíká, co?" ,,No to teda jo" přisvědčila jsem. ,,No ještě tí musím říct hodně věcí, než zacneš trénovat, musíš zjistit kdo si a pochopit se. Musíš mít klidnou mysl i duši. Musíš se naučit si věřit a učit se z chyb. Už jenom to, co se stalo za tu dobu co máš magické schopnosti. Když si to všechno zopakuješ. Zjistíš, že jsi toho zažila hrozně moc. Řekni mi co všechno se od té doby." spustila na mě náhle Yuu, tuhle smršť slov. ,,No tak všechno to začalo tou modrou potvorou, nevím co to bylo a vrtá mi to hlavou" odmlčela jsem se a Yuu mi řekla věc kterou jsem potřebovala. Potřebovala jsem vysvětlení. ,,Ta jak tomu říkáš modrá potvora. Byl živel, živel, který se s tebou spojil, aby jsi ho.. No nevím jak to říct...no...Reprezentovala?" řekla a obě jsme vybuchly smíchy. ,,To jsem potřebovala vědět. No jo, takže ten živel já vlastně kreju. Moje tělo je něco jako ulita a živel poustevníček, který se ve mě usadil. Chápu to dobře?" zeptala jsem se, když jsme se přestali smát. Yuu náhle změnila výraz z vyssmáteho na chápavý a trochu i udivený. ,,Ne, pochopila jsi to trochu špatně a tahle úvaha je zvláštní, zajímavá. Zvláštní na to jak málo se v tom vyznáš máš zajímavé úvahy, to ti teda povím. Ale zpět k tomu. Ne ty nejsi žádná schránka, ty jsi ten živel. Ten živel si tě zvolil a splynul s tebou, stali jste se jedním. Jste jedno. Jako, když na paletu kápneš žlutou barvu a hned přímo vedle stejné množství modré, potom je důkladně smícháś, tak že není poznat, že tam dřív byla nějaká modrá a nějaká žlutá. Vznikne zelená, v které se žlutá a modrá propojí a vzplynou v jedno. Tak nějak to je, víš?" pochopila jsem to. Dokonale jsem to pochopila. Já jsem ten živel ,,Ano, chápu to." řekla jsem klidně a trochu ohromeně ,,Seš dobrá Mell, chapavá, rychle se učíš, no nic, pokračuj, co se dělo dál, co důležitého se dělo pak a tak jsem jí to řekla. Řekla jsem jí všechno. Jak se mi změnili oči, vlasy, rty, jak jsem se celá změnila. Potom o té zlomené ruce a o tom jak jsem potkala Charlottu a potom i Viktorii. Jak mi řekli, co se se mnou děje, jak jsem potkala Elisu. Řekla jsem jí i o sebevraždě Em a jak jsem pak potkala Ricu, potom Minu a nakonec Yuu. Při pomyšlení na Emu se mi z oka zlutálela slza. Yuu chápavě přikyvovala. Potom se zvedla, přešla ke mě a obejmula mě. ,,Měla jsi to moc těžké Mell, to bude v pořádku. Neboj, už je to za tebou." utěšovala mě Yuu. Uklidnila jsem se, utřela si slzu a usmála se. ,,Tak v pořádku?" zeptala se Yuu a zase si sedla na podložku naproti mě. Přikývla jsem ,,Dobře, vše co jsi prožila tě ale posílilo. Teď přejdeme k poslednímu bodu dnešního cvičení. Tu máš." podávala mi několik kuliček modelíny. Červenou, černou, zelenou, modrou a bílou ,,Co stím?" zeptala jsem se nechápavě. Yuu se usmála a řekla vyrovnej si je před sebe. Každá ta kulička představuje pro tebe nějak důležitou emoci. Červená je vztek, černá je smutek, modrá je strach a zelená znázorňuje otravné věci jako znechucení, nudu, otrávenost a tak. Tyhle ty jsou pro tebe velice špatné. Musíš je umět zpracovat a nakonec bílá je klid. Zavři oči vem do ruky nějakou z negativních kuliček kterou zrovna cítíš a začni ji zpracovávat a zhluboka dýchej. Když se uklidniš zhluboka vydechni a pusť emoci na zem, když se budeš myslet, že jsi v pořádku. Vem si klid zvedni ho nad hlavu a třikrát se zhluboka nadechni a vydechni." udělala jsem jak říkal když jsem skončila pustila jsem černou kuličku na zem a zvedla bílou, kterou jsem si potom nechala ležet v ruce pomalu jsem otevřel a oči a cítila se uvolněná. Vydělá jsem Yuu jak se vydává pryč nestihla jsem nic říct. ,,Můžeš to brát jako trénink. On to vlastně trénink byl."
Tak tady je po dlouhé době kapitolka, na kterou jste všichni moc dlouho čekali, snad se líbila. Je to absolutně nejdelší kapitolka, kterou jsem snad kdy napsala, tak si toho važte :D. Má 1460 slov. Díky za přečtení SisiSiska Tak tady je po dlouhé době kapitolka, na kterou jste všichni moc dlouho čekali, snad se líbila. Je to absolutně nejdelší kapitolka, kterou jsem snad kdy napsala, tak si toho važte :D. Má 1460 slov. Díky za přečtení
SisiSiska
