Moje matka je hrozně starostlivá, pořád se bojí, abych si nic neudělala, nebo něco podobného. Proto pro ni byl šok, už jen to, že jsem si zlomila ruku a nedokážu si představit, co se jí motalo v hlavě, když jsem upadla do bezvědomí a byla jsem v tomto stavu 3 hodiny.
Pořád jsem v nemocnici. Prý si mě tu nechají do zítra, možná i dýl. Ach jo. Je to úplně na nic. Naštěstí se mi podařilo přemluvit mámu, aby mě tu nechala samotnou. Jela domů a dovezla mi nějaký věci. Pořád kolem mě běhaj sestry a ptaj se mě na úplný kraviny. Je to tady prostě nuda.
O 1 hodinu později
Do téhle chvíle jsem byla na pokoji sama, ale teď přivezli nějakou holku. Měla hnědé vlasy a krásně opálenou pleť, narozdíl ode mne. Já sem tady ležela bílá jak stěna v našem nemocničním pokoji, s růžovými tvářemi, blond vlnitými vlasy a nyní už růžovými rty. No alespoň budu mít společnost. Vzala jsem si úplně nový skicák a začala kreslit, protože jsem nevěděla co dělat.
Ta holka se probudila o 20 minut později a jakmile se probudila dala jí její matka tašku s věcmi a odešla, že musí do práce. Konečně jsem si holku mohla pořádně prohlédnout. Měla rovné kaštenově hnědé vlasy. Měla opálenou pleť a na ní ani jedinou jizvu, pihu, nebo snad škrábanec. Její rty byly tmavě rudé a její oči zelené a úplně se leskly, jako smaragdy. Když jsem se podívala na svou malbu lekla jsem se. Byla to modrá záře, která se ke mně blížila světelnou rychlostí. Skicák jsem raději už zavřela a položila jsem ho na stůl. S tou holkou jsme se na sebe chvíli dívaly a potom řekla,,Ahoj" já jí taky řekla ,,Ahoj" no a pak jsme se už nějak rozpovídaly. Zjistila jsem, že se jmenuje Charlota. Byla moc fajn, tak jsme se za chvíli skamarádily. Na druý den napadl konečně sníh. No jen doufám, že si zase nezlomim ruku.
Omlouvám se, ale nějak mi blbnul wattpad :(. Doufám, že se vám to líbí. Jste fakt super a moc moc vám děkuju. Ještě dodatečně bych vám chtěla popřát Šťastný nový rok a doufám, že jste měly bohatého Ježíška. :)
Míša
