Ten pocit lze snadno pomýlit s bláznovstvím.
Uzavřen v temnotě vlastními stíny,
jež vyčkávaly na ten správný čas.
Nesnadné zdá se, zvládat ty splýny.
Chmurná je noc, jež z hvězd málo ukáže.
O téhle noci se příjemně rozímá.
Však v rozmýšlení stíny mi napoví, co už vím.
A to, že část uvnitř mne navěky umírá.
Dříve by z slz byly louže a z louží pak rybníky.
Teď suchá jak drn jsou má víčka bolavá.
Bez pocitu bolesti, starosti či viny.
Jen temno a chlad uvnitř mne zůstává.
A přesto jakýsi zvláštní klid, to asi bude smíření.
S osudem, jež potkal tu nevinnou část mého já.
Nepláču pro ni - již neumím to, zdá se.
Jediná ona kdysi to uměla.
ČTEŠ
Světlo V Temnotě
PoetryDříve jsem psala tyto básničky, když jsem se necítila dobře. Teď, když jsem starší, v nich pozoruji svůj osobní a emocionální růst.
