AVENGERS Nepřítelem

2. kapitola: Novinky, že by?

O 2 roky později:
Pohřeb se konal dne 2.8, roku 2025 odpoledne ve 14:00.
Položila jsem kytici růží na rakev a odstoupila. Babička byla velmi hodná osoba. Možná jediná, kdo mě měl kdy opravdu rád. Ale co se dalo čekat.
,,Ty půjdeš na můj pohřeb, ne já na tvůj. Na to nezapomeň."
Sama babička toto častokrát říkávala.
Chvíli jsem zavzpomínala a poté jsem hodila hrstku hlíny na rakev a pronesla svou řeč. Usmála jsem se.
,,Babi, děkuji ti za vše i za to, že jsi mě přežila až dokonce."
Poté jsem odstoupila a udělala tak místo dalšímu.
Byla to smutná záležitost, ale babička mi, než zemřela, nakázala ať jdu dál.
Rozpršelo se... a zaduněli kostelní zvony.

O půl hodiny později:
Sundala jsem si bundu a pověsila jsem jí na věšák. Přezula jsem se a zamířila do ledničky. Chvíli jsem uvažovala co si vzít a když jsem se konečně pro něco rozhodla, zasedla jsem na gauč a zapla televizi. Přepínala jsem z jednoho programu na druhý a stále jsem nebyla spokojená.
Pak jsem narazila na zprávy ve kterých jsem viděla toho chlápka, jako před 2 rokami. Sice to byla asi upoutávka, ale přesto jsem zvýšila hlasitost televize a zaposlouchala se do reportérčiných slov.
,,Dnes se tu potuloval nový gang zvaný Bruus. Členové tohoto gangu opakovaně vykrádají banky a obchody. Tak jako dnes. Jak vidíte zrovna jsme na místě činu," předříkala z papírů a usmívala se jako šílenec.
,,Vypadá fakt šeredně," zhodnotila jsem naoko vzhled reportérky a vůbec jsem ji neposlouchala. Po chvíli mě ale zaujala fotka nějakého mladého muže. Byla na něj vypsána odměna přes dva miliony.
No, tak to už je opravdu slušná částka za osobu.
,,Pokud ho kdokoliv z vás uvidí, ihned hlaste informace hlavní bezpečnostní službě S.H.I.E.L.D," hlásila reportérka a strkala mikrofon k členům v čele s mužem v robotím obleku. Poznala jsem ho hned. To by on kdo mi tehdy zmařil plány.
Byla jsem rozhodnutá tátu zabít a on mě zastavil.
,,Parchant jeden!" oddechla si.
,,Je velice nebezpečný, buďte proto velmi opatrní," oznamoval a přívětivě se usmíval na reportérku.
,,Nechte to na nás, my ho už zvládneme když ho tady Iron-man postřelil a..." breptal muž který se měnil na Hulka.
,,A teď jsi něco prořekl," podotkla jsem jentak mimochodem.
Najednou ten Stark (jak jsem mu říkala když jsem ho imaginárně mlátila po hlavě) popadl muže měnícího se v Hulka a všichni najednou zmizeli.
,,Toď vše v našich zprávách," ukončila to překvapená reportérka.
Vypla jsem televizi a zapřemýšlela jsem.
,,Čas pomsty nastal!" vykřikla jsem radostně. Pak jsem si teprv vzpomněla.
Ach jo.
A jde se nakupovat! Zapomněla jsem totiž maso na řízky. Adrenalin ze mě rázem vyprchal.
Seběhla jsem schody a natáhla si bundu.
,,Bude stačit řeznictví," popadla jsem peněženku a vyběhla ven.
Řeznictví pana Mládka byl jen o pár domů dál. Jen co jsem si vybrala a zaplatila, pospíchala jsem zpátky.
,,Sakra já zapomněla! Brigáda volá," a hned jsem běžela honem domů, jen abych uklidila maso a běžela zas jinam. Zamkla jsem dveře na zámek a zadala šifrovaný kód.
Bezpečnost nade vše ne?

A brigáda začala. Vlastně jestli se tomu brigáda dá říci. Ale ano. Účelem této ,,brigády" je odstranit člověka, za jehož hlavu nám pěkně zaplatí. Samozřejmě, aby to nikdo nepoznal je zapotřebí krycí jméno firmy. Jmenuje se Turbo durnex a údajně prodává auta za slušné sumy.
Práce to nebyla lehká, ale
jak mi říkával můj nadřízený, nejdřív dostaň peníze za doručené zboží a pak konej svou práci. Tímto heslem se řídím už rok a půl. Ani tato práce mě vůbec neomrzela, protože stále přicházeli lepší a lepší zakázky.
Ale nemyslím si, že by šéf byl jakkoliv můj oblíbenec. Prostě dělám co mě baví. Toď vše. Otevřeli se dveře a vešel šéf.
,,Elis další!" a podal mi lístek s fotkou a podrobnostma. Mlaskal jsem si
,,No dobrá."