Nobody: Hell on Earth [CZ,FF-PJ]

Only God

Annabeth

            Boj trval jen pár hodin a naše vojska byla poražena. Bylo prolito hodně krve, ale ne nepřátel, ale krev polobohů. Dokonce i já mám několik bodných a tržných ran, ale žiju. Několik desítek táborníků takové štěstí bohužel nemělo. Právě teď sedíme všichni přeživší ve srubu Herma, protože je největší, a máme svázané ruce a jeden provaz je přivázán k nám všem. Jediný kdo tu není, je Luke. Před nějakou chvílí ho odvedli a ještě se nevrátil.

            „Clariss..." šeptla jsem na Clariss, které se přede mnou pořád vrtěla „Přestaň. Uklidni se."

            „Nemám důvod se uklidňovat." Vyjela na mě „Chci toho parchanta zabít." Šlehla po mně pohledem a dál se snažila dostat se z pout.

            „Sakra Clariss přestaň!" ozval se Cris „Luke má něco v plánu. Vím to." Cris to řekl tak, že donutil i mě tomu věřit.

            „Cris má pravdu." Přidal se Jason „Uvidíme, co se bude dít dál. Pro teď se musíme všichni uklidnit." Jen co to dořekl, vstoupil do budovy Luke, ale nebyl to on. Zářili mu zlatě oči a povrchně se na nás usmíval.

            „Kronos..." šeptla Piper. Kronos vzal za konec provazu, který nás všechny spojoval a donutil nás se postavit.

            „Jdeme navštívit vaše drahé rodiče." Řekl ironicky a hrubě zatahal za provaz, až několik lidí málem spadlo.

            Šli jsme za panem velitelem a za námi šli ostatní nestvůry. Připadala jsem si jako nějaká trofej nebo nějaké věc, kterou chtějí vyměnit či s ní někoho k něčemu donutit. Cesta na Manhatten byla dlouhá. Nikdo, ale na sobě nedal vědět, že by byli nějak unavení. Všichni celou tu dobu truchlili a mysleli na své přátelé, bratry či sestry, kteří padli v boji, který byl předem prohraný. Ještě teď mám husinu z toho, jakou Nick, Percy, dominoval silou, které se nevyrovnal ani Jason a ani všichni táborníci dohromady. Možná kdyby se proti němu spojili všichni Bohové, porazili by ho.

            „Vidíte tohle město?" zeptal se velitel, když jsme byli skoro u Olympu „Tohle a taky všechny ostatní mi budou ležet u nohou. Stejně jako ty červy, co si odvažují říkat Bohové!" vykřikl a dvě auta před ním vybouchly. No dobře... Ani Bohové ho nedokážou porazit.

            „Kde jsou všichni?" zeptala jsem se a hned jsem schytala jednu ránu do břicha od Krona.

            „To je v pořádku." Mávnul Nick „Nechal jsem je všechny odvést policisty, které jsem před několika dny ovlivnil. Přece nebudu zabíjet svoje služebníky." Uchechtl se.

            „Co by si to jinak byl za velitele..." řekla jsem ironicky a ještě jsem protočila očima. V tu ránu byl přede mnou Nick a celý konvoj se zastavil. Na svém čele mu vystoupla žilka, takže jsem poznala, že je naštvaný. Natáhl ruku a cvrnkl mě do čela. Už jsem se chtěla začít smát a říct mu jestli to opravdu myslel vážně, ale najednou mě začala bolet hlava, jako by mi na ní spadlo několik set kamenů. Kolem očí mi začala stékat dolů potůčky krve.

            „Nebuď drzá-"

            „Annabeth." Vydechla jsem.

            „Nebuď drzá Annabeth." Najednou se jeho oči změnili barvu na jasně modro-zelenou barvu a na chvíli jsem viděla toho starého Percyho... Toho kluka, do kterého jsem se už jako malá zamilovala. Nick zatřepal hlavou a chytl se za ní. Znovu se na mě podíval, ale už měl oči tmavě modro-zelené.