AVENGERS Nepřítelem

16. kapitola: Osudové rozhodnutí

Doprčic, na mě je to až moc velká spousta otázek kterým nerozumím. Jak jsem se vlastně do téhle šlamastiky zamotala?
No to je ale blbá otázka. Jednoduše jsem se do ní dostala vlastním přičiněním.
Celkem zbytečné si tohle to probírat v hlavě, ale nemohla jsem si pomoct. Bruceho slova mě doslova uspávala, což ho muselo alespoň trochu štvát, že nereaguju na to co mi nejspíš teď říká.
Viděla jsem jak pootevíral ústa ze kterých nevyšlo nic. Jako leklá ryba. Copak přicházím o sluch? Ne nebo spíš sním?
V tu chvíli se Loki otočil a zaregistroval po dlouhé době moji přítomnost. Prohlížel si mě jakoby určoval, jestli jsem nebo nejsem na jeho straně.
,,Já jsem tady," ozval se Bruce a tak odpoutal Lokiho pozornost ode mě.
Měla jsem chuť ho přizabít.
Konečně jsem měla čas si ho prohlédnout zblízka než v databázi. A Bruce mi to překazil.
Dřív jsem ho měla celkem ráda, ale úplně to vyprchalo.
Nebyla to nenávist. Ale zloba. Zloba že nejde podle sebe. Ale podle Starka a ostatních.
Proč se mi staví do cesty? Nemůžu se tu zdržovat. Stark se teď určitě zmátořil a vrací se zpět.
Jak mám tuhle situaci vyřešit?
,,Copak copak, že by jsme nevěděli co dělat?" vysmíval se Bruce a já už věděla že není cesty zpět. Stark neustoupil. Takže ani Bruce neustoupí, to je fakt.
,,Jsi nějak moc arogantní na to, že na to nemáš," podotkl Loki až mě zamrazilo v zádech. Ten dokáže být zlý. Loki vymrštil dýkou vpřed. Na Bruceho tváři se objevil škrábanec.
,,Nemáš ještě dost?" zavrčel a začal zelenat a zvětšovat se.
,,Už mi znovu neutečeš!"
,,Tak to je jen otázka času," podotkl Loki a vrhl se k němu.
Najednou se vrátil Stark. Přiletěl a postavil se po boku Bruceho.
,,Tak jak to jde kámo? Zase prd že?"
Loki zmizel a objevil se za zády Bruceho. Mlčela jsem, nechtěla jsem aby si ho všimli. Stark si toho, že před ním Loki nestojí, všiml pozdě.
Bruce s propíchnutým ramenem klesl k zemi.
,,Ty hajzle jedna podrazácká, já tě dostanu!" zavrčel vztekle Bruce a držel se za ránu.
Stark aktivoval své vražedné zbraně a začal likvidovat všechno, co bylo v místnosti a překáželo mu ve výhledu. Musela jsem uhýbat protože jaksi ,,náhodou" všechno letělo mým směrem. Ale náhody se nedějí tak často, takže bylo jasné, že to dělal naschvál.
,,Nebudu se jakkoliv zapojovat," to jsem si řekla chvíli předtím, než na mě letěl obří vrták.
,,Já nejsem žádná obětní ovce," rozčílila jsem se a vrhla se vpřed.
Ale energie mi už moc nezbývalo. Cítila jsem to podivné brnění po celém těle. A navíc takový divný pocit... nezdá se mi že by Loki bojoval naplno.
Musím si šetřit energii na útěk. Ale myslí na to i Loki že odsud zmizí? Nebo počítá s tím že je zabije? Ta druhá verze je horší, nejlepší bude když na ní nebudu vůbec myslet.
Pak jeden ze strojů explodoval. Byl plný benzínu. Nebylo proto divu když nás to všechny odpálilo proti stěně.
Vyrazilo mi to dech. Po chvíli jsem se ale vzchopila a vstala.
Jak je to možné?
Stark s Brucem byli v bezvědomí. Vše bylo poničené. Ani zářivky už nesvítili.
Potácela jsem se ve tmě a hledala nějaký zdroj světla. Někde vzadu zablikalo matné světlo. Vydala jsem se tam. Když jsem byla blízko světla, naráz zhaslo.
Někdo mě chytl pod krkem a přirazil ke zdi. Pak se světlo znova rozsvítilo a osvítilo mi tvář.
,,To jsi ty..."
Stisk zcela povolil a já si oddechla.
,,Jdu pryč. Jestli mě chceš zastavit, zabiju tě," varoval mě.
,,Já nejsem ta co ti usiluje život," namítla jsem.
,,Jen jestli." Pak bylo ticho.
Najednou mě chytl za zápěstí a tahal pryč. Prošli jsme východem a pokračovali dál. Ale kam?