Catch me if you dare

16. Odhodlání alfy

,,Na co myslíš synu?" Jungkook se za hlasem svého otce neotočil. Dál se opíral o zábradlí a koukal na klidné moře. Pomalé kroky se vedle něj zastavily a starší alfa jej napodobila.

,,Co tě tíží?" zkoumavé oči jej koutkem oka sledovaly. Zhluboka si povzdechl.

,,Přemýšlím, jestli jsem vážně udělal dost pro smečku ... a pro svou rodinu." Odvětil tiše. Tížilo jej svědomí. Jako všechny dny před tímto. Po nocích mu nedaly spát. Kdyby předvídal každý krok svých nepřátel. Kdyby syna v tu noc nechal spát s nimi v ložnici. Kdyby nešel spát vůbec a hlídal! Přivřel oči nad známou bolestí hlavy. Protřel si unavenou tvář. Bývalý velitel se zamračil.

,,O tomhle jsme mluvili už několikrát synu. Kolikrát ti mám říkat, že se tím nemáš zabývat? Co se stalo je minulost. Musíš se soustředit na to, co máš před sebou. A to něco je velká bitva s japonskou smečkou."

,,Já vím." Mladý velitel zatřepal hlavou, aby se dotěrných myšlenek zbavil a na otce se zeširoka usmál.

,,Co bych bez tebe dělal otče?"

,,To, co vždy synu. Vychoval jsem tě, jak nejlépe jsem mohl. A vím, že to v sobě máš. Pouze se držíš zpátky. V této bitvě do toho musíš dát vše. Tento kruh nenávisti a pomsty musí být uzavřen jednou pro vždy jinak nebudete mít klidný život." Jako by nebesa slova uslyšela, zvedl se vítr a moře zlehka rozhoupalo těžké tělo lodi. Oba se chytili zábradlí, aby vlnu ustáli.

,,Vidíš to? I moře je na mé straně!" rozesmál se starší a Jungkook se k němu přidal. Tíha z něj konečně opadla a cítil se lépe. Vlny brzy ustaly a na cestu jim zasvítilo slunce. Společně pozorovali již klidné vlny.

,,Co budeš po bitvě dělat? Vrátíš se na cesty?" přerušil klidnou atmosféru Jungkook. Jeho otec se na chvíli zamyslel.

,,Myslím, že cestování bylo dost. Už nejsem nejmladší. Po bitvě se s vámi vrátím domů. Musím dohnat ztracený čas se svým vnukem." Jeho slova mladší alfu zahřála u srdce. Byla pravda, že se Jiyoo velmi stýskalo a neustále se po dědovi ptal. A vždy když dorazil, Jiyoo s ním strávil co nejvíc času, než alfa zase odešla. Když se nad tím zamyslel tak to samé platilo o Jiminovi s Yoongim. A když se o nich zmínil...

,,Tady jste!" zmiňovaná omega se k nim přiřítila s vážným výrazem ve tváři.

,,Chime?" obě alfy se k němu otočily tváří v tvář. Jimin pokynul hlavou za sebe.

,,Vše je připraveno." Dvě generace velitelů okamžitě zvážněly a následovaly jej do spodního sálu, kde bylo shromážděno všech devět generálů. Stáli u kulatého stolu pokrytém hromadou papírů a celá místnost byla cítit napětím.

,,Máte všechno promyšleno a připraveno?" Jungkook se okamžitě stal vedoucí alfou a přistoupil ke stolu. Generálové postupně přikyvovali na souhlas.

,,Nemám z toho ale dobrý pocit. Myslím si, že dojde k velkým ztrátám." Prohlásil Yoongi s ustaranou tváří. Jimin jej ve chlácholivém gestu chytil za ruku. Generál Kibum dvojici propálil ostrým pohledem.

,,V bitvě proti zdivočelé armádě jsme utrpěli ztráty vysokého procenta. Bylo to podle tebe málo?" Taemin pozvedl obočí.

,,Zmlkni! Samozřejmě, že ne! Utrpěli jsme velké ztráty! Jenom říkám, že teď to bude víc."

,,Samozřejmě že bude, nad tím se nemusí přemýšlet."

,,Máš proti mně něco Kibume?"

,,Nemám, proč bych měl?"