Udělala jsem přesně, co mi Yuka řekla. Přihlásit síla jsem se na kurs yogy a meditace a navštěvuji jo vždy 1 za dva týdny. Doma jsem si na radu své maminky uklidila a začínám cvičit. Ano, nejhorší věc, která se kdy za celou historii vesmíru stala. Začala jsem cvičit. Školní rok se zaplať pánbůh chýlí nebezpečnou rychlostí ke konci a tak se těším na prázdniny. Tohle přesně se mi honilo hlavou, když v tu ránu mi na hlavě přistál polštář. Leknutím jsem vyjekla a podívala se přibližným směrem, odkud jsem si myslela, že polštář přiletěl. Ve dveřích stála Lena, kteoru jsem ale zprvu nepoznala. Její normálně hnědé kudrnaté vlasy byly nyní blonďaté a měla modré ombré, vypadala úžasně, ale hádala jsem, že se to mámě moc nebude líbit. Měla na sobě světle modré koktejlky, které jí dokonale ladili k ombré a kolem krku se jí leskl nádherný složitý kamínkový náhrdelník. ,,Wow" vyšlo nečekaně z mích úst. ,,Co tomu říkáš?" ukázala na své oblečení a vlasy ,,Chci si to vzít na jednu párty, na kterou mi mimochodem máma povolila jít a na kterou se mnou můžeš i ty." ukázala na mě ,,J-Já" vykoktala jsem a tvářila jsem se jako by mi někdo oznámil, že lvy žerou cukrovou vatu. Lena se vítězslavně usmála a přikývla. Můj výraz se z výrazu lev žeroucí cukrovou vatu změnil na šťastný ,,Vážně Leno? Oh můj bože, děkuji ti." vyskočila jsem a objala ji. ,,No, to ti ale budeme muset koupit něco na sebe" ušklíbla se, při pohledu do mé skříně. Nadšeně jsem vypískla a vylítla ke skříni, abych z ní vytáhla roztrhané zelené šortky a růžový crop top. Rychle jsem se převlékla a Lena, která už taky zmizela ve svém pokoji též když jsme se málem srazily na chodbě měla na sobě refleksně žluté šaty těsně pod kolena a usmívala se jak měsíček na hnoji. Vyrazili jsme v tichosti k obchodnímu domu a jediný zvuk, který se rozléhal vilovou čtvrtí, byl klapot Leniných lidiček. Obě jsme mlčely a to bylo divné. Najednou z Leninných úst vyšla věta, které jsem se hrozně bála. ,,Ty jsi se hrozně změnila Minny" jen tak pro informaci - Minny je přezdívka, kterou mi Lena říká. Po tom co tohle Lena vypustila z úst, jsem mlčela. Neměla jsem jí na to co říct. Ano, změnila, ale nikdo neví jak a proč. Lena však pokračovala ,,Je to takový hrozný nezvyk. Minny, ty máš jiné vlasy, oči, rty, jiné kamrádky, jiné zájmy. Je to prostě zvláštní. A nejhorší na tom je, že mám pocit, že za všechno můžu já" řekla a já na ní pohlédla udiveným pohledem. Tohle jsem fakt nečekala, ale začínala jsem být nervózní, co když něco ví? Rychle jsem ale zareagovala ,,Proč si to prosímtě myslíš?" zeptala jsem se a snažila se znít klidně, což se mi docela i povedlo. Byla by kravina vyvracet jí, že jsem se nezměnila, to musel poznat i sousedovic dobrman. ,,No ano. Všechno to totiž podle mě začalo tím modrým cosi, kdybych nezařvala, tak bych nepřilákala tvou ani Thomasovu pozornost a nic by se nemuselo stát." odpověděla na otázku, na kterou jsem stejně znala odpověď. Chtěla jsem ji říct, že to tak není, ale ono to tak bylo. ,,Neboj Leno, ty za nic nemůžeš" odpověděla jsem jí klidným hlasem. Nechtěla jsem, aby byla smutná, obzvlášť, když jdeme na nákupy a taky na tu party. Prošli jsme dveřmi do nákupního centra a zaútočili má obchody.
Vyšli jsme asi po hodině ověšené nákupními taškami a s milkshakema. Ano jsme šílené, ale takhle to dopadá vždy, když jdeme nakoupit spolu. Doma jsem si na zem položila všechny ty tašky a začala z nich tahat nové oblečení, mezi kterými byly šaty, sukně, kraťasy, legíny, trička i mikiny. Všechno jsem vzala a hodila to do pračky, kterou jsem následně zapla. Do začátku party my zbývalo 3 a půl hodiny a věci budou vybrané a usušené za 2 a půl hodiny. Vyběhla jsem zpátky do svého pokoje a začala se nudit a v mysli jenom nadcházející party.
Tak je tu další díl, omlouvám se, že je tak krátký (665 slov), ale se začátkem školy se mi nějak čas vymkl z rukou. Děkuju za votes, komentáře i přečtení. SisiSiska
