Waneissa - Avengers ff

Kapitola dvacátá třetí - Alarm

Clint Barton

Poté, co Fury odvedl Waneissu do části základny, kde se vyslýchali vězni a kde byly cely, jsem zůstal sedět u stolu s ostatními členy Avengers. Polovina z nich se hádala, to se stalo ale tak běžnou částí dne, že jsem je přestal vnímat téměř okamžitě. Po chvíli jsem zvedl hlavu a uviděl pronikavý pohled Nataši. Pozvedl jsem obočí. 

Nataša vypadala celkem pobaveně, seděla nakloněná dopředu, hrála si s otevíracím nožem, který patřil k jedné z mnoha zbraní, jež měla v tu chvíli u sebe. 

Po chvilce vzájemného zírání jsem to nevydržel a zeptal se: "Potřebuješ něco?"

"Měli bychom si promluvit. Nejlépe o samotě," řekla.

To mi ještě tak chybělo. "O čem bys chtěla mluvit, Natašo?"

"Ty moc dobře víš o čem. A jestli to nechceš řešit přede všemi..." nechala větu vyznít doztracena a zvedla se. Otráveně jsem se zvedl taky a následoval ji směrem do zbrojovny. Zajímavý výběr pro klidný rozhovor.

Opřel jsem se o zeď, zatímco ona si sedla na stůl.

"Tak spusť," řekl jsem otráveně. Doufal jsem, že to nebude další přednáška o tom, jak bych měl méně přemýšlet jako člověk s pocity, více jako agent bez emocí. Jak bych měl přestat přemýšlet o malé, otravné bohyni z Asgardu, která navíc byla příbuzná s Thorem i s Lokim.

"Co Waneissa chystá?"

Zamračil jsem se.

"Netuším. Netuším, jestli vůbec něco chystá, nebo co chystá. Mám pocit, že i kdyby něco chystala, asi by se mi s tím nesvěřovala."

Nataša se netvářila překvapeně. "Ale s něčím se ti určitě svěřovala, hm?" 

"Něco by se asi našlo, ale nevidím jediný důvod, proč bych to měl říkat někomu dalšímu, natož tobě, Natašo," vyplivl jsem. "O co ti jde? Proč tady na mě zkoušíš svoje schopnosti? Znám tě léta, vím, jak pracuješ, na to bys neměla zapomínat."

Chystal jsem se odejít. Tohle mi bohatě stačilo. Po tom všem jsem byl unavený. Loki je problém nás všech, z Waneissy se většina lidí na této palubě snaží udělat problém, Waneissy vztah k Lokimu jsou taky problémy a moje pocity k Waneisse jsou taky problém. Možná já mám problém, když nad tím tak přemýšlím.

"Clinte, ty víš, že přemýšlet o ní jako o člověku, je blbost. Není lidská a nikdy nebude," řekla celkem rozzuřeně.

"Víš co, Nat? Ona bude vždy víc lidská, než ty kdy budeš," řekl jsem a odešel. 

Tony Stark

"Říkám ti, Thore, že to funguje naprosto jednoduše. Nejde to říct primitivnějc," snažil jsem se Thorovi opravdu vysvětlit, jak funguje malá, ale zato účinná bomba, kterou jsme nedávno stvořili u mě a Bannera v laboratoři.

"Stále to nechápu, Anthony," odpověděl mi. Vypadal jako velké ztracené štěně labradora. Kdybych nemusel, nepokoušel bych se mu to vysvětlit.

"Prostě to vezmeš," ukázal jsem názorně na zmačkané kouli papíru, která měla připomínat novou bombu, "vyhodíš do vzduchu," hodil jsem směrem k němu, což ho překvapilo. Papírová koule logicky dopadla dřív zpět na stůl, než jsem stačil vysvětlit další krok. Thor zmateně kouli pozoroval, jako by čekal, že něco udělá. "bum, bum, bác. Je po nepřátelích," řekl jsem dramaticky.

Thor lehce přikývl. 

Vzal jsem si papír zpět. "Tak ale protože ty máš kladivo a ovládáš blesky, vyhodíš kouli, zasáhneš ji těsně nad nepřítelem bleskem a zasáhne větší rozměr, nadělá víc škody, "snažil jsem se mu to vysvětlit znovu.

"Aha," řekl po chvíli.

"Thore-" chtěl jsem se zeptat, zda to pochopil, ale v tu chvíli se rozezněl alarm.

"Co to zas je," zamumlal jsem si a vydal se pro oblek, "tady nemůže mít člověk chvíli klidu, fakt."

Bruce Banner

Nevěděl jsem, jestli můžeme mít oficiální rozchod, ale nikdo nevypadal popuzeně, když jsem odešel. Šel jsem se převléknout a chystal jsem se do mého oblíbeného místa na základně – do laboratoře. Kam jinam také. Možná se mi na té lodi vůbec nelíbilo, na druhou stranu tahle laboratoř byla nejlépe vybavená, co jsem kdy viděl. Předčila i Starkovu, to už je co říct.

Oblékl jsem si plášť, zapnul vážnou hudbu na rádiu, které mi sem propašovala Nataša. Gramofon by býval byl lepší, ale co se dalo dělat. Přešel jsem ke stolu, kde byly zbraně Lokiho vojáků. Začal jsem dělat náčrtky a zbraně rozebírat, každou rozebranou část bylo potřeba zakreslit a zapsat. Bylo potřeba zjistit, jak zbraně fungují, jakou mají munici, popř. odkud ji berou. Pro někoho by to byla otravná práce, mě to však uklidňovalo.

Soustředil jsem se tak, že jsem si ani nevšiml přicházející Nataši. Ta vypadala pobaveně.

"Nat," lekl jsem se a odložil nervózně brýle. Znal jsem ji už chvíli, ale stejně jsem z ní byl pokaždé nervózní. Možná jsem byl pokaždé víc a víc nervózní. Večer před spaním jsem se nechával unášet představami o tom, jaké by bylo potkat ji, kdybych nebyl z poloviny netvor a z druhé poloviny vědec, jehož oblíbené útočiště byla laboratoř nebo knihovna, no a kdyby ona nebyla opravdu nebezpečná agentka tajné organizace.

"Potřebuješ něco?" zeptal jsem se. 

Nataša se rozhlédla po laboratoři. "Vlastně ani ne, jenom jsem chtěla navštívit nějakou oázu klidu," řekla a posadila se.

"Chápu," pousmál jsem se. Pochyboval jsem, že toto místo pro ní byla oáza klidu. Proč tedy přišla?

"Klidně pokračuj v práci, chci jen nad něčím přemýšlet," oznámila mi a opřela se pohodlně o židli. Přikývl jsem, nevím, jestli to viděla, přešel zpět ke stolům se zbraněmi a chtěl pokračovat, když v tu se rozezněl alarm a vše se zbarvilo do červené barvy.

Clint Barton

Odcházel jsem přes celou základnu ze zbrojovny až do ubytovací části, tolik jsem se viděl ve sprše a v posteli, jenom sám se sebou. Chtěl jsem jít hledat Waneissu, ale věděl jsem, že v této chvíli by to nebylo vhodné ani pro jednoho z nás. 

Vlezl jsem do sprchy, pustil na sebe vodu, když se pokoj zbarvil do černé a hned poté do červené barvy. Z chodby byl slyšet alarm. 

Loki

"Díky Waneisso, že jsi nám vykonala službu, o které ani nevíš. Nebo bych měl snad poděkovat Bartonovi? Hm," mluvil si Loki sám pro sebe, "možná ano," přemítal.

Ze své lodi sledoval základnu tajné organizace SHIELD, možná měla být neviditelná, ale s jeho technikou se porovnávat SHIELD nemohl, tudíž ji viděl okamžitě.

S úsměvem na rtech vypustil své vojáky směrem na vojenskou loď.