Není to poprvé, zas se to vrací,
život je hořký, když sny se ztrácí.
Není vše růžové, to přece vím,
jenže poradit si neumím
Nechci žít ve strachu z opuštění,
z toho, že láska pro mě není.
Nechci ty myšlenky, ať dají mi klid.
Ať konečně můžu zas šťastná být.
Vždyť štěstí jsem zažila po tvém boku,
nechci psát o nás dvou poslední sloku.
Vždyť jsme si souzení, nechci to vzdát,
jen musím vědět, zda chceš při mě stát
Tak mi prosím řekni, že to má smysl,
ať neničí mě má porouchaná mysl
Ať nedrtí mě myšlenky, které mě provází,
a ať nemám pocit, že o tebe přicházím.
ČTEŠ
Světlo V Temnotě
PoetryDříve jsem psala tyto básničky, když jsem se necítila dobře. Teď, když jsem starší, v nich pozoruji svůj osobní a emocionální růst.
