Catch me if you dare

5. Dopis

Dny plynuly a počasí se pomalu oteplovalo. Jaro udeřilo v plné síle a les ožil zelení a zpěvem ptáků. Lisa a Hoseok je navštívili ještě jednou s malou dcerkou, se kterou si Jiyoo hrál a zároveň dívenku učil novým dovednostem. A také ji učil, jak rodiče potrápit. I když byl budoucí vůdce vychováván přísnou rukou, občas se poddal svým hravým instinktům a chování malého vlčete. Jungkook nad tím vrtěl hlavou a nechával jej se vyřádit. Zato Tae se mračil jako deset čertů. Sám ale nezasáhl. Věděl, že si syn musí užít těchto maličkostí, než na něj za pár let spadne tíha smečky. Ranní nevolnosti zaháněl teplým čajem a masážemi, které mu alfa každé ráno poskytovala. A také mu zakázala jakoukoli náročnou činnost. Ne že by to Tae nezvládl. Alfa se bála o jeho zdraví. Při druhé prohlídce Jin zjistil drobné komplikace a omega dostala zákaz velké zátěže. To znamenalo žádné cvičení souboje, pouze komentování a žádné hlídkování hranic. Tae si musel povzdychnout. První tři měsíce byly s Jiyoo klidné. Ale tento malý drobek se ukázal jako potížista, a to ještě nebyl vyvinutý. Taeho tlak nesměl stoupnout. Jeho tělo okamžitě spustilo obrannou reakci. Bylo to absurdní! Byl úplně zdravý!

,,Snad se to spraví." Mrmlal si pro sebe, když v zahradě zaléval záhony s japonskou myrtou. Bylo ještě brzy aby začaly kvést, ale poléval záhony trochou vody s hnojem, aby měly živiny.

,,Co si to pro sebe povídáš?" hlas za zády jej vylekal, a tak sebou trhl. Po zjištění, že za ním stojí Namjoon si oddychl.

,,Joone neděs mě tak." Pokáral jej s úsměvem. Alfa zvedla ruce.

,,Promiň, já nechtěl. Můžu si přisednout?" hlavou poukázal na lavičku za Taeho zády.

,,Určitě." Omega zalila zbytek záhonu, konvici položila a pak se k alfě připojila.

,,Tak jak se držíš?" zeptal se s náznakem zvědavosti. Když byli mimo ostatní členy smečky, Tae všem přátelům ve smečce zakázal jej oslovovat velící omego a po pár zopakováních se toho všichni drželi. Chvála bohu za to.

,,Zvládám to." Tae si stáhl gumičku z vlasů a znova si je stáhl. Prameny mu během práce začaly padat do očí a jemu to vadilo. Alfa přikývla.

,,Vidím, ale celkově? Jin mi říkal, že tentokrát to lehké mít nebudeš." Poznamenal tiše. Tae se zamračil.

,,Jsem víc unavený. Taky cítím větší nevolnosti. Ale když se udržím v klidovém režimu, mám klid. Problém je v tom, že já nejsem zvyklý být tak dlouho v klidu a pomalu nic nedělat. I když jsme čekali Jiyoo tak jsem běhal a pomáhal s chodem smečky. Teď nemůžu prakticky nic a hrozně mě to štve."

,,To ti věřím!" Namjoon se rozesmál na celé kolo. Věděl, jak je velící omega nastavena. Jede jako rozjetý vlak.

,, A co ty a Jin?" zeptal se Tae zvědavě. Alfa se podrbala na hlavě.

,,Abych řekl pravdu tak výborně. Musím ti poděkovat za tu velkou přednášku, kterou jsi mi tenkrát dal. Sám bych se nerozhoupal."

,,To nestojí za řeč. Jsme přátelé a ti si pomáhají." Namjoon se na něj chvíli díval s údivem. Tvář mu ozdobil úšklebek.

,,To máš prav...."

,,GENERÁLE!" dvojice byla přerušena vyděšeným křikem. Dva páry oči se stočily k bráně zahrady, kterou proběhla rozcuchaná beta. Člen Namjoonova oddílu.

,,Co se děje?" alfa se okamžitě postavila následovaná velící omegou. Chlapec sotva přesahující devatenáct let k nim přiběhl jako velká voda a padl na kolena. Hlava třískla o stále studenou zem až Tae sykl nad tím zvukem.

,,Prosím odpusťte mé vyrušení, ale tohle je naléhavé!" beta ze sebe sypala každé slovo přerušující svými hlubokými nádechy, jak byla zadýchaná. Namjoon se zamračil.

,,Mluv!" vyzval jej s autoritou v hlase. Beta se párkrát zhluboka nadechla a zvedla k nim hlavu. Hlas, jež byl klidný se lišil od strachu, který mohl být spatřen v hlubokých očích.

,,Pane, na dnešní obhlídce jsme narazili na roztrhané tělo jednoho z našich vlků! V tlamě nesl velký kus přehnutého papíru! I když je papír nasáklý krví, zjistili jsme, že jde o zprávu pro velitele Jeona a velící omegu! Po bližším ohledání jsme zjistili, že vlk patřil do oddílu generála Mina! Něco se muselo stát!" beta se na konci svého monologu třásla a k Namjoonovi natáhla ruku se zakrváceným dopisem. Alfa dopis převzala a prohlédla si jej.

,,Měli bychom jej odnést Jung... Tae?" oči alfy se rozšířily nad bílým nádechem Taeho kůže. Omega se mírně třásla, oči doširoka rozšířené. Kůže zbělala. Jediné, co mu probíhalo myslí, byla poslední věta: Něco se stalo. Dech se mu začal nevědomky zrychlovat, tlak se zvyšoval, břicho mu začalo dělat kotrmelce a než si uvědomil, co dělá, instinktivně se nahnul za velký keř, který rostl za lavičkou a veškerý obsah žaludku vyhodil na záhon.

XxX

,,Tohle nevypadá vůbec dobře." Jungkook pročítal obsah dopisu a mračil se jako deset čertů. V síni sedělo všech devět generálů i Taehyung, který přes svůj stav trval na tom, že se shromáždění zúčastní. To byl další důvod pochmurné nálady velitele. Jeho druh byl bílý jako papír, ruka se držela za břicho a pomalu zhluboka dýchal. Sakra, Jin říkal, že to nemá přehánět!

,,Co se v dopise píše?" Taemin poklepával prsty o roh stolu. Byl neklidný jako všichni, kdo v místnosti seděli.

,,Yoongi v dopise potvrzuje svá podezření. Když se chystali stát opustit, byli přepadeni velkým počtem vlků neznámé smečky. Podařilo se jim po dlouhém boji utéct, ale Jimin byl vážně zraněn a leží v nemocnici. Navíc nemůžou stát opustit. Smečka se zdá mít spoustu míst pod kontrolou a nemocnice je jejich jediné bezpečné místo. Aspoň pro teď. Poslal dopis po jednom ze svých vlků, protože s nimi nebyl, když k útoku došlo ale stejně na něj přišli podle jeho stavu nálezu. Beta měla roztrhané hrdlo a břicho, podrápaná záda, jak se jej snažili za každou cenu zastavit a zpřetrhané šlachy na zadních nohách. Statečný voják to byl. Pár vlků jej muselo následovat letadlem až k nám. Problém je, že je žádná hlídka nenašla. To znamená že se buď vrátili zpět do své země..."

,,...Anebo se tady schovávají." Dokončil za něj Minho. Ostatní generálové po sobě házeli znepokojené pohledy.

,,Co navrhujete veliteli?" Ozval se Kibum, oči zúžené přemýšlením. Jungkook dopis položil a podíval se na svého druha. Taemu se vrátila barva a nyní jej propaloval pohledem. Jejich poutem projelo několik emocí. A omega s povzdychem sklonila hlavu.

,,Zabiju tě, jestli se nevrátíš." Zabručel tiše. Na to alfa neměla odpověď. Pouze mu věnovala úsměv.

,,Poletím do Japonska. Musím se ujistit, že svého generála dostanu zpátky. To bude znamenat vyjednávání s druhou smečkou. Vezmu s sebou dva generály a to Namjoona a Seojoona. Zbytek zůstane tady a bude pravidelně obcházet hranice i teritorium. Nevíme, kolik vlků se k nám dostalo a nechci riskovat. Vaším úkolem je ochrana teritoria s prioritou ochrany velící omegy a budoucího velitele." S tím se alfa postavila.

,,Rozkaz pane!" generálové se postavili a s hlubokým úklonem se odebrali z místnosti.

,,Já tě varuji Kooku. Přiletím si pro tebe, jestli se do dvou týdnů nevrátíš." Jungkook se otřásl nad ledovým tonem svého druha. Při pohledu na něj zjistil, že jeho oči září světlou modří. V odpověď mu oči zazářily jasnou červení.

,,Budu doma dřív, než se ti začne stýskat." 

Zdravíčkoo,

nějak mě osvítila múza! A utrpení začíná! Dobře se připoutejte, protože z tohoto vagonu jen tak neslezete :-D Snažím se něco předepsat, protože za tři dny mám příjímačky do Prahy na Karlovu univerzitu a nebudu moct psát + tu je moje bakalářka, kde mám trochu problém se zdroji. R.I.P me :-(

Přeji krásné čtení!

Vaše Tetsu-chan