🇨🇿 Vyvolení: Smrt 77 || Five Hargreeves ff [ DOKONČENO ]

2.3 ♕︎ "Kurva.."

"Kurva.." sykl tiše přes zuby.

.

Dveře výtahu se otevřely.

Vystoupili jsme s Ezrem a směřovali jsme rychlým krokem k němu do pokoje.

Čím rychleji se zbavíme důkazů, tím je menší šance, že se o tom dozví Pětka. Vše jde podle plánu..

Na obličeji jsem ještě pocítila kapky krve a tak jsem si je co nejrychleji utřela do rukávu..

V tom nás zastavil za levým rohem směrem k pokojům Tobias opírajícící se o stěnu s rucemi založenými na hrudi: "Co vy dvě hrdličky? Myslel jsem, že máš Pětku a ty Ezra?"

"Tobiasi, jestli nevidíš, nemáme čas!" Zvýšeným hlasem jsem ho okřikla. Ty jeho poznámky nám ještě chyběly, pomyslela jsem si..

Prošli jsme okolo něho rovnou do pokoje, kde jsme se oba začali zbavovat důkazů..

.

"Promiň, že tě přerušuji, ale chceš nám říct, že jsi viděla osudný den apokalypsy, zabili jsme několik dalších lidí a pak následně i nás jako bílé obrysy, vyspala ses s Tobiasem a nakonec sis to málem rozdala i s Pětkou!?" snažila si to objasnit jak Zara tak i ostatní.

Vysvětlila jsem jim totiž všechno, až na příčinu, jak jsem znovu a nejspíš naposled zaktivovala schopnost Vyvolených a taky to, ohledně náhrdelníku s nápisem v morzeovce "Od tvého Spasitele"..

"Počkej počkej, brzdi," přerušil ji Pětka. "Já jsem tě líbal?"

Stres..

Polkla jsem těžce, snažíc se nedát na sobě nic znát.

Všichni po chvíli však začali přes sebe řvát a zahlcovali mě otázkami, na které jsem neměla ten čas odpovědět a tak se ta jeho otázka vypařila do dáli..

"Hele lidi já to říkal, že si to jednoho dne se mnou rozdá a vy že ne!" vysmíval se všem Tobias.

"Chceš mi říct, že mezi námi je nějaké pouto a má to spojitost i mezi tvým otcem, kterého jsi tam považovala za Stvořitele? A jak jako bílé obrysy našich postav?" zmateně zkonstatoval Wais.

"Ticho!" zavelela jsem. "Sama nevím zatím co bylo skutečné, co pozměněná skutečnost a co bylo jen na zmatení!"

"Žádná apokalypsa nebude, nikoho z vás nezabiju a ani nikoho jiného nezabijeme a poslední ale hlavní; s nikým se nevyspím!" zakřičela jsem.

"Tak se uklidněte, ano!? A radši mi někdo z vás přineste sklenku krve, děkuji.." řekla jsem vyčerpaně a vydala jsem se směrem pryč od schůze.

Vešla jsem do svého pokoje, zavřela dveře a spadla do postele. Chvíli jsem tam ležela v harmonii s tichem a klidem od všeho.

Celou dobu jsem jen přemýšlela a snažila se rozluštit pomocí intuice a pocitů, co z té halucinace se opravdu stane a co ne, co je pravda a co lež..

Jedno je ale zřejmé a to to, že vše ohledně Pětky aka Spasitele byla lež- Nemůže se to přece stát a je to nelogické..

Apokalypsa a medvídek mohou doopravdy znamenat, že zničím svět.

Ale co by mě k tomu vedlo?..

A ty spojitosti ohledně Allison a léku co pro ni Pětka scháněl? Nevím, ale možná by na tom něco mohlo být..

.

Včera se nic pak už zajímavého nedělo.

Po rozjímání i přemýšlení nad naším osudem jsem jen nakrmila piraně. Hladověly snad už týden.

Plán pro dnešek byl jasný; Musím najít co nejrychleji Vanyu a zjistit vše, co ví o Pětkovi.

Čím dřívěji se mi to podaří, tím je menší šance, že na to vše příjde Pětka a do té doby ho budu mít plně pod kontrolou. Nebude schopen zradit můj tým, či postavit se proti mně samotné.

Díky tomu budu mít nad ním obrovskou výhodu, která právě mu bude chybět..

Proto jsem se znovu připravila, popadla znovu vybavený baťoh a nasedla do auta.

Cesta trvale déle než jak bylo předpokládáno..

Ve vzduchu panovala vlhkost se silným, prudkým deštěm i snížená viditelnost..

Královna bolesti co vládne nebesům a její slzy dopadají na zem, neustále se mi tohle přirovnání honí hlavou. Vlhkost vzduchu jako temnota pokrývající její duši..

Díky stále vypadávajícímu signálu GPS navigace jsem na místo cílu dorazila o půl hodiny později, tedy za necelé tři hodiny a půl..

Zaparkovala jsem rudé lamborgini na kraj ulice, aby bylo blízko při ruce, ale zároveň aby nešlo tak lehce zpozorovat z okna jejího bytu. Ikdyž, kdo by si nevšiml něčeho tak drahého v chudé části města?

V nadále silném dešti jsem se vydala rovně směrem ke vchodovým dveřím a při cestě vzhlédla vzhůru do oken. Většina z nich byla ještě zatažená žaluziemi.

Mezi studeným, mrazivým schodištěm jsem došla až k jejím dveřím. Shrnula jsem si šátek do obličeje a mírumilovně chtěla zaklepat, když v tom jsem si všimla, že jsou pootevřené-

Kdo by nechával jen tak nedovřené dveře?

Vzala jsem si do ruky svou oblíbenou dýku s netopýrkem i skřivenou čepelí pro způsobení více utrpení a vrazila dovnitř.

"Stůj!" zařvala jsem na ni v ten moment, kdy jsme si všimla po pravé straně sedícího překvapeného kluka v křesle svírajicího medvídka: "Kurva.."

.

= = =

.

😟

.

PS. budu přidávat znovu všechny songy u kapitol (nevím, ale prostě se smazaly 🤷‍♀️✨️ magik asi ✨️)

Nevím co mám napsat do popisku, ale každopádně vám moc děkuji už po několikáté za 1,23k přečtení 😭❤ popř. můj druhý účet s kamarádkou: exampleofpsycho

songa: text 0:29-1:26

.

slov: 843