Dál jsem se utápěla v slzách a ani jsem si nevšimla, že ke mě přišel Thomasek a objal mě. Nemohl vědět co se stalo. Vzala jsem ho do náručí a dál jsem jen plakala a plakala. Do pokoje přišla mamka. Nechápavě na mě civěla, jak kdybych spadla z Uranu (;D) ,,Co se prosimtě stalo, že tady tak brečíš?“ zeptala se. ,,E-Em-Ema“ vyšlo ze mě mezi vzlyky. Máma na mě pořád divně koukala ,,Co Ema, co se jí stalo?“ ,,O-Ona se ob-obv-obvěsila.“ vyšlo ze mě spolu s další náplavou slz. Mámě chvíli trvalo, než jí to docvaklo, ale když už jí to došlo, tak se ke mě sklonila a objala mě taky. Jen tak jsem tam seděla v Thomaskově a mámině objetí a brečela.
Druhý den
Ráno jsem vstala a bolela mě hlava a oči, které jsem měla opuchlé od pláče. Vyhrabala jsem se z postele a přešla ke skříni. Vytáhla jsem z ní růžové džíny. Zadívala jsem se na ně a znovu se rozbrečela. Růžová, to byla Emina oblíbená barva. Přestala jsem brečet a džíny si oblékla. Z druhé skříně jsem vytáhla černé triko a černý šátek o rozměrech 1mx1,3 m, což znamená, že jsem se do něj mohla krásně zabalit. Šla jsem do koupelny, vyčistil si zuby a rozčesala si vlasy, které jsem zamotala do copu. Na oči jsem nanesla řasenku, protože jsem si říkala, že když budu namalovaná, tak nebudu brečet. Vyšla jsem z koupelny a sešla do kuchyně. Vypadala jsem jak zombie a taky jsem si tak připadala. V kuchyňi jsem si vzala od mamky připravenou svačinu a vypila jsem si čaj. Sešla jsem ještě druhé schody a v předsíni jsem si vzala tašku, do které jsem si strčila svačinu. Na nohy jsem si nazula modré conversky a z věšáku jsem si vzala bundu. Venku bylo ideální počasí k této situaci. Pršelo a pršelo. Ale ne jen tak, z nebe padaly provazy vody. Vyšla jsem z domu a do uší si dala sluchátka, do kterých jsem si pustila nějaké smutné písničky. Cesta do školy mi utíkala rychle a moje nálada se kupodivu zlepšovala, což bylo asi kvůli tomu dešti.
Před školou na mě čekali holky. Vypadali, že o tom, co se stalo nevědí. Všechny se usmívali a povídali si. Přišla jsem k nim a všechny mě sborově pozdravily s úsměvem na tváři. Já na to jen sklesle řekla ,,Ahoj“. Všechny se na me civěly, nejspíš proto že na takovéhle emoce nebyly zvyklé. Prohodily mezi sebou nechápavé pohledy, až se mě Lora zeptala ,,Mell, co se děje? Si v pořádku?“. Na její druhou otázku musela znát odpověď. Mírně jsem zavrtěla hlavou na náznak ne. Lora na mě se soucitem hleděla a já zadržovala slzy. ,,No tak, mě to můžeš říct. Neboj, pověz mi to. Mluv se mnou, s námi Mell, prosím.“ ptala se dál Lora. Teď jsem už skutečně měla na krajíčku. Chvíli jsem tam jen tak stála, až ze mě nakonec vypadla ta věta ,,Ema se obvěsila“ řekla jsem a rozbrečela se. Teď jsem už kašlala na nějakou řasenku. Holkám to postupně docházelo a do 1 minuty jsme všechny brečely. Holky mě objímaly. Všechny věděly, že jsme s Emou byly nejlepší kamarádky. Je to strašné. Najednou zazvonilo a my se vydaly ke třídě. Vešly jsme do třídy, ve které zatím vládl ruch, protože tu ještě nebyl učitel. Pomalu jsme se šly posadit. To volné místo po Em vedle mně mě ničilo. Za chvíli do třídy vešel učitel a s ním i nějaká holka. No tak poskytnu vám její popis.
Neznámá osoba :Dívka malého vzrůstu. Hodně, hodně hubená. S černými vlasy, které ji padají přes. Pravé oko a jdou dál až k ramenům, vzadu byly její vlasy dlouhé, pod žebra určitě. Stála tam v černých džínách, červeno-černém tričku a černé mikině. Bílá jako stěna s černýma očima a tmavě rudé rty jí na tváři nevykouzlily nervózní úsměv, tak jako většině přicházím.
Šla potichu za učitelem a pohledem skenovala podlahu. Učitel se postavil před třídu a ona vedle něj s pohledem stále upřeným na podlahu. ,,Dobrý den žáci. Toto je vaše nová spolužačka Rica. Řekni nám něco o sobě.“ prolomil ticho učitel. Všichni utrpěly zrak na Ricu. Ta poprvé pd chvíle kdy přišla fo třídy zvedla zrak a na všechny se podívala pak ho zase sklopila a vydala se na volné místo, které bylo jen jedno a to vedle mě. Učitel se na nás zadíval a pak si mě zavolal k sobě. Zeptal se mě jestli už o tom vím a já mu na tuhle otázku přikývla. Potom mě poslal zpět na místo. Opět mi z oči tekly slzy a jak jsem si tak všimla tak holkám taky. Učitel se tedy postavil před třídu a oznámil jim ,,Milí žáci, mám takovou smutnou novinu. Mo spíše tragédii. Jistě jste si všimli, že místo vedle Melanie bylo volné. Než k nám tedy přišla Rica.“ Učitel se na ni usmál a pokračoval ,,No bohužel nevím jak vám to šetrně sdělit, tak vám to řeknu tak jak to je. Ema spáchala sebevraždu. Obvěsila se a mě je to velice líto.“ ukončil svůj výklad učitel a třídou začaly znít vzlyky. Brečely všechny holky. Brečel Dave (Miloval Em a ona jeho, ale nevěděly to.). Brečeli i někteří kluci. Dokonce i učiteli se leskly slzami oči. Všichni brečeli.
Tak je tu další smutná kapitolka ;(. No nebojte, brzy se to všechno obrátí k lepšímu :). A co si myslíte o Rice?
Jinak jako vždy vám moc děkuju za vote a přečtení. Za chvíli prekonáte hranici 1000 přečtení a až tomu tak bude tak budu štěstím skákat tak, až nám spadne dům. Sisi ^.^
