🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

0.7 ☂︎ "Trust" Issues × N̶E̶D̶U̶V̶E̶R̶A̶

.

POHLED KLARIS:

Vzbudila jsem se, protáhla jsem se. Převlékla jsem se do mého klasického stylu, nasadila jsem si můj nový náhrdelník.

Ve kuchyni už všichni čekali na mě, sedla jsem si k podlouhlému obdélníkovému stolu s max deseti místy. Pozdravili jsme se, potom pokračovali v rozhovoru.

"Máme už jen šest dní, vše je pak ztraceno, my jsme ztraceni," dovysvětlil jim.

Zakousla jsem se do šunkového toustu a přikusovala plátky ledového salátu. Tiše jsem je poslouchala. Od včerejška jsem ho neviděla, proto mi neřekl zatím nic z jeho neodůvodněného vypaření.

Když o tom tak přemýšlím, oba jsem v tom experti-

"Hele, jak že ji vlastně chceme najít?" otázal se Wais a napil se ze šálku kávy.

"To zatím nevím, ale mám plán. Sepíšeme si seznam lidí, kterým otec zabil matku, no a pak je zabijeme,"

"Uneseme," opravil ho Ezro.

"Zabijeme,"

"Uneseme a budeme vyslýchat, je to efektivnější," shodl se s ním nakonec Pětka.

"Ezro, to není vůbec efektivní. Pětka má pravdu, najdeme a zabijeme je. Jestli chceš můžeš je třeba vyslýchat sám, ale zabere ti to moc času, který nám pomalu všem ubývá. Tik, tak, tik, tak," Tobby napodobil zvuk se sarkasmem, usmál se na něho.

Předtím než jsem si vzala další toust, namítla jsem: "Souhlasím s Tobbym, jestli chceš vyslýchej si je, my je zabijeme," zacukaly mi koutky. Všichni se na mě otočili a shodli se jsme se na Tobbyho návrhu.

Ezro odešel dřív z jídelny a já ho následovala, snažila jsem se vymluvit: "Lidi, jdu si zařídit ještě nějaké osobní záležitosti, pak se přidám,"

"Jo jo," Kývla Zara.

Rychle jsem odešla a šla za Ezrem, vstoupila jsem mu bez klepání do pokoje.

Pokoj laděný do toxické zeléné, zeď pokrytá černozelenými plechovkami od Monster energiťáku, ze stropu vysící elektrické kabely. Původně se válely po zemi, ale bylo jich tolik, že se tam pomalu nedalo chodit.

"Máš to kódování?" sedla jsem si vedle něco, přebrala mu notebook. Byl na jiné stránce, odhadovala jsem, že se mu to podařilo.

"Super, kde jsou naše záznamy?"

Vzal si notebook zpátky k sobě, pár klikami byl na jiné stránky. Předal mi notebook zpátky, už tu nebyly problikávající zelená čísla na černém poli, byl tu název: Záznamy Vyvolených (pozn. znak Desfoldová)

Kliknu rychle na svoji složku.

Přesměruju šipečku na kolonku Život a pomocí klávesy Delete odstraním veškeré informace.

Ulevilo se mi.

U ostatních jsem záznamy ponechala nadále, tak jak byly. Když jsem odcházela z našich, vstoupila jsem do Pětkového záznamu. Stálo tam:

Pětka Hargreeves (Číslo Pět - Umbrella Academy)
Status: Nebezpečný
Den narození: 1. 10. 1989
Den smrti: 16.6. 2022, Smrt Sedmdesát sedm.
Život: Vrah, sarkasmus, arogance (egoismus)

To je ta apokalypsa, Smrt sedmdesát sedm!

Sklopila jsem vrchní čast notebooku vodorovně ke klávesnici, víc jsem nepotřebovala vědět. Zjistila jsem jméno vraha.

Hodila jsem na Ezra děkovný pohled, ve dveřích mu připomněla:

"Jako vždy, znič důkazy. Pak přijď za námi," Ukázala jsem prstem na noťas a zamířila zpět do jídelny.

.

"Je jich Sedmdesát osm, navrhuji-"

"Navrhuji se rozdělit na tři týmy a každý tým zabije dvacet šest dětí," přebrala jsem slovo Pětkovi se sarkastickým úsměvem, mezitím jsem si sedla zpátky k nim.

Nesnáším, když se někdo snaží vydávat rozkazy i rozhodovat za mými zády.

Nesnažil se mi ho oplatil, jen vstal od stolu, o který se následně rukami opřel.

"Máme k dispozici tři vrahy; mě, Tobbyho a Waise. Navrhl bych, aby jsme si sami vybrali, kdo bude naše přítěž,"

"Zabírám si Klaris!" vyhrkl okamžitě Tobby, nečekaně i rychle mi strhl náhrdelník. Začal si ho proplétat mezi ruku, když poukázal na všechny tři provokativně.

"Kdo z vás tří je ten Spasitel?" Řekl ironickým tónem a hodil mi ho zpátky.

Tak, tak jsem ho chytla a práskla ho: "Kdo asi? Mrtvý bratr od Pětky," zfalšovala jsem vysmívavý smích.

Mezitím co jsme se smáli, nenápadně se na mě podíval. Tajně mi poděkoval.

Upřímně se divím, že ho to netrápí. Pamatuji si jeho slova, ale i přesto. Je prostě na to expert, záhadný, chladnokrevný vrah bez citu.

Vše jen jako na oko, jistě..

Dav utichl, vrátil svůj zrak na Tobbyho, avšak Wais jako první promluvil:

"Dobře, dobře, dáme se radši do práce. Jdu za Ezrem," zvedl se ze židle, při odchodu prásknul s dveřmi.

"Zaro?" povdechl si Pětka.

"Klidně, aspoň narozdíl od ostatních nezemřeš hlady," zkonstatovala.

"Hlavně ať tě to ani nenapadne, ty víš co," varovně jsem ji probodla pohledem, ruce si založila na hrudi a začla se kývat na židli.

"Jo jo, spolehni se," mávla nad tím rukou.

"Jasně," projela jsem ji nedůvěřivě, nacož jsem omylem spadla z té zpropadené židle.

.

= = =

.

🎭

.

Doslova nevím, co jste si dali, jestli margaritu s Pětkou anebo cukřík s Klausem, ale každopádně to, co se stalo s počtem přečtení je šílený!! :D

Řekněte mi, jak je možný mít o zhruba 80 přečtení navíc, když jsem vydala 6. kapitolu?!?!

Děkuji vám strašně moc <33 (A to jsem si myslela, jak tahle kniha bude propadák 😭❤)

Jinak písnička - 0:00 - 0:57 ale celkově se hodí k této kapitole, takže si ji můžete třeba přes soundcloud pustit (aby se vám nevypla hned na začátku) - to platí i minulých písniček

.

slov: 844