nalezený // Eddie Munson fanfikce

》9《

Vonělo to krásně, hned jsem poznala, že dělá palačinky. "Teď se koukej." Zavolal na mě od sporáku. Jak bych na něj nezírala celou dobu. Vzal pánev a šikovně vyhodil palačinku, tak že se obrátila ve vzduchu a druhou stranou dopadla na pánev. Bylo vidět, že má radost, že se mu to povedlo, tak jsem mu ještě zatleskala, jen ať si užije svojí chvilku slávy.

Když už byly palačinky skoro hotové, přichystala jsem džem a šlehačku ve spreji, u kterě jsem si nebyla jistá, jestli je bezpečné ji použít po včerejší párty, ale risknu to a budu doufat, že s ní nikdo nedělal nic, co by se nemělo. Vyndala jsem ještě dva talíře a příbory. Eddie donesl palačinky na stůl a každý jsme si jednu vzal. "Dobrou chuť." Popřála jsem mu, než jsem začala jíst, ale Eddie už měl polovinu palačinky v puse, takže jen něco zahuhlal. Už jsem říkala, že je neskutečně roztomilý? Že ano? Tak vám to říkám znovu.

Palčinek ubývalo, až tam zbyla jedna poslední. No tak to bude boj. "Vem si jí." Řekl Eddie. Ach, jaký to gentleman. "Ne, ty si jí vem, já už bych neměla, jinak budu tlustá." Odmítla jsem ho. "Tak jo." Oči se mu rozzářili jak se na tu palačinku těšil. Už se pro ní natahoval, když jsem ji popadla a držele jí z jeho dosahu. "Hej!" Vykřikl. "Co hej, tys mi měl říct, že já tlustá nebudu, ne souhlasit." Snažila jsem se znít naštvaně. "No tak to je ale samozřejmost ne? Já chci tu palačinku." Dál se pro ni natahoval. Že bych mu jí dala? Ne, ještě ne. "A co říkáme, když něco chceme?" Zeptala jsem se ho, jako malého dítěte. "Fofím." Hrál dál mojí hru. Jo, zase ty oči, teď už mu jí musím dát. Podala jsem mu jeho vytouženou palačinku. "A co říkáme, když něco dostaneme?" Ptala jsem se dál. Na to mi Eddie ale nestihl odpovědět, protože do sebe cpal palačinku jak nejrychleji to dokázal, nejspíš, abych mu jí zase nevzala.

Po jídle jsem umyla nádobí, Eddie sice protestoval, že by to měl udělat on, když je tady vlastně na navštěvě, ale já ho nakone přemluvila, ať mě nechá udělat alespoň tohle, když on vařil.

Podívala jsem se z okna, před domem někdo ležel na zemi. Jacob. On ještě neodešel? "Eddie?" Upoutala jsem na sebe jeho pozornost. Podíval se na mě a nadzvedlým obočím mi naznačil, ať pokračuju. Nic jsem neřekla, jen jsem mu naznačila, ať se podívá z okna. Vyhlédl ven a zamračil se. "Myslím, že je čas vstávat." Pronesl a zamířil ke dveřím, kam jsem ho následovala. Ven jsem za ním už nešla, jen jsem to pozorovala pootevřenýma dveřma. Eddie se k Jacobovi sklonil a něco mu říkal. Jacob vystřelil do sedu, vypadal dost vyděšeně. Chytil se za hlavu, musela ho dost bolet, ale to mu nezabránilo v tom se rychle zvednout a utéci co nejdál od našeho domu a nejspíš hlavně od Eddieho, který na něj ješté udělal jeden ze svých šílených výrazů. To je ale kašpar. Můj kašpar. Teda co? Nad čím to přemýšlím? Je to jenom kašpar a je jenom svůj. Možná to se mi na něm tolik líbí. Fajn, měla bych se už opravdu uklidnit. Proud mých šílených myšlenek přerušil Eddieho hlas. "Už je pryč a myslím, že se jen tak nevrátí." Bylo poznat, že je na sebe pyšný, tak jsem mu to nechtěla kazit a ještě ho pochválila. "Už se sem ani nepodívá, jsi můj zachránce." Mrkla jsem na něj.

Vrátili jsme se dovnitř a já zapla televizi, protože jsem nevěděla co jiného bychom mohli dělat. "Nepotřebuje se tvůj pes vyvenčit?" Zeptal se Eddie po chvíli, co jsme jen tak seděli a sledovali mě neznámý pořad v televizi. Jen jsem se na něj nechápavě podívala, protože opravdu netuším  jak přišel na to, že mám psa. "No, chtěla jsi mě strčit do psí boudy, tak asi máš i psa." Objasnil svojí otázku. "Nemám psa a ani boudu, chtěla jsem tě jenom odradit a než se zase naštveš, protože si myslíš, že mi vadíš, tak tím to není  jen si prostě nemyslím, že je toto nejlepší varianta." Vysvětlila jsem mu a rovnou se i obhájila, kdyby se chtěl náhodou zase urazit. "Já to chápu, ale u sebe být opravdu nemůžu a nějaké trosky uprostřed lesa taky nezní úplně lákavě." Tak to vypadá, že nemá v plánu se naštvat. "Jo, tady je to možná trochu lepší, než v lese." Uznala jsem. "To bude možná proto, že tam není vířivka." Aha, už vím kam tím míří. "Jasně jasně, tím mi rozhodně nechceš naznačit, že tam hrozně moc potřebuješ." Dala jsem mu najevo, že jsem ho prokoukla. On se klukovsky usmál a udělal stejné gesto, jako včera v lese, schoval obličej za pramen svých vlasů. V ten moment mě něco napadlo, něco, co jsem vždycky chtěla udělat, ale žádný kluk mi to ztím nedovolil. Musím využít situace. "Půjdeme do vířivky, ale něco za to budu chtít." Začala jsem a zasloužila jsem si za to Eddieho nedůvěřivý pohled. "Jsem ochotný souhlasit skoro se vším, když tím nepošpiníš mojí nevinnost." Haha, nevinnost, to ti budu tak věřit. Co si to o mě myslí? No ale vypadá to, že mám šanci. "To nemám v plánu, ale..." udělal jsem dramatuckou pomlku. "Necháš mě uplést ti copánky." Vysypu na něj. Na jeho výrazu je vidět, že se mu ulevilo. "Klidně, i když nevěřím, že z tohohle" ukázal na svoje vlasy "zvládneš něco udělat." Jipí, souhlasil.

Zašla jsem do ložnice rodičů a ze skříně vytáhla nějaké taťkovy plavky, které by mu mohly být. Eddie si je vděčně převzal a odešel s nimi do koupelny. Já jsem mezitím otevřela svojí skříň, ráda bych si vzala nějaké plavky  ve kterých budu vypadat fakt dobře, ale zase nechci, aby to bylo nějak moc. Po několikaminutovém rozmýšlení jsem si vzala dvojdílné černé plavky, podprsenka je na jedno rameno a spodní díl má vysoký pas a po stranách šněrování. Hned po tom, co jsem je vytáhla, eddie vyšel z koupelny. Plavky mu byly dot volné, naštěstí měli v pase šňůrku, tak si je mohl stáhnout. Rychle jsem vklouzla do koupelny. Převlékla jsem se do plavek a vlasy si svázala do vysokého culíku. Podívala jsem se do zrcadla, moje postava se mi nikdy nelíbila, mám sice úzký pas, ale moje nohy nejsou nijak dlouhé, co bych dala za menší stehna, třeba jenom o trošku, vím, že nad něčím takovým bych vůbec neměla přemýšlet, zvlášť po tom, čím jsem si dříve prošla, občas mám pocit, že to není úplně pryč, že to tady se mnou bude už na vždy. Ale o tom možná někdy jindy, teď je čas jít do vířivky.

Ano, vím, dnes jsem přidala první kapitolu  docela pozdě, tak nevím, jestli stihnu ještě jednu, ale pokusím se a když nevýjde dnes večer, tak ji alespoň rozepíšu, ať ji můžu přidat ráno. Taky si uvědomuji, že není asi tak moc zajímavá, ale dnes jsem celý den bloudila někde po olomoucké ZOO a to mě vyčerpalo  jak fyzicky  tak i psychicky, ale slibuji, že se pokusím zaŕídit, aby se příště dělo něco víc zajímavého.
Mějte se všichni krásně🤍🤍