Černý Ovce

⸸ 28. ⸸

⸸ KAPITOLA 28. ⸸

⸸🖤⸸

Vítr mi řeže do očí, v rukou tisknu otěže, dunění kopyt a funění koní mi zahlušuje uši. Ohlédnu se, je mi v patách. Pobídnu koně, nechci svou krásku uhnat, ale jestli mě dožene.. Přitisknu se blíže k ní, pro menší odpor vzduchu. Již vidím konec lesa, stromy v mém zorném poli řídnou a přibývá světla. Srdce mi bije jako zběsilé a rozhání adrenalin do mého těla. Slyším funění jeho koně, je blízko. Nesmí mě dohnat, prostě nesmí. Vyběhneme z lesa a ještě kus běžíme, než pozvolná zpomalíme koně. ,,Je možné tě vůbec předehnat?" Vydechne Andrew a uvolní ruce, promne si zápěstí. Uchechtnu se vítězně a pohladím svou temnou krásku na mohutném krku. ,,Jistě, že ne." odpovím na jeho otázku. Zavrtí hlavou a dojede vedle mě. Poplácá mě po rameni ,,Zas si tak nemysli, ještě onehdá si nevěděl, jak se nasazuje sedlo." ,,Každý někdy začíná." pobídnu koně do kroku ,,Dnes by jsi mi mohl ukázat ty doly ve skalách." Nadhodím a očkem po něm kouknu, abych viděl jeho reakce. ,,Co by jsi na nich chtěl vidět? Jsou to prostě jen doly. Navíc tam pracuje chudina z tamté vesnice. Nemyslím si, že by tě přivítali s láskou. " ,,Na to jsem se neptal. Nezajímají mě jejich názory, ani co si myslí. Patřím mezi vyšší, budu si dělat cokoliv se mi zamane. I kdybych z nich krev vysát měl." Na své slova kladu důraz a snažím se emoce dávat bokem, ač to v tomhle případě není potřeba. Jsou mi ukradení a opravdu mě nezajímají. Jen chci o sobě dávat vědět. ,,Kde se v tobě bere tolik sebevědomí?" jede vedle mě, jde vidět, že se diví. Skvěle, vede se mi. ,,Na tom nesejde."

Dorazíme k vysokým skalám, zvonění kovu o kámen se s ozvěnou rozléhá okolím. Osvětlené vstupy do štol jsou v pravidelných rozestupech cik cak na patra. Vytěženou rudu odnáší do vozů s velkými tažnými koňmi na cestách. Na jednom skalním štítu je vyvěšený velký prapor se znakem kultu. Černý symbol draka připomínající ypsilon v červeném pozadí. Snažil jsem se o něm něco dohledat, ale marně. Žádný záznam o něm není psán, ani když jsem se ptal Seleny, mi nebyla schopná odpovědět - samotná se to snaží zjistit. Má však jistou teorii, kterou mi odmítala sdělit. Těžko říct proč.

Opovrhující pohled, toť výraz každého na koho se tu podívám. I ta jejich nenávist jde cítit. Ani do hlavy jim nemusím vidět. Muži, ženy i děti nad dvanáct let. Všichni tu pracují. Fascinující, místo toho, aby byli vděční za práci, jídlo a střechu nad hlavou, tak tu pomlouvají naše osoby. Zároveň ubohé, že si myslí, že je neslyším. Jejich hlasy se mi linou přímo k mým uším. ,,Nejsou zrovna přívětiví, toho sis už všiml. Ale jsou to zbabělci, poslouchají Tatianu jak stádo ovcí pastýřovic psa. Aniž by znali svého pastýře." V hlase má znechucení. ,,Tebe?" odvratím pohled od vesničanů. ,,Nás," podívá se mi do očí ,,na to mnoha zapomněla. A ne jen vesnická chátra..."

Projedeme trhlinou, kde se kutají nové štoly, až k menšímu jezeru. Voda zde stoupá z podzemních jeskyňí, které jsou zatopené a kvůli železné rudě je zbarvená do červená. Tomuto místu se říká Upíří lůně. V knihách je často zmiňované a má dost obsáhlou historii a mytologii. Asi nejvíce se shoduje informace o tom, že toto místo bylo centrem odchytu upírů nějakých tři sta let zpátky. Krev obsahuje železo, tudíž železitý zápach vody lákal divoké upíry, které vesničané vzápětí zabili šípy se stříbrnými hroty. Upíří krev se smíchala s vodou, kterou se poté vesničané značili na čele pro ochranu. Nyní tyto tradice zanikli společně se starými, kteří umírají. Jezero tu je a nikdo jej k takovým procesům nevyužívá. Upřímně, podle mě zápach vody se ani trochu nepodobá pachu krve. Pro mě to jsou jen báchorky, který nic neznamenají.

Po zbytek cesty jsme příliš nespěchali, večeři jsme stejně už dávno propásli. Slunce dávno zašlo a na obloze se sem tam třpytí hvězdy. Mraky se rozplývají a dorůstající měsíc nám krásně osvětluje cestu. Za pár dní je úplněk a ten den je i ten 'ples'. Mám pocit, že nejsem dostatečně připravený, strach mi svírá celé tělo, i Andrew je patřičně nervózní. Ani jeden o tom nechceme moc mluvit. Vím, je to chyba, ale proč si teď kazit tak hezkou chvilku. Oba jsme se konečně dostali do pohody a nechci to kazit tímto tématem. Dnes mi ani ta zima nevadí, sníh se stále drží, ale přes den je tepleji.