nalezený // Eddie Munson fanfikce

》7《

Když jsme vešli, všichni seděli v kroužku a smáli se, nejspíš nějakým vtipům nebo historkám, co si vyprávěli. Možná to byli nerdi a podivíni, nebyli ve škole oblíbení, neměli vše, na co jen pomysleli, ale měli jeden druhého a to jsem jim záviděla. Chvíli jsem tam stála a cítila, jak se mi oči plní slzami. Eddie si k nim přisedl a potom se všichni podívali na mě, někteří pohledemn typu a teď se bude dít jako co? a někteří zase jakože stalo se ti něco, že brečíš?.

Několikrát jsem mrkla, abych zahnala slzy a do ruky jsem vzala láhev desinfekce a hadřík, který jsem do ní namočila. "Nebude to pálit?" Zeptal se Eddie a lehnul si na gauč, na kterém do teď seděl. On je tak roztomilý, já se z něj snad rozteču. "Jen trochu, to zvládneš." Usmála jsem se na něj a přisedla si vedle něj. Láhev jsem položila vedle na zem a vedle ní několik dalších čistých hadříků. Když jsem mu hadřík přiložila na ránu, trochu sykl a chytil mě zaruku, nejspíš si to ani neuvědomil  jen se potřeboval něčeho držet, ale já neprotestovala a ruku mu stiskla. Když jsem mu všechny rány očistila a zavázala, aby se mu tam nedostala špína, podala jsem mu triko a mikinu. "Opravdu chceš, abych si to bral?" Řekl a zajiskřilo mu v očích. Ne nechci, aby sis ho bral. "Jo, bude ti zima." Hm tak nic, moje pusa má zřejmě vlastní názor. Oblékl si tričko a přes to ještě mikinu.

"Teď musíme vymyslet, kam ho schováme, tady být nemůže, pořád sem někdo chodí, mohli by ho tu najít." Řekl Steve. No jo, chudák, bude se muset schovávat. "Trochu dál v lese je taková polorozpadla věc, myslím, že dřív to býval domek." Sdělil nám svůj nápad Lucas, ale Eddie se na něj hned podíval tak vyděšeně, že bylo hned všem jasné, že tam ho v životě nedostaneme. "Tina má veliký dům." Pronesla Erica. "Cože? No to ne! Možná je velký, ale to neznamená, že ho tam nikdo nenajde, třeba taťka, takže jestli nechceš být v psí boudě..." větu jsem nedokončla, protože mě přerušil Eddieho zklamaný a možná i trochu naštvaný hlas. "Můžeš říct rovnou, že ve svém domě nechceš šílence a kriminálníka, za kterého mě nejspíš považuješ." Cože? Nic takového jsem neřekla, tak tohle si mohl odpustit. Asi bych se na něj měla zlobit, ale já to prostě nedokážu. "Ale ne, tak to není." Snažila jsem se obhájit, ale Eddie se na mě opravdu ošklivě podíval. "Nebylo by to bezpečné." Zašeptala jsem už jenom a potom jsem se zvedla a vydla se ke vchodovým dveřím.

Procházela jsem tmavou ulicí, ještě se mi nechtělo domů. Nejspíš tam právě probíhala jedna z mých úžasných párty, nevadí, že jsem tam vůbec nebyla, stačí, že dnes nejsou rodiče doma a věřím, že Chris s Heoen a Jacobem se už postarali o to, aby si to tam všichni užili i beze mě. Snažila jsem se nějak si v hlavě srovnat vše, co se dnes stalo, bylo toho opravdu hodně. Je mi líto, že to všechno skončilo takhle, teď se nejspíš vrátím domů, budu si užívat párty, ráno se vzbudím strašně unavená, ale stejně se vydám do školy, abych tam mohla všechny oslnit svým zářivým úsměvem. Erice jsem slíbila jeden den, takže teď bych klidně mohla na těch posledních pár hodin úplně zapomenout a dělat, jakože se nic nestalo. To ale já nedokážu, bylo to opravdu jen pár hodin, ale ty mi změnily život, obrátily ho úplně na ruby, už nikdy se nebudu mezi těmi lidmi, co na mě teď čekají u mě doma cítit tak dobře, protože to nejsou moji přátelé, pravé přátelství vypadá jinak, ale to já nejspíš nikdy nezažiju.

Z mého přemýšlení mě vytrhly povědomé hlasy. Možná se mi to jen zdá, ale jako bych slyšela Ericu a Dustina  jak se dohadují. Jejich hádky mi chybí přesto, že jsem je neviděla jen pár minut, možná proto že vím, že už je to všechno pryč.

Hlasy sílily, tak jsem se otočila a opravdu tam byli ti dva a s nimi ještě někdo, vysoká postava s dlouhými kudrnatými vlasy, vypadá jako Eddie, ale ten mě nesnáší a měl by odpočívat.

Všichni tŕi došli ke mě, Erica, Dustin a Eddie. Na všechny jsem se postupně podívala, skoro jako by neměli být opravdoví. "Co tady děláte?" Zeptala jsem se na to první, co mě zajímalo. "No, nechtěli jsme tě nechat jít v noci samotnou." Zkusil to Dustin. Haha, ale do nemocnice mě samotnou poslali. Zvedla jsem jedno obočí a nechápavě se na ně podívala, snad si nemyslí, že jim to budu věřit. "Fajn, přiznávám se. Přemluvil jsem je, abychom šli za tebou, chci se ti omluvit, za to, jak jsem na tebe vyjel a rád bych tě ještě jednou poprosil, jestli bys mě náhodou nemohla u sebe schovat, nebylo by to na dlouho a klidně bych bral i tu psí boudu." Řekl Eddie. Omluvil se, to je milé a použil i ten svůj štěněčí pohled, on ví, že to na mě platí. Nejdřív jsem se snažila tomu ubránit a chvíli se mi dařilo udržet vážný a naštvaný výraz, ale kdyby jste ho viděli... "Fajn, ale když tě tam někdo najde, tak já řeknu, že tě neznám a nemám s tím nic společného a ty nebudeš odporovat." Sdělila jsem mu svoje podmínky. Eddie hned začal přikyvovat a pevně mě objal.

Všichni čtyři jsme se vydali k mému domu, na Eddiem bylo vidět, že kdyby mu to zdravotní stav dovoloval, nejspíš by právě radostí skákal několik metrů do výšky, ale snažil se krotit, nejspíš, abych si to nerozmyslela. Ale to já jsem neměla v plánu.

Když jsem se přiblížili k naší vile, byla slyšet hlasitá musika, já jsem si to myslela, ale jak tam dostaneme Eddieho, aniž by si ho někdo všiml. Ti tři se na mě zoufale podívali, musím něco vymyslet. "Hele, udělala bych to tak, že já tam půjdu a pokusím se odvést pozornost a vy půjdete zadním vchodem a odvedete Eddieho ke mě do pokoje, Erica ví kudy." Řekla jsem. Oni souhlasili, tak jsem se vydala přímo do středu dění. Jako první si mě všimnul Jacob a došel za mnou. "Co se ti stalo, vypadáš strašně." Řekl mi. Aha, díky moc za kompliment. Vůbec mi nedošlo, že po tom všem dobrodružství budu asi trochu špinavá. Rychle potřebuju nějakou výmluvu. Oknem jsem viděla jak se za domem plíží ti tři, myslím, že to trochu přehání, ale stejně musím něco vymyslet než si jich Jacob všimne. "Byla jsem zase pomáhat v nemocnici a když jsem se vracela, tak jsem chtěla uhnout autu, ale uklouzla jsem a spadla přímo do bláta." Asi mi to uvěřil, protože přikývnul. "Tak já se půjdu umýt." Zakřičela jsem na něj ještě, aby mě přes tu hudbu slyšel a vyběhla jsem po schodech nahoru a potom do mého pokoje. Eddie tady seděl na posteli, ale Ericu s Dustinem jsem tu nikde neviděla. "Šli domů, už je pozdě." Oznámil mi, protože si asi všiml, jak se tu zmateně rozhlížím. Přikývla jsem a zamířila do koupelny. "Ve skříni na poličce je rozkládací matrace." Řekla jsem mu ještě a pak už za sebou zavřela dveře.

Pustila jsem na sebe proud horké vody, jsem strašně unavená a všechno mě bolí. Normálně jsem schopná ve sprše strávit klidně hodinu, ale teď chci hlavně spát. Vypla jsem vodu a usušila jsem se. Teď mi došlo, že jsem si s sebou nevzala oblečení. Zabalila jsem se do ručníku a vešla do pokoje. Eddie na mě visel pohledem. "Teče ti slina." Oznámila jsem mu a už i s oblečením se vrátila do koupelny. Viděla jsem jak se trochu začervenal a schoval se celý pod deku, to je ale šašek. Oblékla jsem si kraťasy a volné triko na spaní. Vešla jsem už po několikáté do pokoje a nadšeně skočila do postele. "Zhasneš?" Zeptal se Eddie. "Maš to blíž." Já už se zvedat nebudu a je mi jedno, jestli on je zraněný, ja jsem unavená. Eddie se s povzdychem zvednul a zamíŕil k vypínači, když najednou někdo zaklepal.

Zdravím všechny!!
Mám takovou otázku ohledně mého příběhu, chtěla bych vědět, jestli vám vyhovují víc kratší kapitoly které bych vydávala častěji nebo byste chtěli spíš delší, ale třeba jednou denně. Vím, že nejlepší by byly asi dlouhé kapitoli, které bych vydávala často, ale to nevím, jestli bych úplně zvládla a nechci, aby se to nějak podepsalo na kvalitě oříběhu, nebo aby mě to přestalo bavit, to tedy doufám, že nehrozí a stát se to může. Předem děkuji za váš názor.
Mějte se krásně🤍🤍