Světlo V Temnotě

Fallen Angel

Zima a tma, strach a splín,
drží tě na jednom místě.
Zahlédneš zvláštní temný stín,
přistoupíš k němu jistě.

Polámaná křídla má
a bez života zdá se být.
Uteče, kdo rozum má,
ty však necháš touhy znít.

Oči průzračné a čisté,
nevinné, křehké jak květ.
Hledíš do nich a máš jisté,
že teď se ti změní svět.

Těžko věřit, že stvoření
z něhož lidé mají strach,
život ti tak okoření,
vše ostatní se mění v prach.

Ruce věčně jako led,
vlasy rudé jako krev.
Věř mi, život není med,
umí se bít jako lev.

Touha se mění v posedlost,
je to na tobě znát.
Svého anděla nemáš dost,
budeš se pro něj rvát.

A když se tohle stvoření,
ve znamení býka,
v lásku nad život promění,
bolí to jak v zádech dýka.

Každý den starosti
o jeho zdraví.
Zda je pln radosti,
zda život ho baví.

Když se mu něco stane,
strašně tě to ničí.
Když padne, co je dané,
ocitneš se v p*či.

Padlý anděl je má touha,
bez něj já už nechci žít.
Stačí s ním minuta pouhá,
hned ho musím políbit.

A když nemá náladu,
když se ke mně nechce znát,
mé srdce touží po pádu,
už navěky chce spát.

Je mým soudcem života a smrti,
je mou touhou a vším, co znám.
I když občas mou duši drtí,
padlý anděl je láska má.