AVENGERS Nepřítelem

15. kapitola: Na poslední chvíli.

Stroje začali padat a já jsem v tu chvíli zpanikařila a nevěděla co si počít. Pak mě napadla naprosto bláznivá myšlenka. Totálně.
Jenže jsem neměla čas debatovat o tom jestli to je blbina nebo ne. Vzchopila jsem se a rozletěla se s plameny v ruce proti padajícímu kovu.
Jsem blázen. Magor. Tohle už nikdy dělat nebudu, pomyslela jsem si když se kov tavil a v krúpějích se rozprskával o podlahu.
Někdy se mi stalo, že jsem to roztavila špatně a zbylé kusy odlétávali na stěnu. To jsem se pokaždé zhrozila, abych omylem neodhodila nějaký ten kus železa na Lokiho.
To bych se mu rozhodně nezavděčila. Ani sobě, protože mu nechci nijak ublížit.
A abych dala sobě za pravdu na Starka a Bruceho jsem úplně zapomněla. Jako by se mi z paměti úplně vymazali. Dokonce jsem měla tak blbou náladu, že jsem při tom tavení a poletování nebrala žádné ohledy. Jako bestie. Když už zbýval jeden stroj zamrzla jsem v pohybu a síla mě začala pomalu opouštět. Nevěděla jsem co mám dělat. Naštěstí Loki nezamrzl a uskočil stranou, než na něj ten obří kus železa spadl aby ho zabil.
Sletěla jsem na zem a křídla mi zmizela.

Rozhlédla jsem se a všimla si Lokiho jak odchází.
,,Kam si jako myslíš že jdeš?" ozval se dávno zapomenutý Bruce, který jak jsem s úsměvem shledala, nebyl už zeleným Hulkem.
,,Dejte mu pokoj," řekla jsem a postavila se zpříma. Bruce se ke mě otočil a zavrčel jak pes.
,,Co si to říkala? Nemáš žádná práva mi poroučet."
,,Ale tady nejde o to jestli mám či nemám právo. Tady jde o vážnou věc," podotkla jsem rychle a postavila se do bojovné pozice.
Copak tohle nikdy neskončí? Má snad tenhle spor vůbec nějaký konec? Takhle už to pokračovat nemůže. A pokud ano, tak to nevyhnutelně skončí smrtí někoho z nás. Takže si prohru nemůžu v žádném případě dovolit. Protože to by jsme byli mrtvý dva. I přesto že je Loki bohem, neznamená to o nic moc velké šance na výhru. Už kvůli předešlému boji se Starkem, který se teď válí bůhví kde.
,,Proč odvracíš zrak od pravdy která ti leží přímo u nohou? To co ti brání vidět pravdu je jen tvá svéhlavost."
Bruce ke mě přistoupil a podíval se mi zpříma do očí.
,,Ještě není pozdě, můžeš se vrátit k nám. Myslím, že i
Steva by si potěšila."
Zamyslela jsem se: Proč zrovna jeho? Ale tohle nebylo to hlavní co mi vězelo v hlavě.
Jaktože se mě snaží přemlouvat? Vždyť jsem zabila tu zrzku, tak jako o čem tohle je.
,,Stačí jen abys nám vydala Lokiho."
Poté se Bruce podrbal ve vlasech a šibalsky po mě mrkl.
A tohle bylo jako co? Takže myslí něco jako výměnný obchod? Post za život? Co to je sakra za logiku?
,,Já se nenechám nikým a ničím uplácet," zavrčela jsem a vrhla po Brucem mrazivým pohledem.
Co si o sobě sakra myslí? Že bych udělala něco takového, nikdy. Už jsem se jednou nějak rozhodla, nemůžu od toho vycouvat a tvářit se, že se to nestalo. To nešlo.