🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

1.1 ☂︎ Další se schopnostmi??

.

DALŠÍ DEN RÁNO:

Zmáčkla jsem všechny zaprášené tlačítka na zvonky u vstupu do paneláku, zalomcovala jsem s klikou-

Nic..

Došla mi trpělivost a přikývla jsem hlavou. V tu chvíli Tobby silně vrazil zaťnutou pěstí s neprůstřelnými rukavicemi do prosklených dveří.

Spustil se vysoce písklavý alarm, který jsem následně utišila výstřelem mé nabité pistole hned potom, co jsem opatrně vlezla přes vysklené sklo dovnitř opuštěné budovy. Měla by se tu naše oběť nejspíš nacházet-

Narozdíl od ostatních preferuji revolvery od pistolí, ale jejich přebíjení je pomalejší. U revolveru narozdíl od "automatické" pistole musíte přetočit s nábojíkem po směru hodinových ručiček a doufat, že tam je anebo ba naopak, ať tam není váš smrtelný náboj-

Musíte důvěřovat zbrani a zbraň vám.. Celkem to zavádí selháním, ale já to miluju ;)

Ta harmonie-

Vešli jsme do druhého patra, dveře uprostřed. Vejdeme do jedných ze tří zjevně dlouho neobydlených apartmánů v druhém poschodí.

Stojí tu dívka se zrzavými rovnými vlasy sahající až po lokty, oblečená do bílého společenského obleku s drobnými černými prvkami, jako je například černá kravata a černé, dámské rukavice.

Je k nám otočená zády.

Nacházíme se v jedné velké místnosti bez jakéhokoliv nábytku a klidně se kochá pohledem na zdevastovanou krajinu přes polovičně rozbité okno s potrhanými krajkovými závěsy.

Okamžitě jsem na ní namířila pistolí a vystřelila. Bez slitování.

Náboj změnil těsně u jejích zád směr o devadesát stupňů doprava a střelil do zdi. Okamžitě z ní té ženské vypadl ďábelský, povýšený až narcistický (narcismus) smích, vydechla ironicky a spojila si obě ruce za zádami: "Desfoldová,"

Kurva- Schopnosti, je jedna z čtyřiceti tří!

Přestoupila jsem k ní o něco blíž, schovala si pistol za opasek, je to zbytečné plýtvat náboji, vždycky by mu změnila směr na jinou, opačnou stranu..

Radši jsem si místo toho jsem vytáhla mou dýku - mírně vlnitá, plochá čepel z oceli, mezi rukojetí a čepelí je ocelový netopýr s doširoka roztáhlými křídly, oči má z rudých, vybroušených rubínů a na konci rukojeti půlměsíc (střed půlměsíce byl právě na komci té rukojeti, v podstatě měsíc který otočíte o 90° stupňů na ležato).

"Hezká hrač-"

Přemístila jsem se rychle k ní, rozmáchla jsem se. Avšak předtím než mě stačila zvednou pomocí své chabé síly do vzduchu a slabě mě odhodila do levé zdi, stihla jsem ji způsobit tak velkou bolest v pravém rameni, chytla se za něho druhou rukou, že si ani nevšimla Tobbyho.

Ten namířil na ní jedním kunajem, nejspíš chtěl zjistit, jestli ho dokáže přesměrovat i při rozruchu v hlavě, přemístil se rychle do zadního pravého rohu místnosti. Následně se odrazil z rohu a s druhým kunajem v ruce se na ni vrhl. Letící kunaj stále neměnil dráhu letu, oba kunaje i s ním mířili na její hlavu..

"Ne-" zašeptala a udělala dva kroky dozadu, blíž ke mně.

To si ale nejspíš neuvědomila..

Zajímala se teď o Tobbyho, kterého jen zastavila v pohybu.

Došla šťáva, ach- taková škoda.

Pousmála jsem se pod šátkem a vrazila ji nečekaně dýku do zad.

Stála jsem za ní, nahla jsem se k jejímu pravému uchu a Tobby mi přenechal proslov, jak dokáže být hodný, když chce..

"Jméno, dámo," pošeptala jsem, vyžívala jsem si tuhle chvíli.

"Anastázie.." zachraptěla šokovaně, ruku povolila z rány na jejím zraněném rameni.

"Celé jméno,"

Začla jsem pootáčet se zbraní v jejich zádech pro větší bolet..

Vykřikla bolestí a hned jsem ji rozmluvila: "Anastázie Hargreeves, číslo osm ze Sparrow Academy!"

Tobby byl rychlejší:

"Myslela jsi Umbrella-"

"Sparrow Academy! Byla jsem číslo osm do té doby, než jsem selhala u otce- Pardon, zapomněla jsem, že se teď nenacházím ve své časové linii,"

Přestala jsem otáčet s dýkou, nejistě jsem se ji zeptala: "Kolik je těch časových linií?"

Sarcasticky, vítězně, narcisticky (narcismus) se usmála. "Klaris, zrovna od tebe bych takovou otázku nečekala-.."

"Hele, radši pokračuj v řeči, na tohle nemám čas.."

"Už tak jsem toho řekla až moc," řekla z posledního dechu.

Je po všem-

Zase, ksakru!

.

= = =

.

🦅

.

Takhle kapitola je vydaná k zítřejšímu datumu, kdy vychází konečně SEASON 3 UMBRELLA ACADEMY!!

V této knize je už teď trošku zahrnuta, ale až hlavně později bude mít roli v příběhu.. :D

písnička:
pohled Annastázie, ale text je k situaci ještě předtím, co se stalo z mimulosti 0:33 - 0:53 (protože jak by jinak mohla vědět o časových linií, kdyby-)

pohled Annastázie, ale text je k textu v této kapitole 0:53 - 1:00

pohled Anastázie, ale text je znovu k minulosti, když byla ještě ve Sparrow Academy (konkrétně jak se bavila o otci-) 1:01 - 1:43
(ANO VÍM O ČEM JE TA SONGA, ALE nebylo to tak myšleno, byla to je metafora k dané minulostiv, vzpomínce)

.

slov: 832

.

!! NEPODSTATNÝ !! - SPOILER ALERT

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

(Teď když přemýšlím, to že vlastně Pětka hledá lék pro Allison, tak se má něco stát Allison- A teď vlastně ta kniha je 3 měsíce předěláná (aka lenost no-) takže takový trochu cestování časem, ze jsem to krásně vymyslela a hodí se mi to do knihy... konečně aspoň něco udělal Gerald dobře, ale samozdřejmně mě vadí že Allison to zase odnese no) :(