Catch me if you dare

6. Varování ze záhrobí

V teritoriu bylo nezvyklé ticho. Smečka se druhý den dozvěděla o zavražděném poslovi i nebezpečí neznámých vlků. Členové si mezi sebou tiše šuškali znepokojeni těmi zprávami. Oddíly vedeny generály procházely celým teritoriem tiše a na pozoru. A Taehyung? Nepustil syna z dohledu. Jeho instinkty létaly z nuly na sto i díky malému, který v něm rostl. Žaludek měl v několika sucích a v hlavě tisíc myšlenek. Vysvětlil malému Jiyoo, že otec musel odletět na důležitou schůzku a v jeho nepřítomnosti se domov musí hlídat, aby je nepřepadli zlí vlci. Jiyoo na něj chvíli koukal zmateně.

,,Takže si nesmím hrát venku?" zeptal se smutně až omegu píchlo u srdce.

,,Správně Jiyoo. Až se otec vrátí, zase tě pustím si hrát." Naštěstí malá alfa chápala důležitost situace a nedělala scény. Bylo to i tím, že již od malička byla vychovávána k povinnostem. Ale přesto všechno budova vlčeti nenabídla svobodu, jakou mělo venku. Po týdnu začal omegu prosit aspoň o jednu hodinu proběhnutí. A pokaždé dostal stejnou odpověď. Nešťastné pohledy trhaly Taemu srdce. Ale nemohl couvnout. Dostal během týdne hlášení o dvou přepadeních a nehodlal riskovat. Snažil se proto syna zabavit, jak jen mohl. Ne vždy uspěl. Jeho povinnosti velící omegy jej mnohokrát od syna oddělily a nechávaly malou alfu o samotě. Tae proto opatřil dvě bety povinností na syna dohlížet v době, kdy s ním nebude. A právě tohoto rozhodnutí o další dva dny později litoval.

,,Co se stalo!?" štěkl s nevěřícným pohledem na dvě svázané bety na zemi v zahradě. Obě na něj vrhaly zoufalé pohledy.

,,Moc nás to mrzí velící omego! Mladý vůdce nás přechytračil!"

,,Jak se mu to povedlo!? Je mu pět pro boha živého!" Taehyung byl rudý hněvem. To jsou členové smečky tak neschopní uhlídat na dvě hodiny malé dítě!? S hlubokým povzdychem obě bety rozvázal a znova založil ruce na prsou. Jeho pohled se jim propaloval do morku kostí. Okamžitě klesly na kolena a sklonily hlavu.

,,Mrzí nás to!"

,,Kde je?" omega nehodlala ztrácet čas. Kolem teritoria se potulovali nepřátelé a syn je bůhví kde. Bety se na sebe nervózně podívaly.

,,To nevíme, ale mladý vůdce se pořád opakoval ohledně proběhnutí v lese. Bude pravděpodobně pobíhat po lese."

,,S vámi si to vyřídím později." Zasyčel vztekle a vyrazil ze zahrady pryč. V duchu vymýšlel tisíc potrestání pro syna. Přece chápal, že nesmí! Co když se mu něco stane!? Vyběhl ven před budovu, změnil podobu a rozběhl se do lesa. Problémem bude syna najít. Les jejich teritoria byl velký. A pokud syn běhal všude možně, bude obtížné jej vystopovat.

,,Jiyoo!" Zavolal v mysli probíhajíc porostlými keři. Když se mu nedostalo odpovědi, zamračil se.

,,Jeone Jiyoo! Okamžitě mi odpověz, nebo si mě nepřej!" Pohrozil vztekle, nepříjemné mrazení páteře způsobujíc mírný třas těla. Ani tentokrát odpověď nedostal. Tae se zastavil přemýšlel. Jiyoo nikdy nebyl zlobivý. Pokud neodpovídal, musel být mimo dosah. Nebo nesměl promluvit. Zaťal zuby.

,,Taeminnie?"

,,Ano, jsem tady." Odpověď generála jej trochu uvolnila. Byl blízko.

,,Kde jsi?" Tae se pomalu vydal vpřed.

,,Obhlížíme s Minhem hranice. Zatím nikde nikdo."

,,Viděli jste dnes syna?"

,,Mladého vůdce? Ne neviděli. Stalo se něco?" Hlas generála se změnil ve starostný během vteřiny.

,,Jiyoo utekl z hlavní budovy a teď není k nalezení."

,,COŽE!?" Omega zavrčela nad tou hlasitostí.

,,Okamžitě se s Minhem po něm podí...Minho za tebou!"  V tu chvíli se spojení přerušilo. A Tae věděl, že je zle. Znova se rozběhl a snažil se po čichu syna najít. Srdce mu bilo jako splašené. Žaludek dělal kotrmelce až měl pocit, že bude zvracet. Generálové narazili na nepřátele. Stále netušili, kolik jich tady je. Co když se k synovi dostali? Co když jej zabili? Seongja v jeho nitru zoufale zakňučela a vyslala mu do těla záchvěv obav. Omega odpověděla stejně. Běžel a běžel vykřikujíc synovo jméno, dokud se nemusel zastavit a vydýchat. Bolest břicha se pomalu zesilovala. V duchu poprosil malého uvnitř o odpuštění za tak škaredé zacházení. A když to vypadalo, že se bude moct pohnout, žaludek udělal tvrdý kotrmelec a Tae se stačil naklonit nad porostlé houští, aby z žaludku vyzvracel dnešní jídlo. Znechuceně si odkašlal. Nenáviděl tyhle stavy ve vlčí podobě. Ale aspoň mu pak nebylo tak zle. Tlapou si přejel po čumáku, kýchl a otočil se k odchodu, když jej zarazil malý hlásek. Nastražil uši a pozorně se zaposlouchal. Nic.

,,Jiyoo?" Zkusil opatrně a tentokrát dostal odpověď.

,,Tati!" Omega na nic nečekala, zavětřila a rozběhla se po pachu. A dorazil k malé jeskyni. Jeho zrak okamžitě upoutal znak vyrytý v zemi před vchodem. V žilách mu ztuhla krev. Poznával ten znak. A nechápal, kde se v teritoriu vzal. Jiang byl přece mrtvý a jeho smečka také! Utekl snad nějaký? Snaží se pomstít za svého vůdce? Zavrtěl hlavou.

,,Jiyoo!" Na jeho zavolání se z jeskyně ozvalo několik zvuků a vzápětí se mu do náruče vrhlo malé vyklepané tělíčko. S kamenem padajícím ze srdce syna pevně objal.

,,Moc mě to mrzí!" Kňučela alfa zoufale snažíc se mu v srsti schovat.

,,To by mělo mladý muži. Kolikrát jsem ti říkal, že nikam nesmíš!? Budu tě muset potrestat." S němým přikývnutím syna pobídl ke kroku.

,,Proč jsi mi neodpověděl na má volání?" Jiyoo sklopil uši k hlavě.

,,Nemohl jsem, našli by mě." Prasknutí větve za jejich zády Taeho zastavily. Slova syna potvrdila přítomnost cizích vlků. Na nic nečekal, vzal syna do zubů a rozběhl se zpátky k hlavní budově. Po chvíli za sebou uslyšel další páry tlap. Byli rychlejší. S vědomím, že je najdou dřív, než stihnou doběhnout domů změnil směr a zastavil u vysokého keře, kam syna položil.

,,Dobře mě poslouchej Jiyoo. Sledují nás cizí vlci. Ty zůstaneš schovaný v tomto keři a nevydáš ani hlásku! Já se s nimi vypořádám. Rozumíš, co ti říkám?" S rychlým přikývnutím malé alfy se omega otočila a rozběhla pryč. Nesměl je k synovi přivést. Pokusil se kontaktovat generály, ale zjistil, že nemůže. To znamenalo, že je buď mimo dosah anebo mají sami dost problémů. Byl na to sám. Zavrčel si pro sebe a zastavil. Dál se již nedostane. Tiché vrčení k němu přicházelo ze všech stran. Přichystal se k útočné pozici a čekal na svou šanci. A když se před ním objevila první střapatá hlava, bez rozmýšlení vyrazil.

Krásný čtvrtek vlčata moje!

situace se nám přiostřuje a nevypadá to vůbec dobře. Ale to je to, co jsme všichni čekali. Připravte se na pořádnou jízdu! Další kapitola plná krve tady bude co nejrychleji. Všimla jsem si, že vás pokračování čte méně a chápu, že druhé díly nebývají to pravé v porovnání s díly prvními a proto děkuji vám všem, kteří tu se mnou stále jste a dali jste pokračování šanci. Pevně věřím, že vás pokračování nezklame.

Vaše Tetsu-chan