🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

1.8 ☂︎ "Emoce anebo jen pud?"

.

POHLED PĚTKY:

"Ona není zbytečná! Aspoň ne pro mě!" zadržoval jsem v sobě vztek společně s vlnou očekávaného, stále se opakujícího, zklamání od něho..

"Sám si teď řekl, že na mě poslala svého člověka-"

"-upíra, ale to je jedno," opravil jsem ho, povzdechl si unaveně. Už mě unavuje se furt s někým jen hádat-

Začal se do mě ještě více navážet:

"Ano, jak říkám, chtěla mě jen zabít! Hele, nebyl jsem 4 roky na měsíci jen proto, abych se pak vrátil domů, do našeho domova-" poukazoval prstem na mě, pak dořekl:

"-ale ani taky ne proto, aby mě pak nějaká coura, která tě zmanipulovala a vymyla ti kompletně mozek, dokonce až tak moc, že bys ses pro ni klidně obětoval z "čiré lásky", mohla na mě poslat dva vrahy; tebe a tu holku s muffiny na "dobročinnou organizaci"!!!"

Emoce ve mě vybuchly! Neudržel jsem se a začal po něm taky řvát, nezvýznamně mu to klást za vinu, jako to on udělal mně:

"LUTHERE, JÁ JI MILUJU, NEVÍM PROČ, ALE MILUJI JI!!! A TO PRO TEBE ZNAMENÁ JEN JEDNO A TO TO, ŽE SE DO NÍ PŘEDEMNOU, ANEBO UŽ I ZA MÝMI ZÁDY, NEBUDEŠ TAK HNUSNĚ NAVÁŽET, TAK ODPORNĚ JI NAZÝVAT ANEBO UŽ JEN VYSLOVIT JAKOUKOLIV ŠPÍNU, CO SI NA NI ZASE BEZDŮVODNĚ VYMYSLÍŠ!!!!! LUTHERE, VYPADNI MI OKAMŽITĚ Z OČÍ, PROTOŽE MÁM TEĎ S TAKOVOU STOCHUTÍ TI PROSTŘELIT SRDCE PĚTI KULKAMI, ABYS SIS KONEČNĚ UVĚDOMIL, JAK LÁSKA DOOPRAVDY BOLÍ!!!" už teď jsem ho vraždil..

Vraždil jsem ho mým nekontrolovatelným vztekem, ze kterého vzešel ten chladnokrevný, vážný pohled.

Nastalo ticho.

Neodvážil se mi ani vzdorovat, bránit se, dokonce i se snažil zatajovat své vlastní dýchání..

Netrvalo dlouho a uslyšel jsem dveře- Zadní dveře.

Vrazil jsem Lutherovi pěstí a šel si to vyřídit s dalším prevítem, nacož jsem se vypařil v mém modrém, kouřovém portálu..

Vystoupil jsem z portálu a-

Spatřil jsem ji.

Agrese se rozpusila, jak cukr ve vodě, avšak v zápětí ji však nahradila jiná emoce.

-Pokud se teda dá nadrženost ve spojitosti s upířími pudy vůbec považovat za emoci..

Působila tak sebevědomě, nemilosrdně až bezcitně už při prvním jejím vysloveném slovu..

Tuto stránku jsem dosud u ní nikdy neviděl, nezažil ji, přesto v ní vypadá ještě více úchvatněji a více sexy, než v její "obyčejné" podobě:

"Zlato, měl jsi pravdu. Zabíjení, s přesně tou správnou motivací, je tak, jak to jen říct,-" zamyslela se.. "-naplňující. Úplně to žeru, ty jejich bezradné výkřiky našich nepřátel do tmy, do prázdna.. Ach, naprostá symfonie tónů, hlasů, ticha!"

Zcela jsem to pociťoval!

Touha po vraždách, touha po ní mi projela celým tělem..

Bylo to tak- tak přesně řečeno, bylo to tak pravdivé, děsivé, hrůzostrašné! Mluvila jak sériový vrah, tak chladnokrevně!

Úplně jsem to na ní žral, hltal, chtěl víc.. ale nechci aby se z ní stalo to samé co ze mě. Monstrum-

Monstrum..

Monstrum..

Při té myšlence se všechny mé upíří pudy vypařily, místo toho se objevily pochybnosti-

Monstrum..

Viděl jsem ji teď jinak, viděl jsem ji z pohledu obyčejného vystrašeného, splašeného člověka bojící se vrahů aneboť i upírů, celkově monster, odlišnosti od jiných..

To jsme my - odlišní, mocní, zkažení...

Naháněla mi hrůzu. Mráz se nelítostně prodíval kostmi. Děsila mě svou rozmanitou a i přesnou definicí, přesně takových pocitů, jaké doopravdy jsou.

Panika, ticho, potěšení... Monstrum.

Můj úkol byl ale dosti jistý na to, ho nesplnit:

"Prosím, Klaris, přestaň s tím. Je to nebezpečné, kdykoliv se to může zvrtnout. Sám jsem tento bod zlomu, zvratu zažil. Udělá to z tebe jen tvoje nejhorší skryté obavy, uschované uvnitř tebe po celou dobu tvého života.." snažil jsem se splnit můj úkol, poselství cestovatele časem, zastavení nadcházející apokalypsy.

Snažil jsem se ji domluvit jako přítel příteli, rozmluvit ji její naznačované, do detailu propracované plány.

Bohužel už vím, co chce přesně udělat..

Přešel jsem k ní, položil dlaně na její ramena. Od ramen jsem sjel rukami až k těm jejím a vymotal ji pomalu dýku z úchopu, z prstů-

"Promiň, ale poprvé se cítím doopravdy mocná, konečně to dokážu! Přemůžu-"

"Ne, nepřemůžeš ho. Neporazíš ho-"

"S tebou ano!" škemrala o pomoc skoro až na kolenou, směřovala k tomu..

Vidět ji klečet a škemrat by bylo od ní tak sexy-

Proboha! Soustřeď se, Pětko!

I přesto, že věděla, že ji v tom nepomůžu ba naopak jedině zabráním, si stála stále za svým:

"Prosím.. Udělám pro to cokoliv!"

Jen jsem si povzdechl a ji zajiskřily očka.

Co jsem měl dělat? Vzít ji její další z mnoha propásnutých, nenaplněných přání, představ, zkrátka naděje?

Slíbil jsem ji přece pomoc, měl bych můj slib dodržet. Budu první z mála, kdo tak udělá.. Navíc, ona si ji bezpochyby zaslouží-

- jako i já si ji zasloužím. Zasloužím si pomoc, kterou asi nikdy ani nedostanu.. Možná zrovna od ní, když ji pomůžu.

"Klaris, já nemůžu-" její nadšený úsměv zase vymizel tak ryche, jako ho vykouzlila na tváři.. "Ale vynahradím ti to jinak, slibuji! Vím, jaké je to utrpení, když musíš stále čekat na ten pravý okamžik a pak ti na chvíli problikne před očima a zmizí. Prosím pochop mě, jen ty jediná to dokážeš-"

"Pětko já-," odvrátila zrak k zemi, smutně si povzdechla. "-chápu to. Nemůžu zabít miliardy a miliardy nevinných životů a taky mé blízké, ty které miluji, všechno jen pro jednu pomstu. Já- chci abys věděl, že tě zcela chápu-" nahrnuly se ji slzy do očí, cítil jsem jak znervózněla, proto jsem ji silně obejmul.

Přitáhl jsem si ji blíž a nechtěl pustit-

Upustil jsem dýku na zem.

"D-Děkuji," tiše zašeptala, přitom jak steskla na mé rameno..

.

= = =

.

🥴

.

Omlouvám se, že teď ty kapitoly nevychází v ten den co mají vyjít, ale až někdy dopoledne v tom následném dni, ale včera jsem řešila něco ohodně důležitějšího, takže úprava této kapitoly šla stranou.

Měla jsem sice tuhle kapitolu asi už dva měsíce předchystanou, ale po tom co jsem se dozvěděla včera a řešila to, tak jsem nebyla schopna to dopsat 🥲

jinak písnička se hodí asi skoro v celé kapitole, zase něco jako ty ✨️vibes✨️ prostě no... 0:54 - 1:46 ale i celá songa se k tomu hodí <33

(btw. původně se měla jmenovat talhle kapitola:
1.8 ♕︎ "Emoce anebo jen obyčejná nadrženost?"

ale je přišlo mi po moc po tom co jsem řešila včera, ale i tak je to asi dobrý ten název jak je)

.

slov: 1047