Říkají, že se mám ze dna zvednout,
ale proč když vím, že je snazší si lehnout?
Proč se mám snažit, když nesnaží se okolí,
především ti, co mi za to nestojíJo, chci mít křídla, uletět pryč,
tam, kam mě samotnou povede chtíč.
Od všeho utéct, není to správné,
nezbývá než věřit, že se to zvládne.Každý den v posteli drtí mě pocity.
Otázky typu: kdo jsem já? kdo jsi ty?
Myšlenky s temnotou vrtaj se v hlavě.
Jak kulka z devítky - to, co chci právě.Každou noc před spaním přeju si smrt
a může za to nejeden zmrd.
Vím, že je zbytečné nad tímhle brečet,
jenže ta slova jsou horší, než meče.Ke spánku mě donutí až vysílení,
od všech těch myšlenek úniku není.
Světlo se objeví jenom ve snění
a já už nevěřím že se to změní.A přes den jsem člověk tak happy a v chillu,
netuším, kde na to beru tu sílu.
Pokus se probrat a nebýt slepý,
ti co se smějí, nejvíce trpí.
ČTEŠ
Světlo V Temnotě
PoetryDříve jsem psala tyto básničky, když jsem se necítila dobře. Teď, když jsem starší, v nich pozoruji svůj osobní a emocionální růst.