Delikventi

29) Zas pozdě...

Hojky minna ^^ Jak jste si všimli... 8 dní nevyšli delikventi... Pardon, pardon... Já vím, slibovala jsem je dřív, ale bohužel, stalo se pár nemilých událostí a spoustu testů ve škole a bla bla bla. Chtěla jsem Delikventy napsat včera, ale bylo mi oznámeno, že dnes budeme psát asi 4 testy, takže... šprting! Gomen... Bez keců, zde je další dílek ^^

,,Neviděl někdo mojí postel?" špitla jsem při pohledu na můj pokoj. Všude byl takový bordel... že se ta postel fakt ztratila. ,,Takumi!" křikla jsem z pokoje. ,,Copak?" zeptá se blonďáček, který se nějakým kouzlem ocitnul za mnou.

Tep se mi zrychlil, srdce se rozbušilo. Dostala jsem šok. ,,Do háje, neděs mě tak!" vyjekla jsem. ,,Promiň" špitne jen Takumi. ,,Co jsi chtěla?" dodá. ,,Generální úklid!" křikla jsem. ,,Uh... cože?" pronese blonďáček.

Povzdechla jsem si. ,,Cožpak si doma nikdy neuklízel?" zeptám se ho. ,,No... ani ne" zazubí se Takumi. Plácnu se rukou do čela. ,,Tak laskavě... pozbírej všecky svoje hadry ze země a dej je na jednu kupku, jop?" řeknu mu. Blonďáček přikývl.

Dala jsem mu letmou pusu na tvář a zaběhla pro vysavač. Takumi jednoduše vzal a všecky své věci i ty mé posbíral a hodil na jednu kupku. Já jsem vysavač opřela o zeď. ,,Povysáváš? Já zajdu zatím vyprat... " řeknu mu. ,,Jo..." odvětí blonďáček.

,,Nezabij se tím vysavačem" pronesu. Modlila jsem se, aby aspoň s ním uměl zacházet. On jen přikývnul. Vzala jsem kupku oblečení a běžela dolů, k pračce. Nebyla bych to já, kdybych nezakopla a neskutálela se ze schodů.

Když Takumi uslyšel ránu, vyřítil se z pokoje a běžel ke mě. Ležela jsem na zemi, v hromadě špinavého oblečení. ,,Jsi v pohodě?" zeptá se. ,,Jo, až na to, že ležím vedle tvých smradlavých fuseklí." pronesu.

Takumi se jen ušklíbnul a podal mi ruku. ,,A pak že já se nemám zabít" zazubil se. Ťukla jsem ho prstem do čela. ,,Pff" zabručela jsem. Bonďáček mi pomohl posbírat oblečení, které bylo snad na celém schodišti a poté jsme jej společně odnesli do koupelny.

,,Vyperu si radši sama, ať nemám místo bílého trička růžové" řeknu mu. ,,Jo, to je dobrej nápad" odvětí a jde se věnovat svému vysavači. Povzdechla jsem si a roztřídila prádlo. Hodila jsem jednu hromádku do pračky a poté šla do pokoje.

Takumi vysával, tak já zatím vynesla koše. Pokoj byl uklizen. ,,Jéé, konečně vidím svojí postel" pronesla jsem s úšklebkem. ,,Hele, já nejsem jedinej, kdo hází své špinavé věci na zem" podotkl blonďáček. ,,Fájn, fájn, také nesu vinu" zasměju se a dám mu pusu.

-

Seděli jsme na gauči a koukali se na nějaký horor, který objevil Takumi v telce. Pernamentně jsem měla hlavu zabořenou v jeho oblečení, protože tenhle horor... jsem fááákt nemusela. Pff... né, vůbec jsem se nebála ... (Úžasná ironie ^^)

Takumi vypadal spokojeně. Já ho propalovala pohledem a chtěla tu hrůzu přepnout, ale ten pitomec schoval ovladač. Spát se mi ještě nechtělo a nic dalšího jsem dělat nechtěla, proto jsem se to snažila vytrpět. Z jeho ramena jsem si udělala polštář a .. nějak jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila na gauči, vedle spícího Takumiho, který mě objímal, abych nespadla na zem, jelikož jsem byla úplně na krajíčku gauče. Vzala jsem do ruky mobil, který ležel na stole. *7:45.. počkat... COŽE?!*

,,Takumi!!!" křikla jsem na něj. Zase jsme zaspali. Ale tentokrát už fááákt moc. Blonďáček se vzbudil. ,,Je 7:45!" oznámila jsem a vytrhla se z jeho objetí. On se taky zvedl. Oba jsme vyběhli nahoru do pokoje.

Trvalo nám tak 10 minut, než jsme se oblékli a připravili do školy. Poté jsme ruku v ruce, sprintem běželi ke škole. Dorazili jsme přesně v 8:15. Vyučování už probíhalo.

Doběhli jsme do třídy. Učitel nám to omluvil, díky bohu. Oba jsme si sedli do lavice. Chvilku nám trvalo, než jsme se dostali do jejich nově probíraného učiva, ale byla to hračka...

Zazvonilo. Všichni se postavili, učitel odešel. Isami přišla ke mě a sedla si na mou lavici. Začala povídat o různých věcech. ,,A co vůbec... naše stará škola... v pohodě?" zeptala jsem se. ,,Stále stojí" zazubila se Isami. Pousmála jsem se. ,,Pár lidem dost chybíš, mám tě pozdravovat" zasměje se dívenka. Přikývnu.

Takumi se rozešel k nám a stoupl si za mě. Pozorně poslouchal Isaminy příběhy z mé staré školy. Isami prohodila pár věcí o mě. Někdy to byly trapárny... Každopádně... nějak mi to ani nevadilo... Pak ale zazvonilo a zas začala hodina.

O přestávce mě Isami zatáhla na dívčí záchodky. ,,Hééj, Aya-chan... Takumi je super! Je to fakt úžasnej kluk. Moc se mi líbí.. Aya-chan, nechtěla bys mi ho dohodit?" zazubila se dívenka. Začala jsem se cítit divně. ,,Isami... Já ti to asi neřekla, viď?" špitnu. ,,Copak?" pronesla dívenka. ,,Já s Takumim chodím" řekla jsem zcela neutrálně.

,,Cože?" vyjekla dívka. ,,Jo" pronesu. ,,Mimochodem... Varuju tě. Jsme sice dobré kamarádky, ale... pokud se mi pokusíš vzít milovaného člověka... tak začne válka" řeknu a odejdu. Cítila jsem vítězství, ale také zlost. Povzdechla jsem si.

-

,,Aya-chan, vypadáš rozhozeně" řekl mi Takumi při cestě domů. ,,No.. To nic není. Neřeš to" špitnu. ,,Uh... Dobře" odvětí.

Yosh ^^ Konečně mám dopsáno, juhuhu... Upřímně, moc jsem toho za těch 8 dní nevymyslela, jelikož mé myšlenky byly směřovány na učení a další takové pitominy.. Ale příští díl bude lepší. Mimochodem... mooooooooooooooc děkuju za všecky vote, komenty a shlédnutí. Nevím, jak se odvděčit... :3

+ Obrázek Isami a písnička

- Lia