Delikventi

35) Malá Amite

Konečně, po dlouhé době jsou tu zas Delikventi c: Pardon, zpravovala jsme známky tak jsem nepsala :c A taky jsem nebyla moc aktivní... Ale zlepší se to, určitě! ^^

Bylo to únavných pár měsíců plných ranních nevolností, divných chutí i nálad a různých jiných problémů. Uteklo to jako voda, ale stalo se mezitím mnoho věcí. První z nich byla, že jsme přidělali další pokoj, pro dítě.

Druhá událost za těch pár měsíců byl pohřeb... Zemřel Takumiho otec. A přenechal mu docela dost peněz. Jeho přítelkyně na pohřeb sice přišla, ale když došlo na závěť, nasraně odešla. 

Takumi dal několik peněz na charitu a zbytek jsme použili na ten pokoj. Museli jsme nakoupit hodně věcí. Natsumi nám hodně pomohla a taky mi řekla, jak se o děti starat. Vlastně do toho byla strašlivě zapálená... 

No a... po několika měsících se narodila zdravá holčička. Měla modrá očka, jako Takumi. Pojmenovali jsme jí Amite. Vlastně to vymyslela Natsu-chan. Bylo to hezké jméno a všem se dost líbilo. 

Když jsme se i s Amite vrátili z nemocnice, uspořádali jsme velkou oslavu. Byla jsem šťastná. Vždycky jsem si přála zakusit jaké to je, být matkou. 

Na oslavě jsme dostala docela hodně dárečků pro dítě i mě. Všem jsem byla hrozně vděčná. Všichni pili, bavili se... A Takumi to zas společně s Izukem, Akiem, Zerem a Hirokim trochu přehnali s pitím... Jsou to idioti, vůbec se nezměnili. 

-

Probudila jsem se až odpoledne. Takumi už byl na nohou. Zrovna byl pátek. Já měla mateřskou dovolenou a blonďáček do práce nemusel. Amite byla celou noc v klidu. někdy sem tam brečela, ale jinak byla vždy potichu.

Vstala jsem a převlékla se. Někdo zazvonil. Běžela jsem ze schodů. ,,Ayame! Tetička Natsumi už tady zas oxiduje!" ozval se Takumi. Já jsem se tiše zasmála a blonďáček ležel za chviličku na zemi. ,,Vůbec ses nezměnila" neodpustím si poznámku a ušklíbnu se.

Růžovovláska se jen ušklíbla. ,,Kdepak je ta malá princeznička?" pronese. ,,Spí. Dáš si něco?" zeptám se. ,,Ne, to je v pohodě. Asi půjdu. Musím ještě zpátky do restaurace" zasměje se Natsumi. Přikývnu. ,,Tak pápá. Když tak se stav i s dětmi." řeknu ještě, než odejde. Ona přikývne a jde pryč.

S lehkým úsměvem jsem šla zase na horu a sedla si na postel vedle postýlky Amite. Takumi mi za chviličku přinesl snídani. Poděkovala jsem mu a nasnídala se. Poté jsem začala uklízet. Amite se vzbudila asi až po hodině...

-

-

Když Amite trošku vyrostla, učili jsme jí chodit. Padala, ale naučila se to. Tayami jí vždycky trochu postrkoval čenichem. Poté začala chodit do školky. Špatné bylo, když dostala nějakou nemoc. A jednou... snědla nějaký přípravek. 

Museli jsme jet do nemocnice, aby jí ošetřili. Já jsem samozřejmě trochu asistovala. Vyvázla naštěstí v pořádku, ale já jsem toho dne dostala pořádný šok.

,,Amite, máš všechno?" zeptala jsem se malé dívenky sedící u stolu. Černovláska zrovna nastupovala do školy. Vypadala natěšeně. Byl to její první den. Byla jsem jako ona. taky velmi natěšená... Ale po několika letech mě to přešlo...

Zbalila jsem jí svačinu, přezůvky a další takové věci. Ona si oblékla maličkou uniformu. Vypadala strašlivě roztomile. 

Takumi byl zase v práci, takže jsem jí vzala autem ke škole. Šla jsem s ní na začáteční ceremonii. Dostala klíčky od své skříňky. Poté dostala nějaké učebnice, které si tam uložila. Doprovodila jsem jí ke třídě.

,,Najdi si místo, jo? Vyzvednu tě. A nezlob. Jsi už velká holka, věřím že všechno zvládneš" pronesu s úsměvem a dám jí pusu na čelo. ,,Mami, neboj. Dokážu se o sebe postarat" zasmála se dívenka a vesele vkročila do třídy.

Přála jsem si, aby jí tenhle optimizmus zůstal... Každopádně, byla jsem hrdá, že mám tak šikovnou dcerku.

.

Po asi čtyřech hodinách v práci jsem si vzala kratičké volno a zajela pro Amite. Už čekala před školou, připravená a s úsměvem. Nečekala jsem, že sama udělá vše. Vystoupila jsem. Dívěnka se proti mě rozběhla a obejmula mě.

,,Máš všechno? Zamknula sis skříňku a nezapoměla na nic?" zeptám se pro jistotu. ,,Mám všechno mami a vše jsem udělala" odvětí Amite. ,,Jsi šikovná. A jak bylo, první den ve škole?" řeknu.

,,Skvěle! Mám pár nových kamarádek! Nic jsme se zatím neučili. Paní učitelka nás seznamovala se vším, co máme udělat a taky jsme si procházeli učebnice a tak. Už se těším, až začneme něco číst a psát!" pronesla nadšeně Amite.

Taky jsem byla nadšení - z ní. Byla skvělá. Všechno si udělala sama a dokonce byla vlastně nejlepší ve své třídě. Brzy se naučila číst i psát. Všechno jí šlo, byla šikovná. 

Omlouvám se za krátkost dílu, ale já jaksi nemám nápady a ani moc chuť psát.. :/ Snad se to zlepší. Momentálně mám ještě docela dost starostí... No nic..Snad se dílek líbil, děkuji za vote a komenty c:

Na obrázku je Amite ^^

-Lia