Catch me if you dare

8. Strach

Prázdno. Tak by se dal popsat stav Jungkookovy mysli. Nedokázal myslet na nic. Zprávu o přepadení se dozvěděl krátce po ukončení vyjednávání. Kdyby nebylo Yoongiho, který jej musel proplesknout, aby se vzpamatoval, neseděl by teď v nejbližším odlétajícím letadle směr Korea. Podařilo se mu vyjednat svého generála zpět i se zraněným druhem i když Jimin už vypadal lépe, a dokonce se cítil na cestu zpátky. Bylo to samozřejmé. Jeho přítel byl vážně zraněn. Jimin jej odmítal nechat samotného o vteřinu déle, než bylo nutné.

,,Jak se to mohlo stát? Vždyť všude byly hlídky v čele s generály!" hněval se Yoongi, ale Kook odpověď neměl. Během letu se jeho mysl pomalu dostávala ze stavu prázdnoty a nahradila ji velká starost o životy jeho rodiny. Podle zprávy, která mu byla doručena došlo k útoku při západu slunce, generálové bojovali na všech stranách a zvítězili. Dlouhý boj si vyžádal čtyři mrtvé výměnou za dva zajatce, které alfa bude vyslýchat. Tohle zašlo příliš daleko. Dovolili si napadnout vládce smečky! Musí tomu přijít na kloub. Z myšlenek jej vyrušila dlaň na paži. Jimin se na něj mírně usmíval.

,,Budou v pořádku. Zpráva potvrdila, že je Jiyoo bez zranění. Tae ho musel schovat, než jej našli a zaútočili."

,,Já vím ale Tae..." zpráva neřekla nic o stavu velící omegy. Zmínila se pouze o tom, že byl nalezen v bezvědomí a nyní je v péči generála Kima Seokjina. S povzdychem se hlavou opřel o sklo okna a zavřel oči. Přistanou za dvě hodiny. Dostatek času na trochu spánku.

XxX

Z bezesného spánku jej vytrhlo škubnutí letadla. Byli na místě. Taemin na ně čekal s autem a jakmile naložili kufr a nasedli, zařadil a vyrazil takovou rychlostí, že se kola protočila a zapískala přes celé letiště. Auto s trhnutím vyrazilo, ručička dosahujíc stovky během vteřin.

,,Brzdi proboha!" vyjekl Yoongi, který se křečovitě držel sedačky. Přes zrcátko se na něj podívaly ustarané oči podlité krví a stínem.

,,Promiň mi to. Ale kdyby mě v takovém stavu dostala policie, přijdu o řidičák. Vydržte to." Hlesl unaveným tonem, stiskl pevně volant a vjel na dálnici. Ručička se šplhala ke sto padesáti, auto letělo, jako střela a proplétalo se mezi ostatními auty. Taemin město objížděl kvůli opravám ve středu a ve spěchu by neprojel. Jungkook měl oči připnuté na vozovce. V mysli mu blikala varovná světla. Generál spěchal kvůli své kondici. Ale byl tu ještě jiný důvod a tím důvodem byl jeho druh. Všichni čekali na výsledky Taeho léčení. Musel se mírně pousmát. Omega si během času stráveném po jeho boku získala srdce všech členů smečky a každý jej jako velící omegu miloval. Hrudník mu zahřála hrdost. Zavřel oči a soustředil se na klidné dýchání. Jeho alfa přecházela jako tygr v kleci a poštěkávala jako šílená. Strach o Seongju cítil Jungkook v každém kousku těla. A jeho vlastní starost se tím pádem ještě zvýšila. Nejeli však dlouho. Taemin překonal svůj osobní rekord a na místě před hlavní budovou byli během třiceti minut. Před vchodem byl velký hlouček vlků. Všichni zde čekali na verdikt. Alfa vystoupila v zástupu s Yoongim, Jiminem a pak generálem Taeminem. Smečka padla při pohledu na svého velitele do hlubokého úklonu a hromadně alfu pozdravila. Ve vzduchu protkaném starostí a obavami se smísila radost z jeho přítomnosti. Krátce na to mu smečka udělala průchod ke dveřím. Na nic nečekal, kývl vlkům na pozdrav a vtrhl do budovy. Nohy jej okamžitě zanesly do patra a do lékařské místnosti. Před dveřmi se zastavil. Musel se zhluboka nadechnout. Uklidnit se. Šílení mu teď opravdu nepomůže. Zvedl ruku a rázně zaklepal.

,,Kdo je?" z druhé místnosti se ozval unavený ale rázný hlas. Typický Jin. Pro pacienty by se roztrhal ale zůstával sám sebou.

,,To jsem já Jine." Dveře se v tu chvíli rozletěly. Stál v nich doktor generál v bílém plášti, rozcuchanými vlasy a očima tak propadlýma z nevyspání, až se jej alfa lekla.

,,Jine?"

,,Pojď dovnitř! Nechci, aby mě takhle Joon viděl." Pobídl jej generál a jakmile Kook vešel, dveře zavřel a zamkl. Alfa nad tím pozvedla obočí.

,,Následuj mě." Beta se na něj ani nepodívala. Protáhl se kolem něj, chytil za paži a táhl uličkou z prázdných lůžek. Zastavil úplně na konci. Jedno lůžko bylo zatažené bledě zelenými závěsy. Vůně léčiv byla silná. Silueta za závěsem se nehýbala. Alfa hlasitě polkla, prsty chytila okraj závěsu a po chvilce váhání jej roztáhla. Pohled, který mu byl poskytnut mu zmrazil krev v žilách. Na lůžku leželo bezvládné tělo jeho druha, stále ve vlčí podobě. Stříbřitá srst nebyla pod zaschlou krví vidět. Bílé krví nasáklé obvazy měl kolem hlavy, krku, břicha a všech končetin. Na bocích byly tři táhlé rány od velkých drápů zašité spoustou stehů. Jungkook napočítal na každé ráně patnáct stehů.

,,Tae..." hlesl přiškrceným hlasem. Ztěžka dosedl na lůžko a třesoucími prsty nahmatal puls. Byl slabý.

,,Utekl smrti o vlásek." Jin se k němu posadil tak aby na sebe viděli. V ruce držel lékařská vyšetření.

,,Když ho generálové našli, byl v bezvědomí v kaluži krve. V jeden moment si mysleli, že se k němu dostali pozdě. Ale Minho nahmatal sotva znatelný puls. Poslal pro mě a zbytek noci s Taeminem hledali malého vůdce. Našli jej bez zranění, podchlazeného a vyčerpaného. Nic mu není. Dlouze se prospal v teplých peřinách."

,,A Taehyung?" Jungkook se napjal v přípravě na doktorovu odpověď. Jin se na něj chvíli díval.

,,Kooku, měl by ses něčeho chytit. Mohl bys sebou seknout na zem z toho, co ti řeknu." Tvář alfy byla bělejší než čistý papír.

XxX

Cela se zajatcům zdála docela pohodlná. Ani je nepřipásali ke zdi. Museli si myslet, že se odsud nedokážou dostat. S jedním velitelem na prahu smrti a s druhým mimo teritorium by jim nemělo dělat problém poslat skrytou zprávu. V noci uslyšeli smečku žalostně výt a usoudili, že se útok zdařil. Velící omega musela zemřít na následky zranění. S novým plánem, který společně vymysleli se rozhodli uprchnout. Jejich plán byl však zmařen zvukem odemykajících se dveří o pouhých třicet minut později od počátku vytí. Obě alfy od sebe odskočily a stočily pohled na nově příchozího. Ztuhly na místě při pohledu na velitele smečky, který za sebou dveře zavřel a cvakl klíčem. Místností se rozhostilo ticho.

,,Víte, já jsem velmi klidný a rozumný." Alfa pomalu přistupovala ke krčící se dvojici.

,,Ale i můj pohár trpělivosti přeteče." Sytě rudé oči je probodly skrz na skrz, zákeřný škleb zdobil jindy usměvavou tvář.

,,Doporučuji vám začít zpívat, dokud můžete." V ruce se zablýsklo ostří nože a alfy pochopily, že se odtud živé nedostanou. Noc zaplněnou žalostným vytím doplnily výkřiky bolesti a hrůzy.

Zdravíčkoooo

mám pro vás kapitolu z pohledu našeho vůdce. Pěkně si ji užijte :-)

Vaše Tetsu-chan