🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

0.8 ☂︎ Mise I. (Klaris + Tobby)

.

Dojeli jsme s Tobbym na určené místo. Oběť číslo jedna bydlela na dosti opuštěném místě uprostřed hustého lesa.

"Dobrý den, hledáme vaši dceru," pozdravila jsem mile pána, když otevřel na naše zaklepání.

"Kdo jste? Cikrusáci? Nemáme zájem, nashle-" Tobby zadržel rukou dveře.

Ohledně těch cirkusáků má možná pravdu. Tobby svým vzhledem tak vypadá. Černé sáčko, světlá košile, tmavý motýlek, černý kuželový klobouk s oválnými brýlemi. Šátek zakrývající jeho špičáky mu dodává temnost, jako špinavý kudrnatý blond krátkého střihu.

Oba jsme naráz vytáhli falešné doklady: "Agentura pomoc v nouzi, smíme vidět osamotě vaši dceru?" přinutil se to vyslovil tak přesládle, že to bylo podezdřelé. Přiblblému pánovi to naštěstí tak nedošlo a pozval nás dál.

V krbu pomalu dohořívalo poslední poleno.

"Jani?" zvolal na ni.

"No co je tati?" otráveně došla ke schodům a nahnula se přes zábradlí.

Okamžitě mi problikl nápad, ale radši jsem vyčkávala. Tobby po mé pravice se ke mě nahl a tiše promluvil.

"Na tvůj rozkaz,"

Odtáhl se a odjistil tiše a pomalu pojistku.

"Pojď za námi na chvíli, někdo s tebou chce mluvit,"

Než se stačila pustit zábradlí, vykřikla jsem.

"TEĎ!"

Ozval se výstřel, prasknutí dřeva. Jani spadla hlavou na schody.

Přemístila jsem se k jejímu otci a strčila ho do krbového ohně. Pro jistotu jsem ho radši předtím bouchla loktem do břicha, aby se mu co nejvíce omezila šance na útěk.

Tobby byl ve své kůži, když vyřezával oběti kartu srdového esa na obličej. Potrpí si na detailech, mě to spíše příjde zbytečné a taky dost nechutné.

Proto jsem radši odvrátila pohled od něho, nechtěla jsem se dívat na tu hrůzu, na poslední její tiky-

.

POHLED TOBBYHO:

Je večer, ležím na posteli a dopíjím další skleničku krve, Klaris odšrtává ze seznamu čísla zesnulých obětí. Jsme ubytovaní v nejlevnějším motelu, není potřeba dávát majland za jednu noc.

"Dneska to bylo slušný," podotkne a zvedne oči od seznamu. "Šest mrtvých, zbývá dvacet,"

Stále mi vrtá hlavou ten přívěšek. Nedá mi to a zeptám se jí:

"Kdo je Spasitel doopravdy?" zadívám se na ni se sarkasmem v očích. Její falešný smích ráno jsem poznal, lhala nám.

"Říkám, od Bena. Bratr od Pětky,"

"Aha, ehm. Myslel jsem, že mluvíš o Diegovi," zarazil jsem se a poškrábal na zátylku.

"Ne a dej mi taky," vythrla mi skleničku, na ex ji vlila do sebe. Vrátila mi ji prázdnou.

"Hej!"

"Co je?"

"Radši nic," nechal jsem to radši být.

"Jdu zavolat ostatním,"

"Není tu signál,"

"Tak mi řekni, PROČ jsi nám vybral JEDEN pokoj a navíc tam, kde není signál!?" zvýšila na mě hlas.

"Copak, Klaris je naštvaná, že tu trčí se mnou místo jejího vyvoleného? Je to až moc nápadné, jak furt na sebe pokukujete," vysmál jsem se ji.

"Ty- TY! JÁ TĚ-" postřehl jsem její okamžité jednání a chytl ji za předloktí. Kdybych zareagoval pomaleji, měl bych kudlu v krku. Mezi ostrou čepelí a mým krkem byla pěti centimetrová mezírka.

"Přiznej si to, líbí se ti," pokračoval jsem, odložil opatrně skleničku na noční stolek. Stále jsem z ní nespouštěl oči.

"Tobě se zas líbí Zara, nelži," oplatila stejnou kartou.

"Ano, ale umím si to přiznat. Narozdíl od tebe," zpevnil jsem sílu tlaku na její předloktí, sarkasricky vyzval: "Pusť ten nůž, Pětka by měl z tebe radost. Jen tak přemýšlím, co když právě teď truchlí, že s tebou nemohl strávit vaši domluvenou rušnou-"

"DRŽ UŽ KONEČNĚ HUBU!" odsekla. Nedivím se ji, ale baví mě ji provokovat.

"Dobře, dobře, už jsem zticha. ALE jen, když si se mnou zahraješ poker, domluvíme se?"

Zavřela oči, nadechla se a vydechla. S otevřenými očima klidným tónem se otázala:

"Poker o co? O peníze?"

Zasmál jsem se, odpověděl jsem ji: "Poker o pravdu, můj oblíbený druh,"

Podezdřele znervózněla, šlo to na ní poznat, i přesto že se to snažila zakrýt.

.

= = =

.

🗡

.

Ani nevím, co mám napsat, ale příští kapitola bude delší a i více rozborová, takže se tam v podstatě ujasní nějaké nesrovnalosti nebo co jste se domnívali, že se stane / nestane..

Btw. text písničky nijak nesouvisí s dějem knihy, jen se hodí k této kapitole

.

slov: 671