Z tisíce vět, devět set lež.
Z tisíce kousků stojí tvá věž.
Z tisíce lidí, co údajně znáš,
cizích je devět set, stovku z nich máš.
Z tisíce vzpomínek, co v srdci tvém spí,
špatných je devět set, jak ti to zní?
Z tisíce přání, nádherných snů,
devět set chladných, deštivých dnů.
Z tisíce úsměvů co na tváři nosíš,
falešných devět set, o pomoc prosíš.
Z tisíce nocí, kdy měl by si spát,
probrečíš devět set, ale nechceš to vzdát.
Z tisíce otázek, devět set klam.
Ty nevinné lži, dávno už znám.
Z tisíce myšlenek, co tíži tvou hlavu,
devět set vyslovíš, ale ztratí se v davu.
V tisíci cest, devět set pastí,
v nich temné stíny, chtějí tě zmásti.
Z tisíce slov, co vyslovíš dnes,
Stovka je s úsměvem, devět set bez.
Ta věž, která stojí z tisíce dílů,
ukrývá tvoji největší sílu.
Ať děje se cokoliv, ať chceš nebo ne.
Tvá věž je pozitiv, jen tak nepadne.
ČTEŠ
Světlo V Temnotě
PoetryDříve jsem psala tyto básničky, když jsem se necítila dobře. Teď, když jsem starší, v nich pozoruji svůj osobní a emocionální růst.
