🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

1.4 ☂︎ Objetí nad chaosem

.

"Povídej," nechala jsem mluvit svoje srdce, jediné správné rozhodnutí, které existuje. Je to ta správná cesta, ve většině případech..

"Klaris, nejprve mi předej vše, co tě dělá mocnou. Je to pro tvoje dobro,"

"Cože? Vše co mě dělá mocnou?" zamžourala jsem očima. Chce mi snad přebrat mé vedení? Respekt? Úctu? Starosti velitele? Kdo by měl takovou drzost- no jasně, právě on!

"Ne! Nepřipravíš mě o to, ty malý-"

"Klaris!" okřikl mě. Hned jsem přestala, i když mi nemá co rozkazovat-

Uposlechla jsem jeho rozkazu, UPOSLECHLA JSEM JEHO ROZKAZU! UŽ TEĎ MI BERE MOJI MOC! PROSÍM NE!

Pochybnosti ovládly mou mysl..

..Chaos ovládl mou mysl:.

"Klaris prohrála, Klaris prohrála!" skandovaly zesnulé duše za doprovodu posměšného tleskání.

"Hahaha! Klaris, Klaris prohrála! Hahahaha!" posmívala se druhá, tentokráte dětským hláskem.

"Nikdy nic nedokážeš! Vždyť jsi nám sama říkala, že pro tebe nic neznamená!.. A TEĎ POPROSÍM DRAMATICKÉ BUBNY-"

"DOST!" zařvala jsem a chytla se pevně za mou hlavu.

Všechny ty hlasy- Rušily mé přemýšlení! Nemohla jsem se soustředit! Nechci to znovu prožívat! Ne, hlavně ne s ním!

Minule otec, matka, méďa Brumla. Teď Pětka, zoufalé, zklamané, zkažené duše toužící po světle..

"PŘESTAŇTE!" vykřikla jsem bolestí ze zmatku v mé hlavě, rozmáchla se směrem k němu.

"Klaris, uklidni se. Nemůžou ti ublížit, pokud sama nebudeš chtít! Vše je jen v tvé hlavě, vše je v pohodě," přiblížil se o něco ke mně blíž.

"NECH TOHO! PROSÍM! ZASTAV TO!" mé zoufalé já spadlo na kolena, prosila jsem o pomoc. Mé zpocené ruce stále pevně svíraly mou hlavu, vlasy.

"Dovol mi ti pomoct, Klaris,"

Řekl to tak důvěryhodně sladce, až jako by mi lhal. Opravdu jsem si vybrala dobře? Mé rozhodnutí, je špatné?

"Ano, je! Jsi jen omyl! Omyl, omyl, omyl!"

"DRŽ HUBU! NEJSEM OMYL!" Bránila se slovům zplanilé duše, vylívala si ale vztek na Pětku.

Náhlý dotek na ruce. Byl uklidňující-

Hlasy zničeho nic tichly, vrátili se zpátky na své místo- Do temnoty, tam kde patří..

"Nemáš se čeho bát, jsem tu s tebou. Ochráním tě před nimi, přísahám,"

Obejmul mě. Nevěřím mu ani jedno jeho slovo, ale proč by tedy mě uklidňovaly a i zahnaly zpátky ty hrůzy do temna?

Opravdu mu nevěřím? Co mě nutí mu dávat takovou důvěru? Nechci mu věřit, ale něco mě ovládá a nutí k tomuto špatnému činu. Ale co když je to správný krok? Dělám snad nevědomně aspoň jednu dobrou věc?

Ne, i mé vlastní tělo mě zradilo. Nemůžu ani sobě nadále věřit, co když mě zabije? Nechci být ničí otrok, né už nadále. Když mu však předám mou moc, zbavím se těch hrůz, pouhých výplodů mé bujné fantazie. Ale co když to nejsou jen výplody, jak mi otec říkal?

Měl přece nějaký opravdový důvod k tomu zabít mou matku, co když mi lhal? Lhal, lhal mi! Všechno mi to dochází!

Chtěl se zbavit někoho více mocného jak je on sám! Proto mě ponižoval, sebral matku, sebral méďu Brumlu a ubližoval mi po psychické stránce..

Vše mi to dochází..

Kašlu na to- Pokud mi Pětka chce opravdu pomoct, zbláznil se. Pokud je to jen hra s mou malichernou, rozrušenou myslí, klidně ať mi ublíží. Nic mě už nezraní, přece jsem ztratila vše.

Lidi co jsem našla na ulici, udělala z nich tým, vše jen další iluze. Otec jim to nařídil, všemu přece vládne! Vládne i mě, a to mě zabíjí! Nikdy nebudu volná!

Nikoho nemám po na své straně, nikoho. Povídka, ve které mám prý dva lidi na své straně, Waise a Ezra, je to jen další lež. Nejsou to lidi, jsou to jen poslušné duše mého otce..

"Pětko-" zakňučela jsem se slzami v očích. Obejmula jsem ho nazpátek.

"Shhhh, jsi v bezpečí," uklidňoval mě a já začla věřit jak jeho slovům, tak i jemu samotnému..

Vše jen díky tomu pocitu domova, když jsem v jeho náruči, jeho láskyplném objetí..

Vždy ale v něj cítím tu jeho bolest, moji bolest, naši bolest, jak ji prožíváme společně- Strach, smutek to nám sežírá společně pomalu srdce, ale objetí-

Objetí je v tomto případě, jak láska; obětováváte se pro toho druhého, pomáháte mu s tíhou břemena od všeho, co ho trápí, trizní.

Je mi z toho všeho zle, co ten druhý "nevinný", který nemá s tím co dočinění a chce jen vám pomoct, taky trpí-

.

= = =

.

😕❤️‍🩹

.

Konečně jsem se vrátila z poutě, takže si užijte kapitolku- c:

Kdyžtak budu se snažit, aby kapitoly nevycházely tak pozdě, ale aby vycházely asi okolo 6:30 (7:00) - 13:00 (14:30)

Takže se omlouvám, ale tohle je takhle pozdě vydaná poslední kapitola :'D

Zase písnička je jen na doladění / zdokonalení ✨️vibes✨️ (kdyžtak atmosféry) obsahu textu této kapitoly

.

slov: 768