🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

★ 1.5 ☂︎ "Shhhh, u mně jsi v bezpečí,"

.

"Pětko-" zakňučela jsem se slzami v očích. Obejmula jsem ho nazpátek.

"Shhhh, u mně jsi v bezpečí," uklidňoval mě, hladil po zádech a já začla věřit jak jeho slovům, tak i jemu samotnému..

Až teď jsem ucítila jeho mužskou voňavku, kolínskou-

"Spas mě, můj Spasiteli. Prosím," dodala jsem tiše. Skoro mi nešlo ani rozumět, přes všechny ty slzy.

"Předej mi to zlo v sobě, budu v pořádku. Jsem zvyklý už na to a chci ti hlavně pomoct!"

"J-Jak zvyklý?" zděsila jsem se, odtáhla jsem se od něho: "N-Nemůžeš být n-na to zvyklý! T-To j-je NEMOŽNÉ!"

"Jsem na to zvyklý. Celý život na mě někdo bezdůvodně řve, ponižuje. Je to takový ten pocit, jako kdybys nemohla dýchat, že? Jsi pod hladinou vody a chceš se nadechnout, avšak nahoře je konec. Dál se nejde už dostat,"

"Až na to, že tě v té kostce plné vody ovládá tvůj otec. Otáčí s celou kostkou pro zábavu. Motá se ti pak ze všeho hlava, nejde tomu zabránit. Jsi mocný, ale to ti je na nic. Bojí se tě, že jsi mocnější jak on, že bys ho mohl ovládnout, to je ten důvod proč si s tebou hraje, s kostkou plné vody,"

Pokračovala jsem: "Vše je jen představa, Wais, Ezro, Tobby, Zara, až teď mi to došlo! Nemůžu už ani nikomu věřit! Vše jsou jen výmysly podsouvané do mé hlavy. Proto se chci pomstít otci, ale kdybych měla zabít i další nevinné lidi, protiví se mi to! Okay, třicet lidí, to je vpohodě, ale milióny, miliardy? Navíc i tebe? Nemůžu už takhle dál žít!"

Rozbrečela jsem se ještě víc na jeho rameno, jen ať ten smutek jde ze mě ven. Ať se mi aspoň na chvíli "uleví" od toho všeho. Jsem aspoň ráda, že mi můj "otec" dovolil brečet, obejmout mého Spasitele a důvěřovat mu. Možná nechce, abych se tak trápila, možná není můj otec až tak zlý.. Jinak by to nikdy nedovolil-

"Klaris, neplakej," hladil mě po zádech. "Nesluší ti to! Od teďka jsem tvůj malý plyšový méďa Brumla a můžeš se mi svěřovat jak chceš, ale nikdy tě nezradím!" roztomile se zachichotal, dal mi pusu na čelo: "To ti slibuju.." Palcem mi utřel slzy, přitom se na mě důvěryhodně pousmál.

Se zarudlýma očima jsem se na oplátku taky usmála a zavřela oči.

Po chvilce jsem poslepu přiblížila více k němu a políbila ho-

Proč jsem to jen udělala? Jsem padlá na hlavu, nebo co?

Ano, Klaris.. Samozdřejmně, že-

... Jako vždy miluješ adrenalin, hazard, hry. Ano, a proto jsi políbila sexy vraha, nic neobvyklého, že?

Rázem všechny mé obavy, další z mnoha nástrojů mého otce zmizely.

Cítila jsem jen jeho vlhké rty, a jeho přítomnost..

Byl tu se mnou..

Není to lež, není. Je pravdou, je moji celoživotní touhou..

-Ano, pravda je to, po čem toužím.

Uštěďřil mi další lehký polibek, a tak jsme propadli v krátké, sladké líbání.

Když to bohužel skončilo, odtrhla jsem se a otevřela oči. Byla jsem šťastná, doopravdy šťastná.

"Děkuji, můj Spasi-"

Nestihla jsem to doříct, když mě znovu políbil. Nebránila jsem se, ba naopak. Spolupracovala jsem s jeho rty, teď jsem už věděla jak.

"Děkuji za pocit, že mě má někdo rád," poděkoval smutným tónem.

Muselo ho to beztak bolet..

.

= = =

.

😦

.

Jen na závěr menší upozornění:

Jelikož jsou prázdniny a nemám moc času, jedu na dovolenou a pak na tábor-

Tak budou teď asi 4 týdny vycházet kapitoly rozházeně (např někdy bude ve středu, někdy v sobotu, podle toho jak budu mít čas-)

Děkuji předem za pochopení <33 :D

.

slov: 587