Černý Ovce

⸸ 33. ⸸

⸸ KAPITOLA 33. ⸸
⸸ 🖤 ⸸

Nenávist je něco, co si k osobě vybudujeme na základě zkušeností. Bohužel k tomu stačí jeden jediný čin, který vám napustí žaludek černou žlučí. Didrichovi se toto povedlo hned několikrát v jeden den, který ještě neskončil. Díky Bohu za konec honu, samozřejmě "vyhrál" ten blonďatý šulin. 

Rozrazím dveře od svého pokoje a vztekle odhodím kabát na čalouněné křeslo, na kterém před chvílí seděla Valencie. ,,Jak jste si užil-" Svou větu nedořekne, když ji sežehnu pohledem. ,,Nechci o dnešku slyšet ani slovo!" Zavrčím, div mi tlakem cévy neprasknou. Valencie mírně sklopí hlavu. Nic neřekne, ani se na nic neptá a odejde na chodbu. Nechtěl jsem na ni být hrubý, ale sama ví, co je pro oba teď nejlepší. Potřebuji klid a ona dohlídne na to, abych ho měl. Nemohu uvěřit jak mě ten idiot vyvedl z míry. Víc se teď zlobím na sebe, že jsem jeho ohavné provokaci podlehl tak lehce. Vůbec jsem se nekontroloval. Četl ve mě jak ve vystavěné knize na zlatém podnose. ,,Bože jak já ho nenávidím!" udeřím do rámu postele. Srdce mi rychle bije, svaly se mi stahují a hořkost mi zatemňuje mysl. ,,Chceš to udělat, že?" ,,Kdo je tu?" Ohlédnu se. V hlavě se mi ozve tichý smích. ,,No přece ty... a ty jsi já. Byli jsme spolu už co si se zrodil, jako tohle monstrum - nebo snad lepší druh? Hm?" opět ten smích. Pevně stisknu dřevjený rám. ,,Chceš to? Tak to udělej. Zabíj ho." dál se směje - ne, vysmívá se mi. ,,No tak! Zabíj ho, jako jsi chtěl zabít bra-" ,,Kdo kurva jsi!" Zakřičím jak smyslů zbavený.

Ucítím dotek na rameni. Nepřemýšlím, napřáhnu se a dotyčného udeřím. Vůbec nevnímám skutečnost, vše je rudé a temné, mé myšlenky, můj zrak i činy. Osobu chytím pod krkem, který pevně stisknu, jako by mi vadilo, že vůbec dýchá. Že jeho dech slyším tak jasně. Ucítím mně něco známého a velmi příjemného. Tu malebnou vůni, která mi na smysly přivolává i její chuť. Pohledem přejdu ke zdroji. V momentě by se mi krve nedořezali. Při pohledu na zkrvavené rty, jindy jemné, jako samet a dva oceány lapající po dechu- je mi zle. Celé tělo mi strne a neschopen ničeho sleduji Andrewa pod sebou. Mé ruce na jeho hrdle, splašené srdce a prázdný dech.  ,,A-Andrew-" vysoukám ze sebe. Povolím ruce, které mi hned chytí a odtáhne víc od své osoby. Zalape po dechu a na chvíli zavře oči. ,,To jsem neudělal, že ne?" zašeptám a snažím se vzpomenout si, jak k této situaci došlo. ,,Andrew já nechtěl-" ,,Však ti nic neříkám." Zachraptí, pustí mi ruce a setře si hřbetem ruky krev. ,,S kým si tu mluvil? Valencie tvrdila, že jsi sám." Pomohu mu postavit se. ,,Vždyť tu jsem sám a s nikým jsem nemluvil." ,,Křičel si ,Kdo jsi?', takže tu někdo, nebo něco muselo být." Ret si otře látkovým kapesníčkem. Jindy by mě to lákalo, ale teď mi je mizerně.

Posadím se na postel a chytím se za hlavu. Tohle je už moc... Ať přemýšlím jak chci, nevybavuji si, že bych něco říkal, jen si vzpomínám, že jsem byl naštvaný. ,,Remingtone..." sedne si vedle mě a rukou zajede do mých vlasů. ,,Nevím co se stalo... Byl jsem naštvaný a- Nevím prostě, jako bych to nebyl já. Stál jsem u postele a najednou tě- škrtím..." Vydechnu a je mi zle z představy, že bych mu mohl ještě víc ublížit. Nechci ani myslet na to, co by se dělo, kdyby zemřel. 

Tohle není dobré. Vůbec to není dobré. Pokud dělám takové věci aniž bych si to uvědomoval... Stalo se to jednou, což znamená, že se to může stát znovu - a já o tom nebudu vědět. Neznám příčinu, takže nemohu předvídat, kdy a v jaké situaci se to může opakovat. S takovou jsem nebezpečný ne jen pro sebe, ale hlavně pro okolí. ,,Remi," přitáhne si mě do svého objetí ,,nic mi není, tak se tím netrap. Ne tady..." tiše zašeptá. Chvíli mlčí a pak se nadechne ,,Asi vím, proč si to nepamatuješ, a je možná lepší, že se to stalo v mé přítomnosti. Důležité je nyní zachovat klid. Vypusť z hlavy všechno co tě rozčílilo a soustřeď se jen na to podstatné." ,,Tobě se to řekne, ty si nemusel poslouchat kecy toho-" Víc si mě přitiskne k sobě a řekne, abych byl potichu. ,,Vůbec to neřeš. Je takový naschvál. Prověřuje jak na tom jsi. Uznávám, že to takhle zní příšerně, sám s jeho chováním nesouhlasím, ale nemohu s tím nic udělat." Těžce vydechne a dlaní v oblouku mi přejíždí po zádech. Obejmu ho nazpět a hlavu si opřu o jeho rameno. ,,Co když nás uvidí?" Tiše zamumlám do jeho kabátu s obavou. ,,Neděláme nic špatného. Každý potřebuje utěšit, když mu není dobře."  Pár hodin dozadu bych řekl, že jsou jeho slova bezcitná, ale nejsou. Jeho slova jsou plná citů a upřímnosti.

Mate mě čím dál víc. Jednu chvíli se chová, jako kus ledu, napomíná a kárá mě za projevování citů a v momentě, kdy se snažím být jako on...  Opravdu nevím co si o tom mám myslet. Vůbec se v něm nevyznám. Nic však neříkám, ani si nijak neužívám jeho přítomnost. Prostě jen zavřu oči a čekám, až to vše bude u konce. 

. . .

,,Tak si to zopakujeme," Madam vezme již po třetí figurku a přemístí ji na bod  znázorňující přístav na mapě velkého ostrovu, řekl bych až kontinentu. ,,přesun obyvatel z těch drobných vesnic do přístavu a horních měst zvýší pracovní sílu v dolech. Váš vývoz bude větší a mí lidé spokojení." Už dobrou hodinu se snaží přesvědčit Anrewa, aby ty chudáky co žijí v malých usedlostech pod horami přesunuli do měst, aby dřeli v dolech. Ovšem ten, kdo na tom vydělá bude ona. Což se ani mě, ani Andrewovi nelíbí. Jelikož do toho nemohu zasahovat, tak se aspoň on snaží podat argumenty, které by to znemožnily. ,,Bude trvat dlouho, než dělníci vystaví nová obydlí. Zabere to čas, navíc byla horší úroda, takže lidé mají příděly jídla už teď." ,,Dováží se přeci od nás z jihu, takže mají jídla dost." Andrew se na Madam podívá. Obdivuji, jak si dokáže před takovou  krávou zachovat vážnou tvář. Já bych ji asi už něco bodl do té její hlavy, v které má nasraný kravský hnůj. ,,V průběhu zimy ve skladech propukla neznámá plíseň, takže téměř vše se muselo zlikvidovat." ,,Plíseň? Proti té jsou přeci všechny plodiny odolné, za to ručí mágové." Ohradí se Madam a mě je jasný, že konec této debaty se s každou další námitkou protahuje. ,,To ano, ale Tatiana zkoumala tento druh a zjistila, že byla uměle vytvořena." Pohled Madam by se teď dal vyrovnat nasranému buldokovi, kterému někdo řekl, že je škaredý. ,, Andrew, uvědomujete si, co vaše slova znamenají? Hodláte osočit někoho ze sabotáže."

Radši přestanu jejich rozhovor vnímat a raději sleduji dění na vnitřním nádvoří pevnosti. Slunce se již sklánělo a nádvoří ozařovaly poslední paprsky Jedna dívka opečovavá rozkvetlé zimní růže. Přes kápi na hlavě ji nevidím do tváře, ale její dlouhé vlnité vlasy mi přijdou povědomé. Služebná to nebude, plášť který má na sobě je z drahé látky. Nemohu posoudit ani její postavu, či ruce na kterých má kožené rukavice. Jediné vodítko jsou její vlasy.  Neuvědomím si kdy, ale naše pohledy se střetnou. Na hrudi ucítím spalující horkost, jako bych se díval do ohně a představoval si, že mě celého sežehne. Takové oči má jen jediná osoba...

Selena.

⸸ 🖤 ⸸