Delikventi

27) Stěhování?! ANI NÁHODOU!

Jup, další dílek je tu ^^ Užijte si ho, nebudu to zbytečně obkecávat xD

Po chvilce cesty jsem se zorientovala, mířili jsme k Takumiho domu. ,,Takže... přece jen jdeš za otcem?" zeptám se. ,,Jo, spokojená?" pronese blonďáček. ,,Vééélmi" zasměju se.

,,Půjdeš bydlet zase k tátovi?" špitnu. ,,Hm.. přemýšlím o tom, že bych u tebe zůstal!" zazubí se Takumi. ,,Pff..To ne, omluvíš se a pomažeš domů!" řeknu s lehkým úšklebkem.

,,Nebudu se mu omlouvat. To on by se měl omlouvat mě" odvětil blonďáček. ,,Co se vůbec stalo?" zeptám se. ,,No.. nepohádali jsme se jen kvůli výletu.. Ten kretén si našel přítelkyni. Je to strašná ženská" zavrčí.

,,Ou... To je mi.. líto..." špitnu a kouknu se do země. ,,To je v pohodě" odvětí jen. Za chvilku jsem zpozorovala velký dům. Oba jsme došli ke dveřím, Takumi zazvonil.

Otevřela nám vysoká ženská. Měla krátké blonďaté vlasy. Byla pomalovaná a vypadala namyšleně a bohatě. Měřila si nás pohledem. Zamračila se na mě a potom i na Takumiho.

,,Riso, kdo je u dvěří?!" ozvalo se z domu. ,,Tvůj syn a nějaká malá holka" pronesla žena. *Malá holka, jo?!* projede mi hlavou. ,,Pusť je dál" ozve se. Žena otevřela dveře dokořán. Propichovala mě pohledem.

Radši jsem odvrátila pohled, protože na ten ksicht se nedalo dívat. Moje oči umíraly. Takumi si povzdechl a vedl mě dál. Došli jsme do obývacího pokoje. Společně jsme si sedli na gauč. Žena nás následovala, sedla si na opěradlo křesla.

Za chvilku přišel vysoký muž a sedl si do křesla. ,,Rád tě zase vidím, Takumi" pronesl. ,,Co mi chceš?" vyštěkl blonďáček. ,,Takhle se mluví se svým otcem?!" zavrčela žena. Takumi si prokřupl prsty, nic radši neříkal.

Sledovala jsem to. Upřímně, Takumiho jsem chápala. Ta ženská byla hrozná a jeho otec vlastně také.

,,No.. to je fuk. Teď k tomu hlavnímu... Zítra se stěhujeme do Tokya. Budu novým ředitelem jedné prestižní školy, na kterou nastoupíš. Koupili jsme tam luxusní domek.. -" nedořekl muž.

,,Nestěhuju se!" zavrčí Takumi. ,,My víme, že tu máš přítelkyni, ale..." pronese blonďáčkův otec. ,,Na škole, do které půjdeš jsou mnohem hezčí dívky a taky bohatší, než tahle malá holka.. A navíc, kde by jsi bydlel? Máš jen nás!" dodá žena.

Tohle už mě nasralo. Takumi vstal. ,, Nepotřebuju nějakou zmalovanou krávu, která má spoustu peněz a miluje mě jen kvůli vzhledu. Nezajímá mě žáden zasranej luxusní dům, zasraný pokoj ani zasraná škola a už vůbec nějaké zasrané prachaté krávy! Miluju Ayame a budu tu s ní" křikl Takumi.

,,Jak to mluvíš?!" vyjekla žena. ,,Jinou řeč si ani nezasloužíte, vy hnusná vyžírko" pronesu a také vstanu. ,,T-Ty malá špíno!" rozkřikla se žena. ,,Furt lepší malá špína, než pomalovaná děvka" odseknu.

,,Slečno Ayame, co si to dovolujete!?" křikl muž. ,,Vy na mě ani nemluvte. Ani nevíte, co jste Takumimu udělal! Myslíte vůbec na následky?!" zavrčím.

,,A aby jste věděli, Takumi bude bydlet u mě. Žijte si v tom pitomém Tokyu a dělejte si, co se vám zlíbí!" křikla jsem a vzala blonďáčka za ruku. Oba jsme zamířili pryč z tohohle baráku.

Třískla jsem vchodovými dveřmi a zamířila ruku v ruce s blonďáčkem směrem domů. ,,Děkuju" pronesl Takumi. ,,Za co?" zeptám se. ,,Že jsi se mě zastala a.. nechala jsi mě u sebe bydlet" odvětil.

,,To.. nestálo za řeč" špitnu a usměju se na něj. ,,To já děkuju tobě. Že jsi... neodjel do Tokya" dodám. ,,Nikdy bych nejel, bez tebe" řekne Takumi s úsměvem. Začervenám se.

Došli jsme k domu. Odemkla jsem dveře. Z nich vyletělo maličké štěně a okamžitě začalo Takumiho tahat za nohavice.

,,Jééj, Tayamíí!" zazubil se blonďáček a vzal psíka do náruče. ,,My jsme se dlouho neviděli, což? Byl jsi na Ayame hodný?" pronese. * Mluví se štěnětem... fajn* projede mi hlavou.

Tayami jen štěkl a olízl Takumiho. Blonďáček se zachechtal a položil štěně na zem. To vběhlo do domu a my jej následovali. Máma byla v kuchyni. Vařila. ,,Mamííí?" špitnu. ,,Hm? Copak?" zeptá se.

,,Mohl by tu Takumi... bydlet trošku déle? Jelikož... Jeho otec ho víceméně... vykopl z domu" pronesu. ,,Chudák! Určitě tu může zůstat..." odvětí mamka. *Super* pomyslím si.

,,Děkuju" ozval se blonďáček. Lekla jsem se ho. ,,Héj, neděs mě tak!" křiknu a ušklíbnu se. ,,Promiň" zazubí se Takumi. Oba jsme zamířili do obýváku, kde seděl otec. ,,Ty jsi Takumi, že?" zeptá se táta. Blonďáček přikývne.

,,Buď na Ayame hodný" zazubí se. Takumi zase přikývne. Povzdechnu si. ,,Jídlo!" křikne mamka z kuchyně. Všichni jsme se odebrali tam.

,,Itadakimasu!" křikli všichni a pustili se do jídla.

Yoo, další dílek, hecla jsem se a napsala to dřív jak ve středu. Ptáte se, zrovna tyhle termíny a jak to, že tak brzo? Jelikož jednu na výcvikový tábor pro psy, takže tu od čtvrtku do neděle nebudu > pokud se nějak zázračně nedostanu na wi-fi ^^ 

No, o tom, jak to bude s dalšími díly k mým příběhům se dozvíte v další kapitolce Smile, kterou ve středu/čtvrtek vydá Lutví ^^  Snad to ve zdraví přežiju a nesní mě nějaký pes xDD 

+ Obrázek Aya - Takumi ^^ A písnička 

-Lia