Waneissa - Avengers ff

Kapitola jedenáctá - Volný pád

"Prostě chce, abys přiměla Lokiho se nám vzdát," dokončil Tony svůj proslov, ve kterém mi řekl, že tam má Loki nejspíš nějakou svojí armádu a shání nějaké zbraně. Pak mi také objasnil, kde je Stockholm.

"To neudělám," řekla jsem pevně.

"Zachráníš jeho nebo sebe?" zeptal se mě Tony.

"Takhle to nefunguje. Neznáte ho," řekla jsem a složila hlavu do dlaní. Loki by mi nikdy neodpustil.

"Neisso, takhle to musí fungovat. Jsme jedinci, kteří se musí spolehnout jen sami na sebe, zvlášť pokud nemáme úplnou rodinu."

Zakroutila jsem hlavou.

"Kvůli němu si tady skončila, proč se mu nemůžeš.. pomstít?" přidal se Clint.

"Mně v podstatě nic neudělal, mohla jsem si za to sama. A pokud se chcete vy, nebo ty, Clinte, pomstít, tak mě do toho netahejte. A navíc nemůžu se mstít za něco, za co jsem ráda."

Clint chtěl něco namítnout, ale pak mu asi došlo, co jsem řekla nakonci svého krátkého proslovu, a tak se odmlčel. Tony se na mě povzbudivě usmál a poplácal mě po rameni. Opřela jsem se o stěnu a zavřela oči.

"Waneisso vzbuď se, už tam budeme," řekl mi někdo a zatřásl se mnou.

"Mmh," zamumlala jsem a otevřela jsem oči. Nademnou se skláněl Clint a já si teprve teď všimla, jak je blízko. Koukala jsem mu do očí a pak jsem oči přemístila na jeho rty. Pak jsem si uvědomila, co vlastně dělám a promnula jsem si oči. Clint se odvrátil a něco řekl potichu Tonymu. Ani mě nezajímalo, o čem si šuškají. Vstala jsem a uhladila si svoje kalhoty.

Oba dva mě sledovali. "Co je?" zeptala jsem se a věnovala jim jeden z mých podezřívavých pohledů.

"Co by se stalo, kdybychom tě vyhodili z letadla?" zeptal se Clint.

"To neuděláte."

"Hele, je celkem i chytrá," poznamenal Tony. "Nebude to vysoko, neboj se," dodal potom a šel ke mně, zatímco Clint se přesunul k ovládání letadla, které teď řídil autopilot. Já automaticky couvala dozadu a málem neudržela rovnováhu, když jsme začali klesat. Tony pořád postupoval a asi to klesání čekal, protože to s ním nic neudělalo. Za sebou jsem cítila zimu a vítr. Věděla jsem, že už nemám kam couvat a útočit jsem proti nim nechtěla.

"Loki tě snad najde," řekl Tony a strčil mě. Volným pádem a obrovskou rychlostí jsem padala dolů. Jak já nesnáším výšky. Otočila jsem se a přes studený vítr, díky kterému mi slzely oči, jsem viděla nějaké rozsvícené domy a vodu. Hlavně ne do vody, hlavně ne do vody.

A kam jsem spadla? Do vody. Cítila jsem studenou vodu úplně všude, vlasy jsem měla slepené a přilepené na hlavě. Vylezla jsem na menší molo a přemýšlela, co teď. Mám u někoho zaťukat a zeptat se ho, kudy do Stockholmu? Ale jak bych to vysvětlila? To se nějak poddá.

Zaťukala jsem na velké tmavě hnědé dveře a nervózně čekala. Za dveřmi se ozvaly hlasy a o chvilku později se dveře otevřely. Předemnou se objevil starší pán.

"Potřebujete něco?" zeptal se hrubě a švédsky. Bylo to docela podobné jazyku, který jsem se učila na Asgardu.

Odkašlala jsem si a řekla: "Dobrý den, nemohl byste mi, prosím, sdělit, kudy do města jménem Stockholm?"

"Dobrej," začal a prohlídnul si mě od hlavy až k patě. Byla mi zima, a tak jsem přešlapovala a drkotaly se mi zuby. "No, Stockholm je asi 50 km na jih." Neměl o mě dobré mínění, podle toho, co si myslel.

Dořekl to a ve dveřích se objevila mala blonďatá žena. "Zlatíčko, panebože, jak to vypadáš? Co se ti stalo? No, Georgi, že si ji nepozval dovnitř!" řekla rychle a já na ní jen koukala.

"Ale-" bránila jsem se, když mě tahala dovnitř. Její manžel si něco nadával pod vousy a já mu věnovala tak trochu omluvný pohled.

"Žádné ale. Na, tady máš nějaké oblečení, běž se převléknout. Koupelna je támhle," řekla, strčila mi do ruky oblečení a ukázala na další tmavé dveře. Vše tu vlastně bylo ze dřeva a příjemně to tu vonělo.

Zalezla jsem do koupelny, která byla docela velká, alespoň na shieldské poměry. Svlékla jsem ze sebe mokré oblečení a položila ho na vanu. Zrcadlu jsem se naschvál vyhýbala. Napadlo mě se převléknout pomocí magie, ale asi by bylo divné, kdybych se tam objevila v úplně jiném oblečení. Nebo by si mohla utéct, šeptlo moje podvědomí, ale já ho úspěšně ignorovala.

Když jsem se převlékla do větších tepláků a obřího trika, tak jsem mokré oblečení vymáchala a vzala ho s sebou. Vyšla jsem z koupelny a šla za hlasy, které se hádaly.

"Je to mladá holka, je celá promrzlá, kdo ví, co se jí mohlo stát!" řekla žena.
"Ale kdo ví, co je zač. Já ti řikám, že jestli něco ukradne, tak to bude tvůj problém, Enés," řekl jí a prásknul dveřmi od, pro mě neznámého, pokoje.

Vešla jsem a Enés mi věnovala nejistý úsměv.

"Moc se omlouvám za problémy. A děkuji Vám, ale potřebovala bych se, co nejrychleji dostat do Stockholmu," řekla jsem popravdě.

"V pořádku, nedělej si s tím starosti. Posaď se a dej si čaj na zahřátí, najdu ti nějakou mapu," řekla a zmizela. Nejistě jsem si sedla a napila se černého čaje, který nádherně voněl.

"Waneisso, co si myslíš, že tu děláš?" ozval se hlas a já leknutím vyprskla čaj zpátky do hrnku.

"Jako kdybych já za to mohla, Loki," řekla jsem a dodala: "A ráda tě zase vidím." Prohlédla jsem si ho, měl na sobě své brnění, v ruce své žezlo a měl o kousek delší vlasy.

"Na tohle není čas. Pojď," řekl. Nemohla jsem jen tak zmizet, tak jsem na kousek papíru napsala, že za vše děkuji a šla jsem k Lokimu. Objala jsem ho kolem pasu a on se uchechtl, objal mě a nechal nás zmizet.. nejspíše do Stockholmu.

Veselé Vánoce! :)

Ella Monurová
PS: Nečetla jsem to po sobě, nemám moc času. :/ :)