Waneissa - Avengers ff

Kapitola osmá - Menší výměna názorů

S Brucem a Tonym jsem měla dost zajímavý rozhovor, netušila jsem, že i smrtelníci mohou být tak chytří. Loki tvrdil něco jiného. Ale Lokiho také porazili, že? Kdyby mě teď slyšel, tak by mě zabil.

Došli jsme zpět na pokoj, překvapivě cesta probíhala v tichosti. Já byla dost unavená ze samého vysvětlování rozdílů mezi Asgardem a Midgardem a Clint byl prostě jen ticho. Asi byl zvyklý. Ostatně já toho na Asgardu také moc nenapovídala.

Byl tam jen Loki a Frigga, jim jsem se mohla svěřit se vším. A co Odin a Thor? Thor byl vždy ten prvorozený a Odin ho cpal úplně všude. A hlavně to byl syn a ne dcera, to hrálo taky velkou roli, hned potom, že Thor byl starší. Jako malá jsem si hodně hrála s Lokim, ale ten za mnou pak začal chodit jen, když ho Thor a jeho parta nevzali někam, kam jeli anebo ho prostě nechtěli v týmu. Jinak jsem byla sama. Proč jsem se nebavila se Sif, když byla také dívka? Protože se chovala jako kluk. Bojovala a to pro mě moc nebylo. Nikdy mě to nenaplňovalo tolik jako jí. Já měla vždy raději knihy a magii, byla jsem prostě po mé matce.

"Vzbuď se, jsme tady," řekl Clint hned potom, co mi luskl prsty před obličejem.

"Zamyslela jsem se," odpověděla jsem mu na to a mírně se usmála.

"Jasně. Jsou trochu unavující, co?"

"Myslíš Tonyho a Bruce?"

Příkývl.

"Možná mírně, ale poslední dobou je toho opravdu mnoho, prostě vše ke všemu."

"Že tě to baví, mluvit pořád spisovně."

Usedla jsem na svojí postel. "Byla jsem tak vychována."

Clint se jen uchechtl.

"Máš s tím snad nějaký problém?" přimhouřila jsem oči.

"Ne, vůbec. Hele, kolik ti vlastně je?"

"Za prvé nejsem hele a za druhé věk a váha se u ženského pohlaví neříká," odpověděla jsem mu a snažila se tvářit vážně.

"Jasně, takže jsi jen stará a těžká, jak jinak," odfrkl si.

"Mysli si, co chceš."

Zalezla jsem do koupelny a zamknula dveře. Opřela jsem se zády o dveře a začala se blbě usmívat. Co mi je?

"Neříkej, že tě ten smrtelník okouzlil," ozvalo se najednou.

"Jednou tě zabiju, bratře - ani nezkoušej říct, že nejsi můj bratr - nemůžeš mě takhle lekat," šeptla jsem.

"Za prvé nejsem tvůj bratr a za druhé, mohla si mě očekávat, Waneisso."

"Oslovení 'sestřičko' se mi líbilo víc. Obávám se, že ne vždy mohu čekat, že mě navštívíš v koupelně. Co kdybych zrovna byla nahá?" zašklebila jsem se. Loki udělal znechucenou grimasu.

"Okouzlil tě ten smrtelník?"

"Hodláš řešit moje vztahy?"

"Nemám rád, když mi někdo neodpovídá na otázky."

"Nejsem někdo, Loki," řekla jsem. "A rozhodně se s tebou nebudu radit o mých vztazích ke smrtelníkům."

"Jsi tak tvrdohlavá."

"V něčem musíme být stejní."

Pak se ke mně příbližil a řekl: "Brzy se shledáme." A zmizel.

Hned jak zmizel, tak se ozvalo zaťukání.

"Žiješ ještě?"

"Neměla bych snad?" řekla jsem dostatečně nahlas, aby mě Clint slyšel.

"Seš tam dost dlouho."

Protočila jsem oči a přešla k umyvadlu. Můj původní plán byl takový, že se osprchuji, z čehož asi zešlo. Když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem tam viděla dívku s jiskřičkami v očích a připitomělým úsměvem na tváři. Poté jsem vyšla z koupelny a můj úsměv se rozšířil, když jsem viděla usmívající se ho Clinta. Fakt blázním.

"Už jsem si myslel, že jsi se spláchla."

Nechápavě jsem se na něj podívala. "Obávám se, že do toalety bych se nevešla."

"To se tak říká."

"Aha. Jste divní," prohlásila jsem a lehla si na záda.

"Že to říkáš zrovna ty."

Schytal můj pobouřený pohled, který jsem hned na to otočila zpátky ke stropu (p.aut.: A tak mě tak napadlo, kde mám sakra střechu?!:D).

"Jak dlouho tu budu vězněna?"

"Dost dlouho na to, aby se ti tu přestalo líbit," sdělil mi s úšklebkem na tváři, na chvilku se odlmčel a poté pokračoval: "A nemyslím si, že bys tu byla přímo vězněna."

"Už se mi tu nelíbí. Nejsem tu vězněná? Clinte, nebuď naivní."

"Máš společnost? Máš. Máš jídlo? Máš. Máš oblečení? Máš. Máš teplou vodu? Máš, tak nehledej problémy tam, kde nejsou," řekl mi a zvyšoval hlas. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla na svojí obranu, ale on mě umlčel mávnutím ruky. "Věř mi. Na téhle planetě jsou lidé, které nemají mají jen třeba jednu z těch věcí, co ty máš," dodal potišeji.

A já myslela, že tahle planeta je bohatá.

"Dřív jsem také neměla to, co teď," šeptla jsem.

On si jen odfrkl. "Co by princezně mohlo chybět?" prohlásil celkem pohrdavě.

"Odin mne nechtěl. Vždy jsem byla za jedno s Lokim, Thor mne také nebere jako jeho sestru, ikdyž jeho sestra jsem. Milovala jsem svojí matku, Friggu, ale ona mi také nemohla dát tolik pozornosti, protože si to Všeotec nepřál. Možná jsem měla všechno, ale zároveň jsem neměla nic," řekla jsem mu potichu.

"Možná řekneš, že i lidi se mají hůř, ale prostě když nic horšího neznáš, tak bereš to nejhorší, co si zažil, jako to nejhorší. Nemůžeme se přeci srovnávat s ostatními. Každý je jiný," šeptla jsem.

Clint na mě jen vyjeveně díval. To si jako fakt myslel, že princezny mají život jako z pohádky? Tak to si tedy vyprošuji. Nemají. Možná tak Thor si pořádně nemůže stěžovat, ale on také není princezna, že jo.

To, že pocházím z mocné a bohaté rodiny, mi bohužel vůbec nepomáhá..

Ahoj! Tak dneska tu jsem s další kapitolou, ale to jste si asi všimli. Má to něco kolem 880 slov, což zase není tolik, ale aspoň něco, že jo. Snad se líbila a já se loučím. -xx