Jmenuju se Waneissa. Jsem Thorova a Lokiho sestra, tedy Lokiho nevlastní, ale beru ho jako vlastního. Nikdy jste o mně neslyšeli? To je možné. Většina smrtelníků zná jen Thora, Odina, Lokiho a ještě pár jiných Ásů. Ale to je jiný příběh. Odin mě vyh...
Šla jsem už asi pátou chodbou ve stejně šedé barvě, nikdo nikde nebyl, já nevěděla, kde jsem. Pravděpodobně tu teď někde umřu v rohu a nikdo mě nikdy nenajde. Ale kolik klidu bych měla? Pokoušela jsem se teleportovat, ale moje schopnosti nechtěly fungovat. Maximálně jsem zvládla vycítit, jestli se někdo blíží, ale to bylo tak všechno. Měla jsem u sebe jeden nůž a ukradenou kartu k otevírání dveří.
Nevěděla jsem, kam mířím, jaké dveře mi karta otevře, jestli mě někdo hledá. Do toho všeho zmatku v mé hlavě se v chodbě rozsvítilo červené světlo a začal houkat hlasitý alarm. A tohle mělo být co? Někdo mě hledá, tak se snaží shromáždit celou základnu? Nedivila bych se už ničemu.
Rozhodla jsem se jít dál, držela jsem se u zdi a než jsem šla do další chodby, opatrně jsem se do ní naklonila, abych se vyhnula případným agentům.
Ušla jsem pár kroků, když jsem měla pocit, že kolem mě někdo prošel. Nikoho jsem ale neviděla. Udělala jsem další dva kroky, ale nedalo mi to. Stále jsem nikoho neviděla, ani neslyšela, ale znovu jsem měla pocit, že kolem mě někdo prošel. Kdo na této lodi má ještě schopnosti?
Já a Thor. Kapitán Amerika je zvláštní, ale schopnosti nemá. Zvládla by neviditelnost Tonyho technika? Pravděpodobně. Ale proč by to zkoušel v hnízdě SHIELDu, přece by jim nechtěl vyzradit svoji techniku? Přemítala jsem.
Někdo kolem mě prošel a dotknul se mě. Nevypadalo, že bych doteď neviditelné postavy zajímala, ale teď se po mně něco ohnalo. Dostala jsem velkou ránu do obličeje. Zkoušela jsem se bránit, trefila jsem se, ale většinou ne, těžko se bojuje s někým neviditelným. Tak takhle to se mnou mají moji nepřátelé? Už jsem pochopila, proč jich mám tolik.
Ležela jsem na zádech, vypadala jsem pravděpodobně, že se peru se vzduchem. Vytáhla jsem dýku a bodla jsem postavu někam, kde jsem si myslela, že by mohla mít bok. Nechtěla jsem to zabít, ale chtěla jsem vědět, čí rukou zemřu.
To bylo dramatické. Bohyně tak snadno neumírají.
Jakmile jsem to bodla, ztratila se neviditelná vrstva, vypadalo, že se po kousíčkách rozpadla. Oba jsme byli v šoku. Byl to mladý voják. Celkem rychle se vzpamatoval a bojoval dál, ale už neměl šanci, protože jsem za sebou pravděpodobně měla mnohem větší počet bojových tréninků, než by on za lidský život zvládl. Praštila jsem ho tvrdě do obličeje a omdlel.
Na zádech měl meč, což mě tady ani trochu nepřekvapovalo, po kapsách nože, ty měl také v botech. Neměl u sebe žádné doklady, žádnou známku.
Přemítala jsem, co s ním mám udělat, když v tom se vynořila Nataša.
"Tady seš," doběhla ke mně s těmito slovy, chtěla se na mě vrhnout a zpacifikovat mě.
"Natašo, počkej," vyhla jsem se jí. Poté si teprve všimla těla na zemi. Vypadala celkem zmateně jako já, ale podle mého vzhledu pochopila, že to já ho vyřídila. Uhladila jsem si oblečení a zeptala se: "Ten je od vás?"
"Ne, nemyslím si," odpověděla a dál zkoumala jeho tělo.
"Nemá u sebe žádnou dokumentaci," sdělila jsem jí. Stejně ho sama prohledala, protočila jsem oči. Samozřejmě, že by mi nevěřila. Vzala vysílačku a nahlásila do ní: "Našla jsem Waneissu a našla jsem i jedno z těch, co napadli loď."
"Svážeme ho a dovedeme na ústředí," prohlásila, "ani na to nemysli," otočila se na mě. Bylo to jako by mi viděla do hlavy, přemýšlela jsem chvíli o útěku, ale nechám si ho na později.
Svázala ho, s mojí pomocí ho zvedla. Když se začal po pár krocích probouzet, poslala ho zpátky ke spánku nějakou injekcí dřív, než mu došlo, že se s ním něco děje.
Dovedla mě spletitou cestou směrem na ústředí.
Loki
"Pojďte sem, agente Barnesi," zavolal jsem jednoho ze svých žoldáků. I když tento voják tady byl spíš nedobrovolně. Ostatní se dali naverbovat přímo, ale Barnese jsem musel odkoupit od někoho jiného. Považuji to za nejlepší koupi století. Věděl jsem, že to Avengers rozvrátí.
"Pane," přišel a zasalutoval. Vzhledem k tomu, že byl ovládaný, nebyl moc při sobě. Byl to vynikající voják, ale nevěděl jsem, na kolik byl člověk v tomto stavu. Koukal někam nepřítomně za mě.
"Hlášení," rozkázal jsem.
"Kamery byly spuštěny. Na palubu dorazilo všech třicet jedna vojáků, ale jeden se ztratil. Kamera potvrdila, že ho zranila Vaše sestra, pane," oznámil mi.
Zamračil jsem se. "Ten záznam," štěkl jsem.
Na záznamu byla vidět moje sestra, která se snažila dostat pravděpodobně pryč, nebo se před někým ukrýt. Šla po chodbě, v jednu chvíli se začala obracet a podezřívavě něco hledala, skrze svoje schopnosti nejspíš zjistila, že se kolem ní něco pohybuje, ale nemohla nic vidět. Pak kolem ní asi prošel další voják a dotkli se, proto na ní zaútočil. Dokud ho nebodla, nemohla ho vidět. Dále na záznamu bylo, jak přišla agentka Romanovová, nejdříve chtěla zaútočit na Waneissu, ale pak viděla mého vojáka. Společně ho odvedli pryč.
Nechápal jsem, jestli se tedy Waneissa pokoušela dostat pryč, moc by mě to nepřekvapovalo, sám bych se tam nechtěl zdržovat, ale na druhou stranu tam měla Bartona. Nebo ji vyslali do chodeb, aby zjistila skrz svoje schopnosti, co se děje?
Mávnutím ruky jsem Barnese s obrazovkou poslal pryč.
Musel jsem se pochválit, tohle byl jeden z mých nejlepších plánů zatím. Útok už chvíli trvá a oni doteď nezjistili pořádně, o co jde. Samozřejmě, že tuší, kdo na ně útočí. Teď získali i jednoho vojáka. Ale řekne jim něco? Vědí, že vojáci rozmístili kamery? Vědí, že se základnou nese plyn, který sice není jedovatý, ale eliminuje schopnosti, jako má Waneissa?
Spokojeně jsem se opřel o svůj trůn a díval se směrem na místo útoku. Kolovala ve mně radost. Konečně se mi bude dařit. Budu vládnout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
