Světlo V Temnotě

Minulý život

Co se tenkrát stalo,
že život zdál se sladkým.
Snad se mi to zdálo,
nelze se vrátit zpátky.

Paměť mi slouží méně zjevně,
než sloužila mi před lety.
Rozlousknu to, věřím pevně.
Vzpomínám si na květy.

Ty květy bílé držím v rukou
a mé vlasy spletené.
Šaty po zem, též jsou bílé.
Všechno krásně sladěné.

Cítím co mne asi čeká.
Po ukrutném boji,
vrací se on, můj muž statný.
V své kožené zbroji.

Náhle však tma, co se děje?
Jen po letmém polibku.
Náhle plna beznaděje.
Chci to zpátky! Kdepak je on?
V koutě vidím kolíbku.

Nevrátí se, cítím to.
Však co je s ním, jen hádám.
Nevrátil se z boje?
Nebo nebyla jsem pro něj pravá.

Další skok, však poslední už.
To z vrby sleduji proud řeky.
Nechci být tam, kde není můj muž.
A osud podepsán na věky.

"Probouzíš se" zvláštní slova,
oči se mi otevřely.
A náhle chápu, nebyl to sen.
Patřím k těm, co minulost svou zřeli.