Delikventi

22) Stezka odvahy

Yo minna ! Gomen, že kapitolka vyšla asž dnes, ale moje máma mě včera hnala dřív od pc, takže jsem jaksik nestihla dílek vydat. No a guardian vydám možná dnes večer a nebo zítra... Opravdu gomen, že jsem to včera nestihla :/ dost mě to štve...

Po několika dnech už jsem si zvykla na spaní s Takumim. Vlastně to nebylo tak špatné. Aspoň jsem měla osobní topení. Ale štval mě...

Vzbudila jsem se v osm ráno. Takumi ještě stále spal. Držel mě u sebe. Cítila jsem dokonce i jeho tlukot srdce. Lehce jsem se pousmála, i když sama nevím proč. Opatrně jsem odstrčila jeho ruku, která mě objímala a sedla si na postel. 

Koukala jsem se na něj. Vypadal docela sladce, když spal. Jeho vlasy byly rozcuchané, vypadal roztomile. Zazubila jsem se a sledovala ho. 

Tiše jsem zívla a vstala z postele. Došla jsem k oknu a koukla se z něj. Byl nádherný den. Slunce bylo úplně nahoře, bylo odpoledne. Spali jsme docela dlouho...

Došla jsem do koupelny a začala do vany napouštět vodu. Chtěla jsem si dát ranní koupel. Svlékla jsem se a vlezla do vany. Voda byla příjemně teplá. Zavřela jsem oči. Ani jsem se nenadála a usnula jsem.

- - -

Vykašlala jsem spoustu vody. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Takumi. Lehce jsem se začervenala. ,,Ayame... Ayame, jsi v pohodě?" zeptá se mě. Vypadal dost vystrašene... *Usnula jsem ve vaně.. asi jsem se... skoro utopila* pomyslím si. Co by se asi stalo, kdyby tam nebyl? Umřela bych? 

,,J-jo... jsem v pohodě" špitnu tiše. Takumi mě obejme. Opravdu měl o mě strach...*Sakra!* křiknu v mysli. Až teď mi došlo, že jsem byla úplně nahá. Totálně jsem zrudla. ,,T-takumi...Tos přeze mě nemoh aspoň hodit ručník?" špitnu.

Takumi nic neříkal, jen mě stále objímal. ,,Opravdu... se omlouvám" řeknu tiše. Kdybych já kráva neusnula v té vaně, Takumi by nemusel být strachy bez sebe a teď bych nemusela být v téhle situaci. 

,,J-jsem fakt v pohodě... už mě... už mě můžeš pustit" řeknu mu. Takumi stále nic neříkal. Fakt mi bylo trapně a nenáviděla jsem se. Chvilku jsme tak ještě zůstali. Poté jsem se od Takumiho odtrhla a pohotově si vzala ručník. 

Obmotala jsem ho kolem sebe. Takumi vstal. ,,Opravdu se omlouvám... A děkuju..." špitnu. ,,V pořádku. Jsem rád, že ti nic není" řekne mi blonďáček. Lehce se pousmál. ,,Seš celý mokrý" řeknu mu. ,,Lovil jsem tě z vany" odvětí jen. 

,,Fakt jsi v pohodě?" zeptá se ještě. Kývnu. ,,Ehm... Mohl by jsi teď na chvilku odejít? Chcu se převléct. Takumi kývne a odejde. Rychle se převléknu a vyjdu z koupelny. Takumi už byl taky převlečený. Pff, takové cheaty. Lehce jsem se pousmála.

Najednou do pokoje vtrhnul Akio s oznámením, že je oběd. Oba jsme sešli dolů. 

Po obědě bylo vše ve starých kolejích. Takumi byl zas ve své kůži. Byla jsem za to ráda. 

Všichni jsme zamířili na pláž. Dneska tam nebyl skoro nikdo. To bylo fajn, aspoň jsme si mohli trošku víc zablbnout.

Seděla jsem na molu a pozorovala ostatní, jak se skvěle baví. Usmívala jsem se. Už se pomalu stmívalo. Vstala jsem a po molu mířila směrem k ostatním. 

Na pláži jsme poté rozdělali oheň a sedli si do kroužku. Vyprávěli jsme si různé strašidelné příběhy a Takumiho napadlo udělat si stezku odvahy. 

Všichni souhlasili, kromě Akia, který takovéhle věci neměl zrovna v lásce a tak řekl, že si jde radši lehnout na pokoj.

Všichni jsme si vzali baterky a měli prostě projít lesem. Každý šel jiným směrem. Vešla jsem do lesa a rozsvítila baterku. Ozval se divný zvuk. ,,pff... Začínám se asi fakt bát" řeknu si sama pro sebe a jdu dál. 

Každé šustnutí bylo pro mě fakt nepříjemné. ,,No super! A teď jsem se ztratila!" zavrčím. Povzdechnu si. Tahle situace byla fakt dost v háji. Šla jsem temným lesíkem a svítila si stále dopředu. Najedniou jsem zakopla o nějaký debilní kořen a poroučela se k zemi.

Baterka mi spadla na zem a vypla se. ,,Do hajzlu!" křiknu. Byla tma jak v pytli. Nějak jsem nahmatala baterku a snažila se jí zapnout. Jaksi se mi to nepodařilo.

Uslyšela jsem šustnutí. Rychle jsem vstala a rozběhla se pryč. Uviděla jsem světýlko.  Běžela jsem směrem k němu a do někoho vrazila. Byla jsem fakt už strachy bez sebe. ,,Ayame?" řekne známy hlas.

Byl to Takumi. Oddechnu si. ,,Sakra, tohle není stezka odvahy, ale hororovej film" špitnu a kouknu na něj. On se lehce pousměje. ,,Kde máš baterku?" zeptá se. ,,Rozbila se" odvětím. 

,,Tak pojďmě... půjdeme pryč" řekne mi. Kývnu. Spoelčně míříme pryč z lesa. Takumi mě chytne za ruku. ,,Co děláš?" vyjeknu. ,,Aby ses nebála" zazubí se. Díky bohu, že byla tma... aspoň nebylo vidět, jak jsem červená.

Po asi dvaceti minutách jsme se z lesa vymotali. Ostatní už byli tady. Všichni jsme se rozešli domů a povídali si o tom, co jsme v lese zažili. No... byl to fakt divnej den...

Ták minna, konečně dopsáno ^^ Snad se líbilo ^^ Moc děkuji za voty, shlédnutí a komenty, gomen za chybky ^^

+ obrázek a písnička

-Lia