AVENGERS Nepřítelem

13. kapitola: Nenávist

,,Co jsi to sakra provedl?" optala jsem se Starka, který se na mě pomalu otočil a vysmál se mi do obličeje. Byla tu zakrvácená zem. Ze zbraně mu odkapávala krev. Stále se smál.
Natasha vyšla ze stínů a začala se smát taky.
,,To co jsem chtěl udělat už dávno kočičko," a sundal si z obličeje masku.
Oblízl čepel jedné z břitev.
,,Jsi nechutný hnusák," osočila jsem ho, div že se na něj nevrhla.
,,Tak hele devěnko nemáš proč mu nadávat jasný?!" vyjela po mě Natasha a vrhla po mě dýkou které jsem uhnula.
,,S tebou jsem nemluvila vevero jedna zrzavá, rezavá a vypelichaná jak štětka uklízečky záchodů," vypálila jsem na ní naštvaně a pozorovala její vzteky rudnoucí obličej.
,,Tak tohle jsi přehnala," zasyčela a zaútočila, jenže pozdě. Vytažená dýka se mi obalila v černé mlze a zasáhla Natashino břicho. Ta se mi jen překvapeně podívala do očí, než pochopila co jsem vlastně udělala.
,,Zmije..." zasyčela naposledy a já již po chvíli jsem pohodila její mrtvolu jako hadrovou panenku na kterou jsem šlápla.
,,Máš to co sis zasloužila," odpověděla jsem si jen tak doprázna a začala jsem se věnovat Starkovi. Zíral na mě nenávistně a z pistole se ozýval neklidný hlas Bruceho.
,,Starku, Elis, Natasho stalo se něco?neslyším vás, odpovězte."
Pak se signál jaksi vypařil doprázdna. Nikomu to nevadilo. Hlavně mě ne.
Po chvíli se Stark sklonil k mrtvé Natashe a zavřel jí víčka. Něco zamumlal a pohlédl mi zpříma do očí.
,,Muselo to být?" optal se mě a začal se přibližoval blíž.
,,Záleželo jen na ní," odpověděla jsem prostě, aniž bych pocítila lítost.
Opravdu jsem jí neměla ráda.
Kdyby se aspoň snažila se mi blíž podívat do duše, možná by tu teď neležela bez duše u mých bot.
,,Jsi jen zvíře bez kapky citů," zavrčel a hodlal mi zkřivit ruku za záda. Vyhla jsem se a hned mu odpověděla.
,,Tak podle vás je vražda jednoho z bohů správná věc? Copak vám msta zakalila rozum? Nejste hoden být Avengerem," zasyčela jsem a popošla o kousek vzad a šlápla tak do kaluže krve.
,,Vůbec nevíš komu všemu ublížil, koho využil, odhodil jako odpad a zabil? Podle tebe to vypadá jinak ale věř mi: Mýlíš se. Jako mnozí před tebou," odvětil mi.
,,Tak to znamená, že si jen zaujatý až po uši a..."
Stark si důležitě odkašlal, ale přeslechla jsem ho a dokončila větu.
,,A proto se nikdy nedokážeš cítit jako někdo jiný."
Chvíli mlčel, ale pak si zas odkašlal a otřel si břitvy o železný stůl.
,,Zabil mi mou ženu! Nedokážeš chápat můj žal jako otec," a postavil se do pozoru.
,,Asi jsi zapomněl kdo vlastně utíkal z toho hořícího domu. Malá dívka které nikdo nedopřál kapku lásky či pochopení. Nic nevíš a přesto tu žvaníš. Vzpomeň si, je to jen několik let zpátky,"
Jak se zdálo Stark pochopil co a
zakřičel.
,,V tom případě jsem tě měl zadržet a dusit v plamenech dokud bys neshořela jako tvá matka."
Věděla jsem, že to takhle nějak skončí.
,,Tak tedy zmiz do zapomnění," sykla jsem a jako vlna se v mém těle rozproudil vztek.
,,Je to jen zlo," řekla jsem si pro sebe než Stark prudce proti mě vyrazil. ZLO.