nalezený // Eddie Munson fanfikce

》14《

Když jsem se ráno probudila, Eddie nebyl v posteli, ani nikde jinde v pokoji. Podívala jsrm se na hodiny, bylo trprve sedm. To vypadá, že bych dnes mohla dokonce i stihnout školu. Vůbec se mi tam nechce, ale je už pátek a hlavně, dnes se vrací rodiče a asi by se divili, kdybych byla doma. Také musím vymyslet, co udělám s Eddiem, rodiče moc do mého pokoje nechodí, ale kdyby náhodou, byl by z tohi opravdu veliký průšvih.

Převlékla jsem se do černé minisukně a bílého crop topu, vlasy jsem nechala rozpuštěné a vyčistila jsem si zuby. Jestli mám v poánu jít dnes do školy, měka bych se i nalíčit. Dnes ba to nemám úplně náladu, takže jsem použila jenom řasenku, korektor, rtěnku a pudr. Nevypadá to špatně.

Sešla jsem dolů do kuchyně, Eddie stál u kuchyňské linky a něco tam kutil. "Pořád se na mě zlobíš?" Zeptal se s obavamo v hlase. "Vlastně ani ne, ale měla jsem o tebe strašný strach." Vysvětlila jsem mu. Usmál se na mě a obrátil se zoět k lince. "Doufám, že máš ráda omeletu." Prozradil mi, co tam vaří. Ano, miluji omeletu, ale snad si nemyslí, že udělá omeletu a všechny křiivdy budou zapomenuty. Řekla jsem mu, že se na něj už nezlobím, qle to neznamená, že hk nemůžu trochu poškádlit. "No, většinou jo, ale tu tvojí asi ne, promiň." Řekla jsem s hranou lítostí v hlase. "Hmm, to je škotq, to to budu asi muset sníst sám." Pokračival v mojí hře. "Ti asi jo." Pokrčila jsem rameny začala odcházet z kuchyně. "To ať tě ani nenapadne!" Zakřičel najednou, docela jsem se i lekla. "Už včera večer jsi nejedla a ani oběd jsi neměla, jenom pozdní snídani, takhle to dál nejde." On mi snad hlídá jídelníček, ale začíná to být vážné, měla bych to skončit. "Dělám si srandu, dám si moc ráda." Usmála jsem se a posadila se ke stolu.

Když byl Eddie se svým výtvorem spokohený, položil přede mě talíř s omeletou a kusem pečiva namazaným čerstvým sýrem. Sám si taky nandal a posqdil se naproti mě. "Vypqdá to skvěle, dobrou chuť." Pochválila jsem mu jídlo. "Dobrou." Odpověděl na moje přání a potom už jsme se pustili do jídla.

"Dnes se vrací naši, potřebujeme vymyslet co s tebou." Oznámila jsem mu, když jsme oba dojedli. "U tebe být nemůžu, třeba bych se tam zamknul." Navrhl. "To by rodičům bylo divné, já pokoj nezamykám nikdy, když nejsem doma." Ale při nejhorším by to asi šlo.
Chvíli jsme přemýšleli, ake nic nás nenapadlo, protože skleo nemáme a nikde v domě není místnost, u které bychon měli jistotu, že tam nikdo nepůjde.
"Tak to vypadá, že opravdu zůstaneš u mě, ame nezamykej se, kdyžtak se schovej třeba do skříně nebo pod postel." Vzdala jsem to nakonec. "Tvoje skříň je pořád bez dveří." Upozornil mě. "Ajo, to bude zase vysvětlování, ale pořád to bude jednodušší, než objasňovat to, proč he u nás v domě někdo úplně cizí." Řekla jsem. "Takže pod postel." Konstatovat Eddie. "Pod postel." Potvrdila jsem mu to.

Chvíli před osmou jsem vyrazila do školy, trichu nestíhám, ale to si můžu dovolit, když mě tam všichbi, včetně profesorů, milují.

Do třídy jsem dorazila chvilku po zvonění, ale náš profesor matematiky tu ješté nebyl, takže úplná pkhoda. Nenávidím páteční hodiny matiky, jsou hned to první, co mě ráno ve škole čeká a jse to docela peklo.

Posadila jsem se vedle Helen, je to něco jako moje pravá ruka. Stejně vím, že se se mnou baví, jen kvůli popularitě. Takže je spíš levá, heh. "Ahoj, včera jsi byla hvězda." Zapištěla a hned mě objala. "Díky, ale sama moc dobře víš, že jsi to tam rozzářila." Oplatila jsem jí kompliment. Vždy když mám nějakou takovou akci, tak Helen je taková ta, co stojí u vchodu a všechny vítá, takže na ní záleží první dojem z celého vystoupení. Helen se zaculí a poton se otočí do předu, protože do třídy vešel náš profesor.

Po matice mě čekala dvouhodinovka literatury, kterou mám docela ráda, potom přišla historie a jako poslední před obědem byla občanka, kterou zas tolik nemusim, jsem to strašná nuda.

Přišel čas oběda a já si došla do jídelny pro jeden z těch chemických experimentů, co tam nabízejí. Vzala jsem svůj tác a zamíŕila mezi stoly. Od jednoho na mě zamávala Helen, ať si sednu k nim, ale já měla namířeno jinam.

Došla jsem ke stolu, kde seděli členové Hellfire klubu. Dustin seděl v čele, tam kde jsem vždy viděla sedávat Eddieho a Erica seděla po jeho pravé ruce, vedle ní bylo jedno volné místo. "Uhm promiňte, vím, že k vM nepatřím, ale mohla bych si přisednout?" Zeptala jsem se nervózně. "Nechci si sedat tam a jinde není místo." Objasnila jsem svůj příchod, qle pochopila mě nejspíš jenom Erica, které jsem řekla o ton co se stalo s Jacobem. Na Erice bylo vidět, že mě ráda vidí, u ostatních z klibu už to tak nebylo, ale nikdo nic neříkal, jen se všichni podívali na Dustina.

"Jasně, pojď. Vlastně k nám teď už i tak trochu patříš, když jsi zach-" větu ale nedokončil, protože ho Erica pod stolem kopla do nohy. "Auu!" Vykřikl. "Uhm, teda, když jsi vlastně fajn." Zamluvil to.

Sedla jsem si na volné místo a hned se otočioa na Ericu s Dustinem. "Vy jste jim to ještě neřekli?" Zašeptala jsem. Erica zakroutila hlavou. "Je to nebezpečné, určitě by se o tom potom dozvěděl někdo, kdo by neměl." Sykl Dustin. "Ja myslela, že si tady navzájem důvěřujete a že když je to pro Eddieho dobro, tak to nikomu neřeknou." Řekla jsem tiše. "To jo, ale všichni tady Eddieho milujou a když by byli nadšení z toho, že je naživu, mohli by se někde omylem prořeknout nebo by se i tom bavili mezi sebou a někdo by je mohk slyšet. Takže nejlepší bude, když to zůstane mezi námi." Dustin se snaží mluvit co nejtišeji, ale moc se mu ti nepovedlo, protože se teď skiro všichni u stolu koukali na nás. "O čem si tam šeptáte?" Zeptal se jeden kluk, co seděl na druhé straně stolu, než jsme seděli my. "Jen jsme se ptali, jak je Max." Řekla rychle Erica. Na Dustina jsem už jen kývka na znamení, že to chápu a potom už jsme se všichni pustili do jídla.
Zajímalo by mě, jak to zatím zvládá Eddie.

Omlouvám se za to, že včera nevyšla kapitola, ale jsem na dovolené, tak nemám moc čas psát, ale zítra se vracím domů, tak to snad bude lepší.
Určitě se můžete těšit na příští kapitolu, protože se možná všichni dozvíme to, co nás celou dobu zajímá.
Mějte se krásně🤍🤍