Přijdeš domů. od slz máš mokré oči,
tělo je znavené a hlava se točí.
Srdce bolí, jak když prorazí ho hrot,
Jakýkoliv přítel přišel by teď vhod.
Padneš na postel, od linek jsou černé polštáře,
vtom zajímavý nápad bleskne ti do tváře.
Tvůj malý přítel leskne se a třpytí.
Jeho zálibou je řezání a rytí.
Zadíváš se na něj, on potichu se směje,
moc dobře to chápe, on ví, co se děje.
Držíš ho v ruce, něžně tě hladí,
tvoje nejistota už hrozně mu vadí.
Zavřeš oči, on vjede do tvé kůže,
že bude tě to bolet, na to spolehnout se může.
Ze zápěstí stékají červené slzy,
tenhle přítel neřekne, že ho to mrzí.
Není to zrada, není to past..
Jen s přítelem bolestná, však příjemná slast.
ČTEŠ
Světlo V Temnotě
PoetryDříve jsem psala tyto básničky, když jsem se necítila dobře. Teď, když jsem starší, v nich pozoruji svůj osobní a emocionální růst.
