🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

1.9 ☂︎ Z̶O̶U̶F̶A̶L̶S̶T̶V̶I̶ Šílených lidí (teda pardon, upírů)

.

POHLED KLARIS:

"D-Děkuji," tiše jsem zašeptala, přitom jak jsem steskla na Pětkovo rameno..

Zavřela jsem oči, pevněji si ho přitiskla k sobě.

Byla jsem ráda, že mi pomáhá, stará se o mě. Připadám si jako kdybych byla jeho vlastní dcera a on můj opatrovný, laskavý otec-

Vždy měl pro mě otevřenou náruč, ale byla jsem schválně zaslepena figurkami a tím vším, pocházejíc od mého falešného otce..

Je mi ze mě samé špatně.

To jak jsem ho podezdřívala, nevěřila mu a vše jen předstírala, je mi z toho špatně-

Ale dělala jsem to jen přece z toho důvodu, protože jsem se bála.

Bála jsem se další rány, rány způsobené každým koho jsem kdy měla aspoň trochu ráda.

Naštěstí, tento mi už neublíží..

Nemusím se s ním bát mých chyb, vždy mi odpustí-

-Teda, aspoň v tom stále doufám.

Za Spasitelovými zády se ozvaly kroky. Stále si nedokážu odpustit, že je můj Spasitel-

(Ps. autora - chtěla něco zrovna v tu chvíli doříct, ale nestihla to v důledku prologu následující postavy.. Spasitel čeho? víc vám zatím neposkytnu ;) nemáte zač)

"Zase další potvora do rodinky?" promluvil ironicky k Pětkovi.

Ucítila jsem jak naše přitisknutí k sobě vymizelo.. A to doslova, já ty jeho časoprostorové portály tak zbožňuju-

Pousmála jsem se sama pro sebe ironicky.

"Luthere, jestli se ji opovážíš takhle ještě někdy znovu nazvat, OSOBNĚ TĚ PODŘÍZNU!!! Je ti to jasné?!"

Luther mu s klidnou hlavou chytil, následně drtil, zápěstí pravé, oslabené ruky, přitom jak se vztekal a snažil se mě ochránit před jeho slovy:

"Je to jen zrůda-"

Cítila jsem to-

Nestihl dopovědět, když v tom mu Pětka silně vrazil pěstí do obličeje..

-Tu vlnu přímé nenávisti.

To znamená že-..

S pevně zaťatými zuby jsem podotkla: "Auu, to teda muselo bolet-" vysmála jsem se mu sarkasticky přímo do obličeje. Ruce jsem si založila na hrudi.

..Dokáže vzdorovat přes fyzickou bolest tou psychickou bolestí!

Zvedl se ze země, přitom se mi podíval do očí: "Sklapni!"

Z ničeho nic, jsem ho popadla nemilosrdně za límec oběma rukami a zařvala jsem egoisticky na něho: "TY DRŽ HUBU, VÍŠ KDO JÁ JSEM?!" Zabíjela jsem ho už jen pohledem..

..Co mě to zase popadlo- Kde se to ve mmě našlo?

Proč to vůbec dělám?..

Jelikož teď sázím jen na informace z knížky.. Doufám, že mě Vanyina hloupost nezradí, že si nevymýšlela, jinak by ze mě mohla být za chvíli taky rozmačkaná jahoda.. Anebo v horším případě banán, večeře pro tuhle stupidní, lidskou gorilu.

Jo, totálně jsem se pomátla.

Avšak jsem taky cítila, jak mi doslova všichni dýchají na záda-

Ani při nejmenším mi to ani trochu nepomáhalo, ba naopak.

Chci se otočit, ale nemohu.. Všechen zrak směřuje teď na mě-

Tep srdce se mi pomalu, ale jistě zvýšil, zrychlil-

Nenávidím to, když se tohle vždycky odehrává!

Nutkání mě pobouzí, ale musím se soustředit. Kdybych se otočila, věděla bych, kdo se na mě dívá, ale zároveň bych ztratila kontrolu nad touhle dosti nebezpečnou i riskantní situací..

Podle mých prvorozených, vyvolených upířích pudů jsem usoudila nadbytek dvou liských krví, tedy dva noví lidé vstoupili do místnosti-

Nejpíš někdo z Umbrella Akademie.. Je jich šest z toho Číslo Jedna a Číslo Pět jsou tady. Zbývají tedy čísla tři, čtyři, sedm..

Bohužel, Dva a Šest jsou mrtví-..

Tím pádem je 66,6 periodických procent šance pro každého z těch tří, že to jsou zrovna oni..

-a navíc z toho všeho stresu být spatřena někým, když plně nevím, o koho se jedná.

Připomíná mi to-

Stvořitel. No jasně.

Rychle, mihavě jsem se ohlédla doprava na Spasitele, když v tom-

"TAK UŽ DĚLEJ, OMLUV SE MU!!!"

Znovu.

..Silně jsem zalomcovala se strnulým, šokovaným, vyděšeným i ohromeným Lutherem. Napětí se stresem ve mně ještě více vybuchlo-

Nikdy jsem se nenaučila plně ovládat můj vztek, moje pocity..

"Nech ho!"

Sevřel pevně mé zápěstí první, zdravou rukou, pohledem jsem vzhlédla na něho.

Probodával mě varovně, ustaranně.

Zadívala jsem se mu do jeho očí..

Chvíli jsem se rozhodovala, pak však jsem jen zpamatovala z transu způsobenou jak Spasitelem, tak i mými chaotickými myšlenkami a naštvaně, slabě odstrčila Luthera od sebe:

"Máš jediné štěstí, že je tu Spas- tedy Pětka," otřepala jsem se.. "-jinak bych z tebe udělala banánové smoothie, které bych naservírovala gorilám, jaké jsou jako ty!" nechutně jsem zasyčela-

.

= = =

.

🤐

.

Pardon, omlouvám se že teda nakonec v sobotu nevyšla a ve středu taky ne, ale v sobotu jsem byla unavená a ve středu jsem řešila kamarádku, která byla se mnou na dovolené (byla na rychlo domluvená - dovolená - tak jsem o ni dopředu nevěděla, ne není to výmluva) a měla horečky večer tak se omlouvám, ale pro mě je ona důležitější než nějaká kapitola a dneska jsme jeli brzo ráno, dřívěji domů... :) TAKŽE DĚKUJI PŘEDEM ZA POCHOPENÍ <33

+nevim kdy vyjde kapitola, ale zítra asi ne a ve středu asi nejspíš taky ne a navíc nemám už moc předepsaných kapitol (kdybych neměla už vůbec žádné, tak by to dopadlo beztak jak u tiktok povs, kde byl upgate 1x za 4 měsíce, což nikdo nechce... !!TÍM ALE NECHCI NAZNAČIT, ŽE TŘEBA MÉ UŽ NEBAVÍ PSÁT TAKHLE KNÍŽKA A TAK JO!!)

Děkuji ještě jednou za pochopení :D <33

jinak songa slouží pro lepší představu pocitů Klaris, když v sobě našla skrytou drzost, to ego :))
(ano, oficiální video je moc nudné a proto jsem tam dala video s autami 😭👍 #mafiavibes)

.

slov: 883