Catch me if you dare

19. Krev lovců

Prvních 20 minut úžasně podpořilo dnešní kapitolu :-D No ty kresby vám potvrdí, že to pěkné čtení nebude.

Hoseok byl připraven prakticky na cokoli, co se týkalo této bitvy. Nebo aspoň si to myslel. Ale to se přepočítal. Každá bitva, kterou prošel byla ačkoli velmi krvavá a plná obětí, stále šlo o bitvu mezi vlky. Tahle mu připomínala masové vyvražďování mezi lidmi. Mnoho desetiletí nazpět, kdy se obyčejný člověk rozhodl vlky přemoct a stát se dominantním jedincem, což vedlo k velké vojenské válce. Mnoho vlků bylo zabito nebo zataženo do bitvy. Nebylo by to nic zvláštního, kdyby obě bitvy neměly něco společného. Použití válečných prostředků, což se vymykalo vlčím zákonům. Vlci se k takovému způsobu boje neobraceli. Bylo to zbabělé a špinilo to vlčí hrdost, protože ty zbraně vyhrávaly, aniž by vlk musel pro své vítězství bojovat. Pravda byla, že mnoho vlků vyjádřilo obavy ohledně tohoto zákona. Ale proti vlčí bohyni nikdo nechtěl nic namítat. Až přišel Jiang a teď jeho syn, jehož jednotky po nich vypálily několik raket, aby jim vyhodily do vzduchu obě letadla, což se jim chvála bohu nepodařilo. Ale jedna zasáhla svůj cíl. Hoseok zavelel k přesunu letadel nad bojovou zónu a nařídil seskok. Sám letadlo přenechal automatu a nastavil konečný cíl Koreu. Následně letadlo opustil. Stroje se otočily a odletěly zpět odkud přiletěly. Z jednoho trupu se kouřilo po zásahu raketou. Hoseok doufal, že konstrukce vydrží. Koneckonců takové letadlo stojí hromadu peněz. Za letu se proměnil následován svými jednotkami. Jako rakety se řítili z nebes na své nepřátele. Jungkook se s japonským velitelem domluvil, aby svým jednotkám obarvil přes záda tetování s japonskou vlajkou, aby poznali své spojence. Sami udělali to samé pouze se svou vlajkou a nově vyrobenými ochrannými helmami, aby si nerozbili lebky. Hobiho helma měla dva větší roky po stranách. Jakožto velitel svých jednotek musel být rozpoznán. Upřeně hleděl na svůj první cíl a zavyl. Všichni se zastavili a zvedli hlavy. Neměli šanci uhnout. Hobiho jednotky jako velké rakety srazily se svým cílem. Ostré rohy svůj první cíl na místě zapíchly. Vlk nevydal ani hlásku. Zůstal ležet na zemi. Alfa pohodila hlavou a tělo z rohů sjelo jako máslo. Ostatní vlci udělali krok vzad. Prohlíželi si padesátku příchozích.

,,Ukázali jste se ve stylu generále." Zrzavá alfa se otočila po hlase a spojila pohled se starším velitelem japonských spojenců. Tmavě šedá alfa mluvila lámanou korejštinou, přesto jí rozuměl. Zlehka se poklonil.

,,Je nám ctí vám pomoct ve vašem boji. Zbytek se k nám brzy připojí. Musíme je udržet na uzdě." Ještě že se nechal Lisou dokopat k lekcím japonštiny. Jinak by byl v loji s komunikací. Velitel přikývl.

,, Už jdou. Udržujte formaci!" Vlci se seskupili a Hoseok zavelel svým jednotkám k útoku. Vlků nebylo tolik, jak si myslel. To znamenalo, že Eoduun ještě nedorazil. Nebo v horším případě zůstal ve vile, kde věznil Taehyunga. Mírně stáhl uši k hlavě. Doufal, že to nebyl důvod jeho nepřítomnosti. Vycenil zuby a přikrčil se ke skoku. Hlasitý zvuk prásknutí jej přinutil uskočit dozadu. Na místě, kde předtím stál byla malá díra. Kouřilo se z ní. A alfa zvuk poznala. Hněvem přivřel oči. Zbabělci! Schovávají se za něco, co nikdy nemělo být vyrobeno!

,,Dávejte si pozor! Mají zbraně! Najděte je a zneškodněte!" zavolal a včas uskočil dvěma betám. Tento souboj nebude pěkný.

xXx

Taemin zuřil jako ještě nikdy. Ti zbabělci neměli ani špetku vlčí hrdosti! Dovolili si použít lidské zbraně! Vyhodili jim do vzduchu loď a než doplavali ke břehu, téměř třetina jejich armády byla postřílena zbraněmi včetně generálů Kibuma a Jongina, kteří před střelami chránili Jungkooka a jeho otce. Pohled na krví potřísněný úsměv generálů pomalu klesajících do hlubin vod z hlavy nikdy nedostane. Poháněn hněvem následoval Jungkooka na břeh.