AVENGERS Nepřítelem

9. Kapitola: Proč ty cavyky?

Následovala jsem je celou cestu a sotva jsem s nima udržela krok. Ty s tím ale nadělají. Sice jsem všechno slyšela, ale přesto mi stále nedocházelo, čím se vlastně provinil. Tak zničil New York. Ale to je jedno město z mnoha dalších a dalších.
Neexistuje jenom tohle.
A proč se honí jenom za ním? Vždyť je plno jiných provinilců co spáchali mnohem horší zločiny než on. Tak jaký tu je vlastně problém?

,,Nastup si. Pojedeme," ozval se vedle mě hlas Natashy a začla mě strkat do auta, hned jak jsme k němu došli.
,,Já sama," namítla jsem a odstrčila jí. Nastoupila jsem vedle Bruceho a doufala, že se nepromění v autě.
,,Neboj jsem v klidu," povídal mi jakoby mi četl myšlenky. Pak nastoupila dopředu Natasha se Starkem. Rozhlédla jsem se.
,,A Steve s námi nejede?" optala jsem se všech přítomných.
,,Ne má jistý úkol," odpověděl vedle mě Bruce.
Aha. Tak úkol.
Stark šlápl na plyn a už jsme se doslova řítili po silnici. Auto se najednou otřáslo.
,,Ach jo divnej na střeše že?" optal se Stark a vystrčil hlavu z okýnka.
,,Mohu se přidat?" optal se Thor a já jsem otevřela dveře ještě za jízdy. Ihned jsem se posunula na své místo a ve vteřině nastoupil Thor a zaklapl dveře od auta.
,,Za jízdy se nenastupuje," dodal Stark na Thorův příchod.
,,Našel jsem něco zajímavého. Možná by tě to mohlo zajímat," lákal Starka ale ten se překvapivě nechytl.
,,Pokud se to netýká případu, tak je mi to fuk," skončil Stark a plně se věnoval řízení.
,,Týká se to mého bratra," začal Thor ale Natasha ho umlčela.
,,Víc než víme teď nepotřebujeme."
Tak tohle musela být podpásovka. Bruce jak se zdálo tak ho to nezajímalo stejně jako Natashu a Starka. Povzbudivě jsem se na Thora usmála.
,,Jestli ti ti nevadí, tak mě to zajímá," přidala jsem se k němu. Taky se usmál. Vypadal opravdu starostlivě. Často by mě zajímalo, co se každýmu tak honí hlavou. Poposedla jsem si blíž k oknu a pozorovala jsem oblohu. A Kde je vlastně Clint? Aha. Taky nějaká ten úkol. A co já? Taky bych nějaký chtěla. Protože tihle lidé jsou opravdu nebezpeční.

Konečně odpočinkové místo. Taky bylo na čase.
Po šílené cestě jsem vystoupila a odběhla mezi stromy.
Dělalo se mi z té cesty špatně.
,,Jsi v pohodě?" optal se mě Thor, který se mi objevil za zády.
Otočila jsem se.
,,Tak mi to řekni," a posadila jsem se na kámen. Chci o vás vědět vše. Ale to jsem mu samozřejmě neřekla. Začal se procházet a vyprávět o svém adoptovaném bratrovi Lokim. Poslouchala jsem, ani jsem nedutala. Dokonce jsem byla i pozornější než u Starka na radě.
Povídal, a nakonec to zakončil větou: ,,I když vděčím bratrovi za mnohé problémy, i když něco zničil... stále je to můj bratr. Nemám chuť ho zabít. Ale za své činy potrestán být musí, jinak to nejde," dopovídal, zarachotil náraz blesku do kladiva který měl zvednutý a zmizel v obloze jako mrak.