AVENGERS Nepřítelem

6. kapitola: Nový Nepřítel

Začali jsme.
Bylo to opravdu otravné a únavné. Vůbec jsem neměla náladu na to, abych se prala.
Ano. Jenom jsem uhýbala.
Myslím, že jí to štvalo.Černá vdova zase vykopla, ale uhnula jsem. Nenechám se od ní omlacovat.
Najednou její útoky byli pomalejší a pomalejší. Jakoby se zpomalil čas. Ale jak se zdálo, nikdo si toho ani nevšiml. Ale já jo.
,,Nemáš šanci," zavrčela na mě zrzka a dorážela ještě víc.
,,The end," řekla jsem a jednou dobře mířenou ranou jsem jí trefila do hlavy. Zrzka zalapala po dechu a sklátila se k zemi. Stála jsem tam jako vítěz.
Šéf se potutelně ušklíbl a Stark překvapeně kroutil hlavou.
,,Prošla jsi zkouškou, vítej ve S.H.I.E.L.D.U!" usmál se na mě a začal něco probírat s šéfem.
Mezitím jsem si sedla na gauč a pustila jsem si televizi. Zrzka vypadala omráčeně a něco si brblala sama pro sebe. Pak přišla až ke mně, přisedla si a podala mi ruku.
,,Gratuluji ti. Teď budeš jednou z nás."
Poděkovala jsem a trochu jsem se odsunula. Nemám ráda zrzavovlasé ženy. Jsou úlisné a všetečné a to bylo to hlavní co jsem si uvědomila, jakmile jsem ji uviděla.
Po chvíli za mnou přišel šéf.
,,Milá Elis," a důležitě si odkašlal.
,,Od zítřka nenastupuješ zde, ale u S.H.I.E.L.D.U. Jinak pan Stark tě bude mít na starost. Kdyby sis s čímkoliv nevěděla rady, zeptej se ho na to."
,,Budem spolu určitě dobře vycházet!" přidal se k rozhovoru Stark a já jsem nevěřícně koukala z jednoho na druhého.
,,Tak to ani omylem," odpověděla jsem mu zpříma. Zdálo se, že ho to naprosto vyvedlo z míry. A jak jinak šéf se za mě omlouval, jakobych něco provedla.
Nechtělo se mi vůbec jít. Ale můj rozum mi radil jinak.
Dlouho bylo ticho a nikdo ani nedutal.
Ticho ale narušil Stark.
,,Půjdeme?" a otočil se k zrzce a ta jen přikývla.
,,Dobrá. A ty taky," a ukázala na mě prstem. Naštvalo mě to. Příště jí klidně zabiju. Protože už jsem pochopila.
Tahleta ženská bude jen na obtíž. Věděla jsem že ji budu nenávidět.
Jen na obtíž....

Nastoupili jsme do limuzíny s kouřově černými skly. Strčili mě dozadu takže jsem měla dostatek prostoru na roztahování. Stark zasedl za volant a nejdříve jsme se stavily v Pizzérii.
,,Počkejte tu chvíli na mě " a odešel.
Vyhlížela jsem ho z okna ale stále nikde.
,,To si ještě načekáš. Jemu to vždycky dlouho trvá, pokud to nejsou nějaké technologie," uslyšela jsem před sebou výsměšný hlas zrzky. Odfrkla jsem si.
,,Na nic jsem se neptala,"odpověděla jsem jí s klidným hlasem.
Otočila se a nevraživě na mě zírala.
,,Tak dobrá, něco si tu ujasníme. Jsem věkově i služebně starší než ty, takže vyžaduji nějaké slušné chování. Taktéž to znamená, že mé slovo má větší váhu než tvé a..." mlela si dál, ale já jsem jí už neposlouchala, protože se Stark už vracel s náručí plnou pizz.
,,Tak jak jste to tady beze mě děvčata zvládli?" optal se a nevšiml si pohledu zrzky. Nic jsem mu neřekla. Starkt tedy bez odpovědi rozdal pizzy a sám se do své hned pustil.
Otevřela jsem okýnko a zkoumala jsem okolí.
,,Zavři to okno," řekla zrzka aniž by mi věnovala jen jediný pohled.
,,Je tu dusno," odůvodnila jsem jí to, ale nejspíš to nestačilo.
,,No tak holky, vychutnejte si pizzu a šarvátky nechte na potom," uklidňoval Stark s plnou pusou.
,,Já nemám žádný problém," dodala jsem ještě a málem jsem se neudržela abych se jí vysmála do jejího obličeje.
Panebože. Tohle teda bude žití. Se vzteklou rezavou veverkou.