Waneissa - Avengers ff

Kapitola devatenáctá - Loki, Loki..

Clint

"Loki, nech nás jít, nemáš šanci," ozvala se potichu Wainessa. Vypadala omámeně, jako kdyby jí něčím zdrogoval. Doufal jsem však, že by jí nedokázal ublížit.

"Ani nevíš, jak moc se mýlíš, sestřičko," odpověděl jí.

"Bartone, odpověz," zazněl mi v uchu hlas Starka, ale já se mu zrovna hned nechystal odpovědět.

"A na vás jsem se opravdu těšil, pane Bartone. Nedá mi spát, proč má pro vás má nevlastní sestra takovou slabost," ušklíbl se zlomyslně. Kdyby jenom věděla, jakou pro ní mám já slabost. "Nevypadáte překvapeně, upřímně jsem čekal, že vás to trochu zarazí," pokračoval dál Loki.

"Co kdyby sis tohle ušetřil? Nikoho z nás tady nebaví poslouchat ty tvoje nesmysly," ignoroval jsem to, co řekl a začal mluvit o něčem jiném. "Patříš do cely, nejlépe do nějaké daleko odsud," snažil jsem se neznít moc naštvaně, spíš chladně.

"Kdybyste jenom věděl, jaké s vámi všemi mám ještě plány," sdělil mi velkolepě.

Už mě opravdu nebavil, proto jsem se rozhodl ohlásit se do vysílačky: "Starku, dostaň nás odsud."

"Vy ani Waneissa ale nikam nepůjdete."

"To si jenom myslíš, muflone," řekl jsem mu.

"Nemůžete mi zabránit," oponoval mi dál.

Ušklíbl jsem se. V hlavě mi to šrotovalo, bohužel pro nás, respektive pro mě, jsem opravdu nevěděl, co udělat, abych mu zabránil. Doufal jsem, že Tony něco má, proto jsem se rozhodl ho ještě zdržovat.

A po chvilce ticha jsem se mu vysmál do obličeje: "Neměl bys mi teď říct svůj velký plán zlého padoucha? Tak jako jsi to udělal v New Yorku?"

Na chvilku mu ztuhl úsměv na tvář, pak však zakroutil hlavou a důležitě přecházel sem a tam.

"Pokud si dobře pamatuji, pane Bartone," pronesl významně, "zrovna vy o New Yorku moc mluvit nemůžete, vzhledem k tomu, v jaké situaci jste byl. Nebo možná.. nebyl?" optal se řečnicky. Bavil se na můj účet, ale já byl vůči jeho  řečem imunní. Jeho triky spočívaly vždy v tom stejném, začínal být pěkně neoriginální.

Waneissa

"Loki, bratře," ušklíbla jsem se, věděla jsem, že to oslovení ho naštve.

"Nejsem tvůj-" začal okamžitě. Můj úsměv se ještě zvětšil. Postávala jsem vedle něj, ruce založené na hrudi.

"Nejsem tvůj bratr," řekla jsem co nejvyšším hlasem, který jsem ze sebe mohla dostat, "já vím, já vím, nejsi můj bratr. Chápeme se, nemusíš to pořád opakovat," pohrdala jsem jím. Clint by měl rychle něco vymyslet, dokud se mi ho daří zaměstnávat. Bylo mi ale jasné, že můj plán Loki brzy prokoukne. Byl opravdu chytrý. A mazaný.

A můj bratříček nesnášel, když jím někdo pohrdal. Proto jsem se ani nedivila, když jsem o chvíli později byla hrubě přišpendlená na zdi a visela jsem ve vzduchu.

"Copak? Urazilo Vaše veličenstvo snad něco?" ušklíbla jsem se ještě víc zlověstněji. Lokimu se ve tváři mihlo překvapení. Asi opravdu nečekal, že bych šla proti němu a byla na něj taková, ale jak by určitě nějaká midgardská havěť, pardon, řekla, na hrubý pytel hrubá záplata.

"Waneisso, možná bys měla přehodnotit svůj přístup," pustil mě Loki ze vzduchu, ale pořád mě držel u zdi, alespoň jsem se mohla pořádně nadechnout, "pokud ti je život tvého miláčka a nových přátel milý," vyplivl s pohrdáním.

Clint vypadal, že neví co dělat, měl pro něj ale připravený šíp. Myslím, že ho nechtěl zranit kvůli mě, protože si nemohl být jistý, jak bych se k tomu stavěla. Já ale také pořádně nevěděla co dělat.

A tak jsem na Lokiho zaútočila. Tušila jsem, že se jedná o předem prohraný boj. Ať si pospíší, řekla jsem Clintovi v myšlenkách. Mluvil vteřinu do nějaké věci, a přidal se do boje. To jsem nechtěla, věděla jsem, že je Loki schopný ublížit teď i mně, a že nad zabitím Clinta by dlouho nepřemýšlet.

Loki byl v boji vždy velice dobrý a dokázal ve vhodný čas používat i magii. Nejen proto jsme se často váleli po zemi, neustále nás od sebe odhazoval právě pomocí kouzel, a několikrát vytvořil svoje kopie, aby nás zmátlo, který z nich je on sám. Moje magie na něj nefungovala, protože měl skvěle zvládnuté mé přemýšlení v boji. A já uměla používat myšlenky lidí proti nim samotným, ale dostat se jemu do hlavy bylo složité, namáhavé a většinou mě rychle vyhodil, když nechtěl, abych tam byla.

V jednom momentu jsem viděla, jak Loki odněkud vytáhl dýku, jeho nejoblíbenější zbraň. Viděla jsem, jak se chtěl Clintovi ohnat po krku, ten si dýky ještě nevšiml. Ale možná nebyl nejlepší nápad skočit tak nešikovně přímo na namířenou dýku.. Loki asi nedomyslel následky svého jednání dle jeho výrazu. Dýka se mi zabodla do břicha a já omdlela, od té doby si nic, co se stalo na tom místě, nepamatuji.

*-*-*-*-*-*

O několik hodin později..

Probudila jsem se v tmavé místnosti na posteli. Vystřelila jsem do sedu a zhluboka dýchala. Po chvíli jsem se rozkoukala, a ve tmě rozeznala postavu sedící na židli u mé postele. Byl to Clint, který spal, čelo měl položené na rukách na posteli. Napravo jsem postřehla potichu pípající přístroj, který mi vedl cosi do ruky.

Potlačila jsem nutkání pohladit Clinta po hlavě, a lehce jsem mu zmáčkla ruku. Vyletěl do sedu tak rychle, že jsem se trochu lekla, ruku jsem ale pořád měla položené na té jeho. Clint vypadal hodně rozespale a.. zmačkaně. Jednou rukou si prohmátnul obličej.

"Waneisso," zašeptal. Podíval se na naše ruce, tak jsem svou dala pryč z té jeho, ale překvapilo mě, když mi ji znovu chytnul. "Jak se cítíš?"

Pohodlněji jsem se usadila na posteli, nic mě nebolelo. "Normálně," řekla jsem a hned na to jsem se ušklíbla, "normálně na svoje poměry."

"Myslel jsem, že s tou dýkou třeba něco udělal, a že ti to opravdu ublíží," řekl Clint, "a fakt se mi myšlenka, že o tebe přijdu, zvlášť kvůli takovýmu idiotovi, sakra nelíbila."

Sama tomu nevěřím, ale zrak vás nešálí. Část jsem psala někdy během minulého roku a zbytek jsem dopsala skoro najednou. Mám spoustu věcí, které musím udělat, tak jsem si po dlouhé době sedla ke psaní, protože taková "produktivní prokrastinace" je fakt moje oblíbená činnost.

Nevím, zda má cenu se vůbec omlouvat. A nechci tu ani slibovat, že se teď má aktivita změní a bude tady jedna kapitola za druhou.

Děkuju všem za přečtení, a sama doufám, že se nejedná na dlouhou dobu zase o poslední kapitolu. :)

PS: Loki je láska číslo jedna, tak nevím, proč to tady skoro vypadá, že ho nesnáším. :( :D

PS2: Meme asi situaci také nezachrání, že?

•EM•